zdravím všechny. zajímalo by mě co to u vás znamená, když řeknete na kole, už nemůžu.četl jsem na b-f, že někdo jel závod a do kopce a omdlel.škaredě se rozbil.U něho jsem si jist, že nemohl. Ale kdy to řeknete vy? co musíte cítit.
přidám jednoduchou anketu:
Anketa: nemůžu když
no tak nikdy jsem nepadl vyčerpáním, občas jsem unavenej, ale nikdy ne tak abych musel z kola slézt, ale je prava, že nejsem ždáný maratonec, jezdím trasy tak do 70km.
jeste jedna moznost: krev z nosu
jinak vsechno tohle je vina spatny zivotospravy a pitnyho rezimu
jeste dalsi moznost – pichnes tycku. ale nesvadel bych to na spatnou zivotospravu, nybrz na nadmerne fyzicke vypeti. kdyz budes sedet doma na gauci pred televizi a cpat se, tak te neco podobneho s velkou pravdepodobnosti nepotka ;). vicemene sem zazil vsechny zde popisovane priznaky, ale rozhodne bych nerekl, ze to znamena uz nemuzu = konec. krece i mlha odejdou, krev tect prestane, kosa je taky jednorazova ;). staci vzdy na chvili zvolnit (v nejhorsim zastavit), hned je lip a valis dal. svadel bych to taky na nedostatecne zkusenosti s rozvrzenim sil a spatnou trenovanost. krecci me postihnou vzdy v prvnim zavode sezony kdyz se do toho snazim natesene dupat, v dalsich zavodech uz jedu vic s rozumem, nohy maji vic natoceno a podobne problemy mam vzacne. pro listera: 70km je malo? zalezi, jak to jedes. neni az takovy problem se vodpalit na 10km ;))
jo máš pravdu, už jsem taky žažil, že jsem se odrovnal po deseti kilometrech. jinak Takový prototyp mojí vyjíždky – 50 km, 2–3 těžší stoupání přes 1km převýšení, jinak ani neříkám, že jsem byl na kole :o)
To jako 2 až 3 stoupání kolem kiláku, t.j. běžně na 70km 3 km přev. ??? To nedáme ani my na Hané – sakra. Zítra pošlu foto, kde se musíme drbat, abych udělat za padesátku kilometr – pokud jez pár našich notorických kopečků po šotolině. Jinak potřebuju asi tak 20 kiláků na rozjetí. Co se týká hlaďáku – poslední menu v hodpodě bylo po řadě: polívka gulášová, 2 tatranky, půl litru čaje, 2 krajíce chleba se škvarkovým sádlem, zapito svařákem – nikdo se neposral.
jsem to špatně napsal, samozřejmě bylo myšleno 2–3 stoupání o celkovém převýšení 1km, alpy tady nemáme – bohužel :o))))))
V Jeseníkach by to snad neměl být problém, vždyť je to tám samej kopec :-)
To se ti opravdu nikdy nestalo , že tě bolely nohy tak, že ikdyž sis odpočinul, tak si prostě nemohl šlapat? Asi se to stane jen když přeženeš ujetou vzdálenost-(na své poměry).
Já jsem na tom úplně stejně a taky to u mě nikdy nesouviselo se špatnou životosprávou.
Jen poznámka k tomu v nejhorším zastavit, taky jsem dopad jednou podobně jako ten případ ze závodu. Extrémně prudká sjezdovka, kterou jsme v Krkonoších jezdili pokaždé hned na začátku každé vyjížďky asi po 1 km (člověk se pomalu ani nestačil rozjet). Vždy jsem ji dal s přestávkou v půlce, kde jsme čekali na ty co tlačili. No a jednou jsem se rozhod, že to přeci nebudu jezdit na 2× a že to dam v kuse (nebyla zas tak dlouhá, cca 5minut v kuse). A tak jsem jel a už byl téměř nahoře, už mi chyběl jen poslední jeden metr a já už se viděl nahoře a najednou plác a místo nahoře ležim v trávě metr pod koncem. Je pravda, že jsem to jel ale tak od 1/3 prakticky na svojem tepovym maximu.
