Az do stredy jsem hospodu u Zbuja pokladal za jednu z nejlepsich zastavek a posedu v Beskydech. Do te doby, nez jsme se s kamaradem rozhodli, ze se tam zastavime a dame si jedno dve pivka… Vse vlastne uz zacalo uz den predem. Jentak sedime, bavime se o beznych bikerskych vecech – kola, traily, baby… a do te doby, nez z drevjanky vyleze chlapek (majitel) a rika „Ach jo“. Priseda si k nam a od teto chvile sedime jako studny, do kterych padaji veskere jeho problemy. Tim jsme se dostavali nekam jinam, proto jsme se zacali zvedat a jeli radeji nekam jinam. Dalsi den, jeste pred vyslapem na Lysou, jsme se zastavili znovu, casto tady nejezdime a tak jsme si to tady chteli jeste vychutnat, navic co je tam ten krasny vyhled na Lysou. Jenze jak tak sedime, opet si k nam priseda stejny chlapek jako vcera. Jelikoz nebylo pozde vecer jako den pred tim, ale bylo uprostred dne, krome srazu duchodcu tam bylo i nekolik obycejnych lidi. A tak jako jsme se s nim bavili tak jako vcera o ruznych tematech, doslo i na volne pobihajici psy na te jeho louce. Nic nenormalniho, az na to, ze tu pani nezval slovem „PLEBS“, ze je to jeste pozustatech kumunistu, ze se neumi chovat. Uz to nam bylo proti srsti, ale to jeste nebylo vse, co ten den jeste zaznelo. Atmosfera houstla, nazory se priostrovaly. Ten clovek byl asi zvykly na to, ze mu lidi odkyvaji leccos. Avsak kosa pomalu zacala narazet na kamen. Jak uz jsem rikal na zacatku, stihli jsme toho probrat opravdu mnoho, asi diky tomu, ze o ohodne veci jenom slysel od lidi po patem pivu. Ani jednou neuznal nas nazor na vec, ani jednou neustoupil ze svych stredovekych myslenek. Vse vygradovalo ostrejsi rozepri a snad jen diky tomu, ze u vedlejsi stolu celou situaci trochu vydesene pozorovaly jeho dcera a matka, nedoslo k zadnemu incidentu. Po vetach, ze at si zjistime puvod svych matku a otcu, ze znarodnovani zacalo roku 1918, ze Masaryk byl komunista, ze jak my muzeme usilovat o vysokoskolske vzdelani, ackoliv jsme v poslednich rocnicich vysokych skol a neprimo nas nazval taky slovem „PLEBS“, by nenechal chladneho jednoho bikera. Po kamaradove vete „Rekni to jeste jednou a mas ji“, se alespon na chvili podarilo utistit jeho nazory a svetaznale myslenky. Do doby nez mluvil o svem byznysu, nam to bylo jedno, ale jakmile naladil na osbni vlnu a neprime urazky, uz tam to nebylo po chuti. Pak jak jsme odjizdeli, potkali jsme jeste jeho zamestnance, ktery nas pri rozhovoru s nim jenom utvrdil v nasem jednani. Zhruba pred tremi tydny sjel jednu obsluhujici holku tak, ze se rozbrecela a radeji odesla, nez aby poslouchla jeho ponizovani. Duvod proc to tady pisu je to, ze lidem jako je on by takove chovani nemelo jen tak prochazet. Zprvu jsme si mysleli, ze je to fajn chlapek, ale az delsi rozhovor s nim nas presvedcil o naprostem opaku.