Tak se s vámi podělím o zážitek ze soboty .
Cítím se děsně provinile a veřejně se omlouvám fšem motoristům kteří
mě míjeli a jistě si ťukali na čelo. a nejen to ale spílali něco do
magorů atd..
Kolem 14,30 jsem vyjížděl z Plzně a zamýšlel jsem udělat okruh na biku
(pláště-slick) přes Dobřany – Blovice – Nezvěstice – Letkov .
Vyjel jsem a sem tam vločka a tak si říkám to je pohoda to se dá. Kolem
Dobřan jsem potkal jednoho na silničce a dva na biku. Žel před Blovicemi se
drobet více rozchumelilo a silnice začla být více bílá jak černá . To
už jsem začal tušit že asi bude dojezd jednak pozdní a jednak hodně na
hraně. A taky že ano . Po přejetí E49 jsem jel už prakticky na sněhu cca
1cm ale prakticky na ledu jak to namrzalo. Před Blovicemi malej tunýlek před
kterým má přednost vyjíždějící z Blovic , já si toho vědom jsem
začal kontrolovaně přibržďovat když jsem se z rychlosti cca 40 km/h
dostával na cca 10km/h najednou bác a už jsem jel po zadku a kolo se mnou asi
tak 4m . Vstal jsem mnoho slušných slov vypustil z úst a usedl opět na kolo
, ale s více než velkou opatrností . U pumpy v Blovicích jsem prakticky
stál když jsem zatáčel směrem na Nezvěstice . Za Nezvěsticemi přestalo
chundelit ale sníh byl stále na silnici a ujetej a namrzlej. Jel jsem se
zvýšenou opatrností , jistě znáte ten pocit kdy se bojíte udělat cokoliv
neboť zcela jistě spadnete aniž to ovlivníte .Pikantní byli esíčka ve
Zdemyslicích + Žákava ale ustál jsem je. Ve Štáhlavech jsem přejel žel.
přejezd a následoval sjezd a zatáčka doprava opět kontrolované brždění
a prakticky jsem stál a opět bác tentokrát na druhou stranou a to jelo za
mnou auto . Jistě ten řidič se asi musel hodně ovládat že mi nevynadal ,
teda nejel přímo za mnou ale cca 50m a sám jel velmi pomalu vědom si toho
že to řádně klouže. Vstal jsem a začal jsem přemejšlet jestli to vůbec
domů do Letkova dojedu a nebo si zavolám „manažérce“ o odvoz . Nakonec
zvítězila vůle dojet se sebezapřením .
Dojel jsem v 17,30 . Od půli cesty jsem zapnul zadní blikačku abych alespoñ
bezvýznamně snížil nevraživost motoristů a na batohu mám našité dva
široké reflexní pruhy.
Po dojetí domů jsem rekapituloval škody – roztržené neprofuk čapáky
cca měsíc staré , roztržené návleky na tretry. Doma fše jsem sflékl a
naházel do pračky . A po vysprchování jsem vzal džbánek a šel s ním
pro pivko abych oslavil že vůbec žiji… Doma na mě nikdo nesměl mluvit
páč jsem měl adrenalin naprosto vysoko pře výbuchem jak jsem byl natvanej
na sebe…
Ráno jsem se slastně probral jako živej a slíbil jsem si že příště
nebudu tak riskovat a přeci jenom dříve si zavolám o odvoz…
A teď se ptám jestli jste někdy někdo zažil podobnou věc kdy jste jeli spíše za hranou únosnosti ??