No a tomu řikam, že už nemůžu.
Jinak dnes už se hodně hlídám a nejezdím pokud možno ani vůbec nad ANP a když už, tak co nejmíň, takže už se mi hodně dlouho nestalu abych opravdu nemoh.
ja mam v pameti „povedeny“ svih. mel sem malo casu, tak ze si dam jen kolecko necelych 12km. je to furt nahoru dolu a kdyz je to tak kratky, tak abych z toho neco mel dam to fest naplno :)). v poslednim sjezdu sem uz jen tak bezvladne vlal – kolo to vpodstate sjelo samo :). vysledek byl, ze mi vyjizdka trvajici slabe pul hodiny zabrala s regeneraci vic casu nez poklidna 2–3 hodinova turistika… ale je kazdopadne dobry si obcas neco takovyho zkusit, at vis, co to s tebou udela ;o).
ten pocit znám, nevím čím to, asi málo cukrů v krvi :-(
Mi se to stalo zatím jednou. Byl jsem úlně slabý a byl jsem rád, že jsem vůbec dojel, když jsem slezl z kola, nohy se mi podlamovaly a málem jsem nechodil. Po dojezdu domů jsem do sebe cpal povidlové buchty a cokoliv sladké ať doplním cukry…
No asi takle: poprvé sem jel 120km bez tréninku ve 12ti letech a to sem myslel, že chcípnu. Ten stav v cíli se nedá popsat slovy ! Tři dny sem pak chodil jak naprcanej kačer.
jo tak tohle znám, divný je, že většinou nemůžu chodit, ale šlapat ještě klidně můžu :o) hlavně po dojezdu domů občas nemůžu vylízt ty 4 patra domů :o)
to mam taky… pri vystupu do druhyho patra si musim dat prestavku jak me boli nahoy, ale na kole druhej den pohoda :)
ja vzdycky jenom kecam:-).protoze jak znamo,kdyz clovek mysli ze uz je uplne na srot,tak ma jeste porad pulku sil,nez zdechne:-).
jo a teda jednou jsem byl fakt v koncich.. to kdyz jsem behem cesty zpet z tocny,po po asfaltovy cyklostezce podel vody,asi 4× zastavil na 10 minut a jenom nechapave ziral a nahlas chroptel.pamatuju se ze jsem takhle civel na bruslare jak jezdili okolo a byl jsem docela mimo.jednu jsem i slusne vydesil,asi si myslela ze jsem nejakej uchyl nebo co:-))
A ty nejsi uchyl?:)
co to je za otázku ? To snad všichni víme :-P
elastaky jsem na sobe na biku nikdy nemel,tak myslim ze nejsem:-)
A to jak rozhrnuješ kabát v hostivařským parku ? To se nepočítá ? Je pravda že to předvádíš pouze u děvčat mezi 12ti a 14ti lety, což děláme všichni (krom pá-dlisty, kterej se stydí), ale ne tak často !!!
nojo,mas pravdu.. obcas se pristihnu na verejnosti s rozepnutym poklopcem:-O
rozkošné ;-)
pro lidi,kteri to umi ocenit…:-)
nevím jak tvoji hosté, ale naši klienti to ocenit dovedou ;-)
Tuhle fotku sem davam hlavne kvuli tobe a kvuli ustatnim milovnikum Merid:) Doufam, ze te to zahreje u srdce:) www.bike-forum.cz/…big/2242.jpg
co to,kdo to,jak to..?nekdo louhoval??:-))
jj, celej vikend jsem louhoval:) Minulej tyden, kdyz jsem to rozebiral a venku bylo hnusne, tak sem se radoval, ze mi to vyjde, ze je stejne hnusne a nikam nepojedu. Po celym dnesnim dnu smirglovani v dilne a fetovani barvozrouta hledam vhodna slova jak se nazvat, protoze tak pekne uz dlouho nebylo:)
si sjetej ;-)
nemuzu=mozek odmita tocit klikama, svaly by ale klidne makaly. kdyz to prekonam, tak dalsi hodiny spokojene jezdim. posledni dobou taky spis boli zadek. a jednou jsem uz fakt nemohl silou slapat do pedalu. tak jsem tam hodil nejlehci a pekne se „hnal“ krajinou. vzdy kdyz se ale blizim k domovu tak pridavam a zacinam zbesile zrychlovat. uz se vidim doma jak spasam lednicku :))
No já jsem třeba dal 120 km a 2200 m převýšení, skvěle se mi jelo a najednou to přišlo, hlaďák. Byl jsem rád, když jsem to ukočíroval z kopca do nejbilžší dědiny do hospody. Dal jsem 2 tatranky a kofolu a jel dál.
