Zdravit jsem přestal,pokud nevidím zřetelně staršího barda(ten většinou odpoví),peču to,nejsu zvědavej na přiblbý pohledy mladých cápků s výrazem „co mě zdravíš,******“.
Ovšem abych 2× během půlhodinky uhýbal z cesty,aby soudruzi mohli projet a ti mi ani jeden (celkem 5) neřekli aspoň „díky,pyčo“,to už mě teda bouchlo.„Díky,hoši,že jsme vás mohli pusti“,říkám aspoň těm druhým,načež teda milostivě to poděkování z úst vypustili.
Řadím příspěvek do technických rad,takže tady jsou:
Pokud nám jiný cyklista(nebo i chodec,pejskař,kočárek,bruslař…)vytvoří místo pro hladký průjezd tím,že sám ustoupí,zastaví,podrží bafana,…v momentě,kdy jej míjíme,zřetelně vyslovíme slovíčko „děkuji“ nebo některou z jeho známých variant(dík,díkec,díky,děkujem…).Pokud to situace dovoluje a nerikujeme tím pád či jinou kolizi,pokusíme se toto doprovodit pohledem,pokývnutím a úsměvem směrem k uhýbajícímu subjektu.
Ti,kterým se postup zdá příliš náročný nebo s ním nemají zkušenost,nechť trénují doma před zrcadlem 4× týdně 10minut,výsledek se zaručeně dostaví.Pokročilejší zase mohou zkoušet zařadit i složitější prvky-poděkování pokynutím autu,co nás pustí přes cestu atp…