29.10.2010 Jeseníky
Ve velmi silném protivětru dojíždím pod Qvedlenu / chata Na Příčné / je 6 hodin hodně šero, rychle převlíkám spocený vrch a sleduji jelena jak běží pode mnou v mladém smrčí směrem k Točníku. Z houští vykukuje jen paroží. Stmívá se, sedím na pařezu schovanej silnému větru , který padá od červené hory za vývratem. Snažím se na nejdelší čas dělat nějaký fotky krásné scény pode mnou. V tom větru bez stativu je to zážitek.
Je tma, dole se třepe tisíc světýlek, vítr je nesnesytelný. Zvrchu od Keprníku tmu najednou protne proud světla. Divné žádné auto tam nebylo, kde bylo zašité ? Světlo protivně svítí do očí, otáčím hlavu, vtom se auto zastavuje a pouští do mne dálkové. Ou, ou je zle já přece nejsu zvěř a zvedám se tak aby bylo jasné že jsu člověk, auta přepne na tlumené a pomalu sjíždí po cestě pode mne. Auto zastavuje, sjíždí okýnko, baterka míří na mne a ozývá se – pane co tady děláte ?!, jednou, dvakrát. Já neodpovídám. Poznávám známý hlas. To jseš ty říkám, z auta taky – to jseš ty, já tě málem střelil. Jak střelil říkám, jak na mne můžeš střílet ve tmě… , řidič říká – jedem tady už nic nebude, všechno vyplašil. Známý na mne huláká z odjíždějícího Audi, já ti v týdnu zavolám, jsem zvědavej na fotky. Jojo odpovídám.
Nasazuji kuklu, rukavice, zapínám světla a čekám až audi zajede za Točník. Dole slyším zvuk paroží, které se prodírá houštím. Máš štestí , no ale já málem smůlu, mráz mi přejel přes záda a jedu dolů, orkán který slibovala předpověd mi pomáhá do zad.
Přejíždím přístřešek pod Točníkem, jedna vracečka, přes cestu skáče kus, další vracečka a zase světla auta a někdo baterkou signalizuje zastav.
V Audi tiše buble dýzl, dveře otevřené, řidič a známý kouří v ruce drží zbraně. Počkej nejezdi tam dole leží kus. Sundávám kuklu a slyším z pod cesty pohyb. Hned se tam přemistujem, nic není vidět, používám světlo z kola, v lese se plácá postřelený kus. Známej na řidiče, pojd doraz ho, vem ho na hlavu !!, řidič s cigaretou v koutku míří pár metrů pod sebe, BáC, zvýře dostává ránu, krev, plácá se dál, řidič chodí po cestě sem a tam – nechápu to, nechápu to někde tady musí být ještě jeden. V tom vidím na cestě ležet kus s otevřeným břichem, na cestě je všude obsah střev a žaludku a krev. Dole se stálé plácá s divným skřepěním kus.Ze spod přichází další člověk se psem a nutí ho hledat třetí kus zvěře, pes nereaguje, čučí a třepe se na cestě. třetí člověk schází se známým k postřelenému kusu a za divného zvuku zvířete mu prořezává hrdlo. Stojím jak opařenej uprostřed tohohle nočního panoptika. Nasazuji kuklu, rukavice a odjíždím.
Opouštím les a vjíždím na hlavní ze sedla, zastavuju, sundávám kuklu a bluju do příkopy.