Dřív mě boleli záda, vyjímečně nohy, někdy podkolenní vazy,ale to neznamená, že nemůžu. Vždy se dá dojet dom nebo do cíle.Někdy se mi stává, že dokonce dokud jedu jsem ok a jak se pak doma se umyju vodou, tak se mi začne točit hlava.
Tak jednou sem jel na 60km vyjizdku po parbe, kdy sem sel spat ve 4 v noci a s sesti pivkama a vstaval tak o pul 8. Proste uz sem ani nemoh udrzet hlavu nahore, nevyjel ani ten nejmensi kopecek a myslel sem, ze uz fakt omdlim. Ale dojet sem musel…
Kua. To melo byt root
Jo, tak přesně to jsem zažíval včera. V sobotu sedmička vína a „nějaký“ panáky a ulehl jsem cca ve 2:00 ráno :-) Nedělní dopoledne postel, ve 13 hod. poobědová šavle :-) Ve 14:00 odhodlán a připraven na pravidelnou nedělní vyjížďku s kámoši s tím, že to nějak rozdejchám. Prvních 30 km celkem v pohodě, jelo se vesměs dolů, zpáteční 6 km stoupák byl ze začátku OK, asi kilometr před vrcholem proklínání, že jsem nezůstal doma v posteli, hučení v hlavě, smrtelný pot, na konci už jsem řadil večerníčka, ale hrdě jsem dojel a v cíli to spravily dvě desítky ČH. Ale už nikdy více !
chce se mi strašně blejt.ale zvolnim a po pár minutách je to dobrý. pravda je, že málokdy jedu takovou kudlu:))).i na 60km závodě se snažim jezdit 15–20tepů pod maximálkou
Tak to už musí být pořádná krize, když se ti chce zvracet. To já když mám krizi, tak spíš z hladu a zvracet bych mohl maximálně tak žaludek… :))
taky jsem zvracel, ale nevim jestli to bylo z vecere nebo z kola (zvracel jsem az vnoci …)
pockej, tak to jezdis v objemovy lajne??? neni to nejak moc..zkus pridat a blitky se tim zarazej :-))
to je humus velebnosti:-))B
tak nerikam ze to neni humus jet na max, nikdy se mi ale pri tom nechce blejt, tak at to zkusi a uvidi :-DDD
tak jet na max a po.. se stava i v lepsich rodinach:-))B
15–20t?, tak to jsi v kompenzacce:-)) PS: pozor na padrnose z Ostravy:-))
Kdyz je mi zle… tak je mi fakt zle.. ale mam to celkem otipovany a vim naprosto presne, kdy uz je cas hajnout na zem a dat nozky do vejsky… Stavy pozoruju vselijaky, od pichani v boku/pod klicni kosti, nemoznost se nadechnout az po to, kdy je mi fakt zle.. ale nejhorsi je, kdyz me poleje ledovej pot a zatmiva se pred ocima, to je cas opravdu slezt, jinak do minuty dvou kolaps… mnojo, nizkej tlak je previt…
tak to ti povim dobrou radu, kup si na hlavaku jizdenku do Pelhrimova :-)
:DDD
V Recku pred par lety na kole s pujcovny jsem jel do docela strme a dlohe strechy.Kolo nebylo serizene takze na nejtezsi prevod.Pritelkyne jela napred a ja ji dojizdel.Zastavila na kopci a ja taky – cerno pred ocima – potom jsem na par sekund stratil vedomi.Pry jsem slezl s kola a drepnul si.Potom to bylo OK.Venku bylo 37st ve stinu na slunku si netroufam ani odhadovat.
