Nešťastný pád
- na závody jsem se těšil, zvláště když byl tak krásný slunečný den. Prezentace proběhla naprosto bez čekání a bez problémů; již za pár okamžiků po příjezdu jsem na svůj stroj přidělával krásně vypadající číslo 487 – dokonce i se jménem A. Klein. I čekání na startu uběhlo docela rychle. A pak jsme vyrazili. Jelo se mi skvěle – pořád v laufu, žádná krize. Určitě to bude lepší než vloni říkal jsem si, když jsem se řítil dolů loukou směrem k Branžeži. Už jsem se viděl v cíli. První chalupa vesnice. Závodník přede mnou přeskakuje rýhu v cestě, kterou já zpozoruji na poslední chvíli. Už jsem si neskočil. Rána a probírám se až na zemi – jsem otřesen, ale vstávám rovnám řidítka – bojuji až do konce. Dobré občerstvení a pivo v cíli mě vrací do života. „Tak jem to přežil,“ – říkám si s úlevou. Ale pak to přišlo ten šok, když jsem zjistil pří čtení výsledkové listiny, že se ze mne během závodu stala Lucia Čuříková. Jsem zmatem. Na druhou stranu se utěšuji, že v ženské kategorii budu dosahovat mnohem lepší výsledky.
