Z dob mých starých, závodních mám jeden restík, který bych rád zlikvidoval a splnil si tak své dávné velké přání – během jednoho švihu, ohraničeného dobou 24 hodin, nastoupat 10 000 m. Párkrát jsem totiž zůstal viset pár set metrů pod touto metou.
Jsa už stár, nemám chuť někam kvůli tomu cestovat a závodit, bo ani ta výkonnost už není, co bývala a tak jsem si za humny našel vhodný okruh nebo jen kopec dolů/nahoru, na němž bych to snad mohl dát. Okruh má 5 480 m/141 m (od rozcestí do Vernéřova serpentýny na hezkém asfaltu, od Vernéřova do Dolních Pasek ukrutně hrbolatý a místy děravý asfalt po úzké cestě a samotný kopec hezký asfalt na poměrně široké cestě bez velkých zatáček) a samotný kopec dolů/nahoru 3 760 m/139 m. Kopec má v průměru 7,4%, první třetina trochu víc a poslední třetina trochu méně, ale sklon je víceméně stálý, bez výrazných změn.
Zkusmo jsem si dnes dal 13 x okruh a jednou jen kopec. Okruh jsem jezdil za 14:30 min., což se zdá dostatečné s rezervou 5:30 minut, ale jel jsem to jen 14 x a tedy bez pauzy a s vědomím, že víc už nepojedu. Možná, že by se to stihnout dalo, protože to vychází přesně na 3 kola za hodinu (kolo 20 minut), ale v tomto případě mi jde o kilometry nastoupané a ne najeté. Zkrácením jen na samotný kopec by se ušetřily zhruba 3 minuty na jednom okruhu a to při 72 kopcích dá 3,5 hodiny k dobru. A to už vypadá dobře. Navíc mi to přijde bezpečnější, než valit dolů serpentýnami a pak tou úzkou cestou. Provoz je sice minimální, ale i tak.
Takže kopec mám, název akce mám, chuť mám taky, jen nevím o nikom, kdo by si to zkusil dát se mnou, ať tam nejezdím sám. Pár lidí by se na tom kopci bez problémů bezpečně srovnalo.