Nejvetsi krizi jsem mel jeste na skole.Vyjel jsem jen tak pred obedem bez penez bez jidla s pul litrem piti, ze si najedu tak 30km(na silnicce zrovna byla po serizeni).Jelo se mi dobre tak jsem pridal a potom jeste a jeste.Nakonec z toho byla 100 a ja jsem na 85km zacal stracet rychlost.Na dalsim kopci jsem musel zastavit protoze bych spadl.Potom uz neslo ani chodit musel jsem po par metrech odpocivat.Skoncil jsem tak, ze v jedne vesnicce jsem musel pozadat pani v obchode at mi da najist.Sedl jsem na kolo a normalne dojel.Druhy den jsem to sel zatahnout.Nevim co bych delal kdyby rekla ze mi nic neda.Od te doby jsem nikdy nevyjel bez penez ani kdyz jedu „jen tak otestovat kolo“.
Chápu, že kdyby ti nedala, tak by to mohlo bejt nepříjemný ;-)
Včera ráno mě popadla 3× slabost během jízdy do práce, jakobych měl omdlít. Tělo najednou neposlouchalo byl jsem zralej na kolaps. Nikdy nic podobného jsem nezažil s to mám bohaté zkušenosti s nemocema. Úplně jsem vysadil a jel jenom pomaličku. Stejně to jinak nešlo. Celé dopoledne jsme byl jak sjetej. Cukr svačinu pití vše jsem měl. Šup k lékaři. Cukr 6 v normě, EKG normální. Crp 9. Dnes echokardiografie v normálu a kompletní rozbor krve. Žádné novinky nic, pouze mezní hodnoty přesně jak při cévním vyšetření poslední dva roky. Dost mě to vyděsilo abych měl kolaps po odpočinkovém víkendu při nulové zátěži.
Chronické přetrénování?
4dny jsem nebyl na kole, opravdu jsem si málem zavolal záchranku, vúbec nechápu, když jsem slabej s horečkama stačí vysadit a dojdu kamkoliv ale tady mě i hlava vypínala
Tlak?
U lékaře mám vždy předpisový
Tipla bych to taky na tlak, zvlášť když zmiňuješ víkend při nulové zátěži a 4 dny bez kola.
Ten tlak ti mohl v té chvíli jít trochu nahoru a pak hodně dolů.
Neměl jsi rozjeto (rychlost, případně stoupání), a pak brzy na to nestál někde na semaforech nebo vypnul těsně před tím, než se ti to stalo poprvé? Protože tohle byla moje oblíbená zábava – zastavit na červenou, a jít k zemi, případně dojet, a chvíli na to sebou prásknout.
Vyšetřením u doktora nic nezkazíš, taky to mám díky tomu za sebou. U mě je nakonec (po pomalu třiceti letech stejných potíží) výsledek extrémně kolísavý krevní tlak, průměr předpisově a při měření u doktora pokaždé spíš nižší. Zjistilo se to nakonec až celodenním monitorováním tlaku poté, kdy mi poprvé a naposledy u doktora naměřili tlak vysoký.
Pokud je to ono, zásadní je nezastavovat z vysokých tepů, a dávat pozor po těch odpočinkových dnech – dokud jezdím každý den, i kdyby jen nějakých 10 km kolem komína, jsem v pohodě. Jakmile dám pauzu delší než den či dva, musím se rozjíždět a dojíždět do zastavení ve velmi vycházkovém tempu. Taky nesmím začínat hned do toho kopečka, co mám za barákem, ale dát si alespoň pětiminutovku volnějšího popojíždění.
