Díky množícím se nesmyslům v jiných threadech bych chtěl kolegům cyklistům poněkud ozřejmit jejich občanská práva v oblasti obrany před zločinem.
Napřed něco názvosloví:
Útok: jednání pachatele (vědomé, pachatel příčetný, zjevně starší patnácti let, osoba fyzická) proti zájmům chráněným zákonem a to jsou různé vztahy, majetek, život, zdraví. Příklady: padělání peněz, krádež kola, vydírání, znásilnění manželkou – nechlámejte se, i to zákon připouští!!!
Nutná obrana: čin jinak trestný, jímž někdo odvrací probíhající nebo bezprostředně hrozící útok na zájmy chráněné zákonem.
Takže dámy a pánové: nutná obrana neprobíhá jen když vám chce někdo dát do řepy!!!!
Nutná obrana nesmí být „zcela zjevně nepřiměřená“ způsobu útoku.
To znamená, že nutná obrna musí být vždy, aby byla úspěšná, silnější než útok. Aneb kde nepostačuje násilí, musíte použít násilí ještě většího.
Představte si situaci, kdy na vás, jakožto stokilového chlapa, vyskočí někde za šera nebo špatné viditelnosti jinými okolnostmi (porost) padesátikilová smažka, abyste mu navalili prachy nebo že vás zbuší. Vy na to znudeně vytáhnete bouchačku a se slovy: „jdi do hajzlu“ mu nasázíte dvě do hrudi a třetí doprostřed čela, načež stylově z ústí hlavně odfouknete povýstřelové zplodiny. A tohle řeknete poldům. A jste jasní, že jo.
Takto ne! Nějak jinak, třebas: smažka vám řekla: já tě zabiju, sáhla do kapsy a vy jste za šera rozeznali obrys střelné zbraně… Za sebou jsem slyšel nějaké lupnutí… Bylo jich asi více. Nikdo vám nedokáže že jste to neviděli a neslyšeli. Dokazuje se vina, ne nevina! Riziko zabití v rámci zákona nese útočník, ne oběť!
Proč to? Na místě to totiž není všecko tak jasné, situace je kolikrát nepřehledná, vy nevíte koho máte za zády dalšího… To že se nakonec ví že to byl jen neozbrojený magor je jedna věc, že jste se na místě cítili oprávněně ohroženi na životě druhá věc plynoucí z vaší výpovědi přesně tak, jak to chce zákon.
Pokud útok skončil, nesmíte v nutné obraně pokračovat. Zpacifikovaného útočníka však jste oprávněni podržet do přivolání policie tak, aby vám neublížil. Že ho to hodně bolí, to už je vedlejší produkt.
Přiměřenost obrany dále: Vždycky je pro přiměřenost rozhodující, jaké následky v okamžiku útoku oběti hrozily. Pokud útočník vytáhne nůž, je to jasný útok na váš život stejně jako nunčaky, hvězdičky atd atd. Obrana musí být vždy důraznější útoku, aby mohla být účinná, to se opakuju.
Jedna madam doma s dětma, ona v ložnici, děcka ve svých pokojících na takové pavlači nad obývacím pokojem a kuchyní s jídelnou. Každá to ložnička vlastní vchod. Podnikatel mužíček momentálně kdesi za babama – prej na pracovní cestě, no. K ránu slyší ženská z obýváku dole nějaké zvuky, vezme manželovu legálně drženou pistoli, rozsvítí a dole u obývákové stěny maník cpe do sportovní tašky jejich foťák. Když mu rozsvítila a on u ní viděl pistoli, začal ustupovat k onu, které si otevřel – ona ho večer nezajistila.
Ona mu řekla aby zůstal stát, on dal nohu přes parapet okna že vezme kramle a ona to do něj našila. Do nohy.
Vypověděla hned po činu, že našla v domě zloděje a že ho postřelila když chtěl ukrást jejich věci aby se obohatil. On řekl to samé. Byl to jen zloděj.
Nepřiměřená obrana – soud.
Její advokát jí zakázal dále ťápat blbosti a u soudu měl asi takovou řeč:
- vážený soude, moje klientka nevypovídá vůbec pravdu, moje klientkav první řadě v okamžiku svého jednání a rozhodování vůbec nevědělaže to je zloděj, že je v domě jen sám, co je s dětma, proč sem cizíosoba vlezla. Manžel podniká v oboru tom a tom, v minulosti měl opakovanévýhružné telefonáty… Z těchto důvodů se klientka oprávněně cítilav ohrožení a na svoji obranu použila střelné zbraně.
A byla z toho rázem nutná obrana. Proč to došlo k soudu? Protože policajti na místě (aby s nima čert oral minové pole v Iráku) napsali to, co bylo pro ně jednodušší, aniž ženskou seřvali že má držet kušnu a poradit se s právníkem.
Naši hoši v obchoďáku kde byl schovaný za hadrama na věšácích pašík. Nařídili mu aby vylezl – on nereagoval, tak přes hadry celý zásobník. Proč? Jeden z hochů slyšel nebo „slyšel“ kovové cvaknutí – vyhodnotili to tak, že má zbraň… Že to bylo asi kovové ramínko… Kdyby poslechl výzvy, byl naživu. Tak vedeme 1:0. Spis nedošel ani před státního zástupce.
