Padá řetěz při šlapání dozadu

Do predu krasne radi

A jen jakoby nebo opravdu překakuje? A na jakých převodech?

A nepadá len z väčšieho pastorku na menší? Ak ano, to je normálne. Po potiahnuti do predu skočí na zvolený prevod.

Řetěz si spojoval jak? Nýtovačkou? Nemáš moc slisovaný ten spoj?

neřešit a jezdit a naučit se česky

Do předu se jezdí. Pro blém vy řešen.

Máš to pokažené

Hnutá patka?

Tvl.ví inffooo:)) pohon,řetaz,no­hy,vzďelání,po­vaha a tak:)))

Tyhle rychlovlákna jsou peklo… Tak si to pojďme zpříjemnit troškou poesie! K padání mám pouze jednu báseň:

(Tomáš Hanák)

Voják a bodák

Asi ho tady zapomněli

Řekli jen buď ostražit

A bdělý

Pak už jen ADIEU

A voják tedy tady je – v lese

Na takovém zbytečném místě

Kde nepřítel se zcela jistě neobjeví

Hlídá teď voják s stále štíhlejšími střevy

Už došla čokoláda

Už beznaděj se vkrádá

Přesto však stále smělý vojín střeží tu

Svůj stín

A svaly obou nohou nutnou nudnou službou tuhnou v cín

A pak i v ocel

Však právě když voják připadá si spíš

jak poslední osel

KCH!

V křoví opodál šust

Zlámané větve

PRÁSK

Dyšného dechu FFF FFF SÍP – ztuh voják v sloup

Sapiku pažbu čap!

Stuh snad i řiti roup?

Z čela pot dolů KAPY KAP

Teď!

Za vlast! za víru! za člověka!

I za Vlastu co doma na mír čeká

Teď! TRRRF TRRRRF

Dvě dávky ďase letí do křoví

Proč třetí zasekla se? Bůh to víííí!

To aby voják bodák sevřel v pěsti

A u křoví byl skoky šesti

To aby nepřítele dobyl cele

Neb ON tam v listoví se ještě meléééé!

Což nemá dost ten nikdy nepozvaný host?

ACH!

Skok sedmý

Jak z zlé vědmy věštby osudným se stal

Pařezů bok

S kanadou vojákovou nešťastnou si schůzku dal

A padá voják padá

A v ruce jeho sevřena jest nejstrašnější zrada

Á Á Á Á Á ÁH

A už

Jak máslem nůž

Vojákem bodák proniká

Skrz muže kůži k už zúženým střevům za strašného řevu

Skrz brzlík k ledvinám

Už nestihne je kolika

Pak dojde i k průniku žlučníku a skrz vřed vpřed stále dál

A z vojáka jenž tu stál již spíš

Je na bodáku špíz

A život s krví uniká

ÓÓÓ jak voják chtěl by spatřit protivníka

FFFFFFT (nádech)

Pohledem kalným již jak podzimní nebe

Pohlédne voják kolem sebe

Néééé!

Což jeho nepřítelem

Je

Jen

Jelen?

Dvěma dávkami střelen

Leží tu dvanácterák

Zatím co voják cítí kterak bodák mu právě zasáhl

Dvanácterník

V oči si hledí

Klidni náhle v mechu

A z čtvero nozder k nebi stoupá čtvero chladnoucích již sloupků dechu

Ticho

Klid

A jednou snad i mír tu všude bude – musí být!

Dvé koster pak najde houbař tu

A bodák

Až na baštu svou smaženou tu bude sbírat bedly

Dvé koster tvorů nevinných

Co šílenství a válka

Dohromady svedly.

Stávalo si mi to taky. Měl jsem ohnutou patku přehazovačky. Směrem ven.