Doktor obvodní mi zavolal ať okamžitě přijdu pro výsledky a kontroloval mi nohu v které mám trombozu už 3tí rok že mu tam vyběhli hraniční hodnoty srážlivosti a jak se citím a důkladně mě vyšetřil a říká půjdete na cévní a já nepůjdu hraniční hodnoty mám pořád jenže jestli se k tomu přidává krátkodobě nízkej tlak tak opravdu se budu muset delší dobu rozjíždět což si teda neumím představit ráno kdy jedu na minuty abych se stíhl na 6tou nachystat a probouzím se až v práci, když mě to kolo tak náramně pomáhá na nohy, doktorka mi zakázala práci v kanceláři takže těch 12 až 20tis kroků v práci mi opravdu pomáhá
Tak že jsi ochotný v necelých 40 letech vědomě riskovat v lepším případě plicní embolii až se ten trombus utrhne? Taky to může skončit v mozku a místo ježdění na kole budeš doma slintat do pleny. Omlouvám se že jsem to možná napsal trochu drsně, ale co tak strašného by ti na cévním asi udělali? Léky na ředění krve? Maximálně odsání nějaké sraženiny?
Vpohodě já na cévní docházím již tři roky jenom teď se to dozvěděl i obvodní lékař že mám takové hodnoty opakovaně. Jenom dle výsledků krve bych měl jasné příznaky a nohy jsou díky zátěži v dobré kondici. Bohužel po ležení s angínou se mi to v březnu vrátilo a teď to vypadá že i viróza mě může odorovnat pokud budu ležet
Mně se takhle párkrát povedlo sestřelit se něčím sladkým. Asi nevhodné načasování či kýho výra, najednou konečná, bušení srdce, neschopnost výkonu. Už si třeba když se jede radši ani nedám kofolu, když mám blbej pocit. Úplně přesnej spouštěč jsem nenašel.
Tak před šesti lety jsem ztratil zničehonic rovnováhu, prostě jsem byl najednou v příkopu a když jsem se snažil postavit, tak jsem padal na stranu.Šel jsem pak jak ožralej vedle kola než to přešlo.Dost jsem se tenkrát bál.Už se mi to nikdy znova nestalo
A co nervy,nemáš často stresový situace.Může to být i pár dnů nebo týdnů zpět.
Můžu Ti popsat můj pŕíběh,chceš-li,ale přes mail.Je to dost soukromý.
Klidně mi to pošli mám dlouholeté zkušenosti se stresem. Prodělal jsem 6ti letou léčbu něčeho co většina lidí nepoznala. Takže i tenhle aspekt beru v potaz ale ty kolapsy mají malinko jiný průběh. Rozhodně rozdávám moudra po okolí protože to trvalo několik let než jsem potkal dobrého doktora.
Me se akorat ted nedavno stalo, ze mi pri pokusu o vyvinuti vetsi sily, vesla krec do stehen. Pak mi obe nohy ztuhly a ja nebyl schopen ani prilis vest kolo. A zrovna jsem potreboval zrovna prekonat takovy potucek s bahnem. UZ jsem si predstavoval, ze budu muset volat vrtulnik. Nakonec to nejak vyslo. Po nasednnuti na kolo, se nohy roztocily a bylo to zase relativne ok.
Zeptej se MVDP
Poprvé, když jsem koupil bazarovku silnicku jsem ji musel hned prubnout, tak jsem vyjel.
Vyjel jsem bez jídla i pití absolutně bez nějakého vybavení. Na kole jsem v té době moc najezdeno neměl. Po prvních kilometrech jsem si chrochtal blahem jak to jede. Cestou zpět domů jsem jel cca rychlosti 20km/h na malou pilu a byl jsem rád že jsem to dojel, nohy úplně slably.
Celkem jsem ujel 120km,ale léčil jsem se z toho snad týden :)
120 km bez pití? To je nářez!
No, teď už si to hlídám, to bylo na skolabovani. Prostě nadšení že zase jedu na silnicce mi zatemnila mozek :)
Někdy začátkem ledna letošního roku jsem se odrovnal následkem křečí v obou stehenních svalech. Nejednalo se vyloženě o nějaký maraton (cca 50km), ale od zhruba 35km jsem v jednom kuse dostával dost brutální křeče každých 200–300metrů jízdy.