Nejste povinni před útokem utíkat ani ustupovat, bránit můžete i jinou osobu nebo cizí majetek.
Další zásada: bezprostředně po všech pro vás traumatizujících ale i těch ostatních deliktech (nehoda na silnici, bitka, požár atd) nikdy, opakuji nikdy, nevypovídejte. Policie nehledá pravdu, ona pracuje systémem nejsnažší cesty. Který účastník incidentu bude více ťápat máčku, toho utopí.
Využijte svého práva nevypovídat, v rozrušení uděláte mletím pantem spolehlivě jen jednu věc: hodně toho poděláte sobě nebo jiným. Čím míň namluvíte blbostí, tím líp. Snažte se zabavit pamatováním si detailů, posloupnosti, ale nemluvte. To je to nejhorší, co můžete kolikrát udělat. Policii řekněte jen rámcově co se stalo, že jste rozrušeni, nebudete vypovídat. Ráno je to nějak úplně jinak.
Jakmile se vás polda začne vyptávat aniž vám takto poradí abyste drželi kušnu než se uklidníte, nebavte se s ním dál. On je tlačen nadřízenými k hladkému průběhu všeho co se píše, aby to sedělo a nebylo to moc pracné. Polda ví jak to zkoulet, ale vy ne. Hledání pravdy je pracné, trvá a je nutno u toho hodně myslet, znát a umět. Každý takový polda s tím ale má u vedení potíže, přesto je řada poldů, kteří lidem skutečně pomohou i přesto.
Útok nemusí začít a vy můžete jednat v nutné obraně, když zdůvodníte, že útok bezprostředně hrozil. Aneb čekat na ránu, která vás pošle k zemi, je blbost, musíte udeřit první. Zapomeňte na filmy s Chuckem Norisem. Když budete zdůvodňovat jak jste došli na to, že útok bezprostředně hrozil nesmíte použít slov, co vás napadnou, mluvte jako zákon.
Nesmíte říkat hlavně „myslel jsem“, drbanův advokát vás na tom rozmetá po místnosti.
Prostě například: slovní konflikt vyústil v to, že se drban proti mě postavil, zatnul pěst… a už ležel. To zatnutí pěsti nikdo ze svědků nedokáže ani nevyvrátí… Toho si nikdo nevšimne. Jen to nesmíte, stále se opakuji, všude kolem sebe vyžvanit. Pak jeho kamarádi budou bez dotazování svorně tvrdit, že měl ruce volně svěšeny podle těla.
Je to jako byste hráli karty. Neukazujte je nikomu ani předčasně.
To totiž prohrajete.
Pro držitele střelných zbraní: pokud vytáhnete jednou pistoli, pamatujte, že se stáváte legitimním cílem pro nezúčastněné osoby, které netuší co se na místě děje a že jste v právu ve svém aktuálním sporu. Pokud ji vytahujete, tak vždycky s tím, že ji použijete a to rychle, efektivně a přivoláte policii. Samozřejmostí je odmítnout vypovídat.
Jste povinni zraněné osobě poskytnout pomoc, pokud to okolnosti dovolí, já vám říkám, že to okolnosti nedovolují. I opakovaně střelený drban pořád může vrazit svému ošetřovali kudlu do ledvin!!! I s drbanem co leží v tratlišti krve a simuluje smrt zacházejte jako s nebezpečnou osobu, páky na ruku, převalit na hubu, kleknout plnou vahou kolenem mezi lopatky, opatrně prohledat, napřed jemně poťapkat, abyste si nevrazili nějakou jehlu do ruky. Pak projet.
Při střelbě při ohrožení vašeho života a´t vás nenapadne střílet drbanovi na nohy! Ani při zásazích do oblastí těla, kde jsou důležité orgány, není zdaleka vyloučeno, že drban nebude dalších pět minut schopný střílet po vás než vypustí svou černou duši. Znal jsem poldu, co zblble humánně střelil v Brně – Černovicích tuším že drbana do nohy a drban jeho ze země na oplátku do hlavy.
Zbraní se podle zákona rozumí všechno, čím je možno učinit útok důraznějším, i složený kapesník v dlani za účelem tvrdší rány do vaší čelisti je zbraň. Auto je zbraň, kolo taktéž… Takový roh ve vašem oku vám může způsobit sakra slzení.
Pokud je proti vám veden útok psem nebo třeba nepříčetnou osobou o níž bezpečně víte že je nepříčetná, nesmíte postupovat podle zásad nutné obrany, kde musíte zůsobit vyšší následky než ty, které hrozily útokem vám. Tady jednáte ve smyslu krajní nouze a následky můžete způsobit jen stejné, které vám hrozily. Tzn. pacifikovat psa tím že mu oplatíte pokousání, ale nesmíte zkopat majitele. Bláznovi neublížit, je to nemocný člověk. Ledaže byste to nevěděli nebo „nevěděli“.
Snad jsem to vyčerpal všecko. Snad se vám to někomu bude někdy hodit, v životě se takových věcí stává moře.