Je tedy fakt, že to byl první trochu delší výjezd po nějakých 2 letech, kdy jsem na starém kole jezdil pouze pro rohlíky a zároveň u nového kola ještě nebyl pořádně vyladěný posed, ale i přes to mi to moc nejde do hlavy! Na pohyb jsem zvyklý, sportuji prakticky celý život, stravu hlídám, pitný režim, minerály… ale tohle se mi opravdu nikdy nestalo!
V životě bych se nenechal od někoho odvézt domů, ale tehdy jsem byl vděčný nějaké paní, která mě našla v křečích v příkopu, zastavila a odvezla mě domů! Bohužel to bylo už jen asi 3km od baráku, ale i tak jsem byl za to moc rád!
Jinak, mám problémy s vyhřezlou ploténkou – na kole často bojuji sám se sebou, ale když mě to chytne, tak se opatrně jezdit dá, bolí to, ale dá se. Ale ty křeče mě tenkrát totálně přemohly!
Na vojně do nás vždy hustili, že když nemůžeš, tak máš ještě 60% sil:-)
Chybí mi tam možnost: „Když přijde první stoupání.“ :D
:D :D :D
asi nejhůř bylo když sem po závodě cca 20 minut ležel na trávě a dával se dohromady :D totálně vyčerpaný.
Jinak trénovaný člověk by měl své hranice a podle toho jet
Kdysi jsem mel nejake deprese, nebo proste takove temnejsi myslenky, a napadlo me zkusit jet na kopec co nejrychleji a ignorovat vsechny signaly tela. Cekal jsem, ze prijde nejaky kolaps, no kupodivu neprisel. Zadne krece, zadne zvraceni, zadne bezvedomi. Jako bonus se mi naopak v horni casti kopce jelo lepe nez kdykoliv predtim a taky jsem mel i lepsi naladu. To ovsem telo jeste bylo mlade a odolne.
Jinak, kdyz jsme s kamaradem jedno leto behali do kopce, tak se mi jednou na konci prudkeho kopce ztracel zrak (proste temno). Ale to bylo vsechno.
Tma (začíná to tmavými nebo modrými skvrnami) je celkem normální :-(. S přetížením, špatnou regenerací, nízkým tlakem/tepem a s hypoglykemií přichází dřív a odchází později, pokud vůbec.
S kolegy jsme se kdysi shodli, že plavání na trati 200 m prsa má následující 4 fáze: plavání, masakr, červená tma, černá tma, změna vždy na obrátce.
Vyplavání z obrátky (kraulové či znakové) je naprosté peklo, když je člověk B.K. (pane filuto).
B.K. jako Bez Kondice? :-)
Jojo. Kopce anebo schody.
Max tep 198 a rozdychat to byl problem. Mladsi telo – bylo to ok.
Minuly tyden trenal. Stridali se vzdy 4 na 1, ktery ty 4 skladal dolu. Oni se nechavali. Takze stres, zadny odpocinek a porad neco. Jel jsem to asi 30 s. Ble. Jsem myslel, ze se nenadechnu. To byl ctvrtek.
V nedeli jsem se na kole mel problem prehoupnout pres 160 tepu.
Na kole takový zážitek nemám, ale mezi třicátým a padesátým rokem života jsem hodně jezdil na běžkách a objížděl různé dálkové běhy
a mimo jiné také Krušnohorskou padesátku. S přibývajícím počtem účastí nastala doba, kdy bylo : to dám kdy si vzpomenu !
Tak v jednom ročníku po nepříliš poctivé letní přípravě jsem vyrazil a na cca čtyřicátém kilometru najednou během pár metrů mi tak došlo, že jsem zastavil a dál ani za nic. Po chvíli jsem se trochu ne rozjel, ale rozešel a jak se tak šourám,tak vidím, jak u trati stojí nějaká paní a v ruce má pytlík s obyčejnými dětskými kulatými piškoty. Se slovy : promiňte, jsem jí ten pytlík vyrval z ruky,hrst sněhu, hrst piškot, sežral jsem to všechno a nakonec se nějak doplácal do cíle. No strašný !!!
Hlaďák zná asi každej. A když jsem úplně v červenejch, tak je mi na blití (to se mi stávalo hlavně na hokeji po šílených střídáních v oslabení atd.).
