Rád se projedu na pohodu v lese,pěšinkách,polňačkách atd. prostě v přírodě a kochám se.
Měl jsem několikaletou pauzu a teď me všecko z kola bolí.krom nohou (pochopitelně )hlavně dlaně a zadek, občas mrtví chodidla, bolí za krkem, tu a tam mě píchne v koleni a jiné drobnosti.
Jako kluk jsem jezdíval na libertě a nic mě nebolelo. připisoval jsem tedy jevy výše uvedené hlavně postavě zmrzačené žrádlem.
Domluvili jsme si kámošama pohodovou sobotní jízdu, abychom spálili ještě nějaké přebytečné kalorie. Jenže mé lehké turistické kolo se mi den předtím jak jsem „tvrdě“ trénoval na akci, polámalo. Kamarád se proto nabídl, že mi na již domluvenou vyjížďku nějaké svoje půjčí.Když jsem to viděl chtěl jsem raději zůstat doma.
„Tak na tomto nikam nejedu.“Na tomhle mě nikdo nikam nedostane.„Přece nepojedu na takovým křápu.“
Byla to stará rezavá rozvrzaná herka nejasného stáří a původu s koženým sedlem, vysokýma vlaštovkama jaké mívala snad jěště moje babka, když jezdila před válkou do krámu.Sem tam to nějaký gramař odlehčil flexou. Tu a tam zas nějaký tuner něco přidal.
„Buď v klidu ty vole, neboj, to projelo celou afriku!“ To mě uklidnilo.
Tak jsem to vzal pod krkem a šli sme s milou herkou ruku v ruce dom.Cestou jsem si říkal, že to stejně asi skrečuju.Už jsem vymýšlel výmluvy. To koleno je fakt špatný. Celou noc mi nebylo dobře etšě teď ráno jsem byl několikrát na hajzlíku. asi jsem musel něco špatnýho sníst. Možna ten prošlý godhajík.Přece to nevyhodím,když to stálo tolik peněz.
Doma se žena zjevila a tvrdila, že to nemám v hlavě uplně v pořádku jestli pojedu na tomto.
Nicméně druhý den ráno jsem přijel na smluvené místo. Kde jsem sklidil významný posměch.Jiné přivítání vlastně ani nečekal.Cože to mám za novinku a jak to vypadám. Nepojedu přece na takovým stroju v nových hadrech.No ne? Montérky se hodí víc.Hmm…somrák s bandou pózerů. Nesourodá skupina.Do báglu ještě nějaký nářadí, lepení. Svačinu a dostatek tekutin. Co kdybych přeci jen někde zůstal trčet.Vyžebral jsem eště pumpičku.Nastavil ideální tlak ve spuchřelých pláštích. Dostalo se mi od některých ironického poplácání po zádech a vyrazili jsme.
Svítíčko krásně slunilo cesta skvěle ubíhala kluci přijímali sázky na kolikátým kilometru s tím švihnu do strouhy a pojedu dom vlakem. Srandičky nepřestávaly. Jenže milému Já se postupně začali rovnat vrásky na čele, roztahovat koutky, z kopca jsem si začínal dokonce zpívat.Po půlhodině mě ještě nic nebolelo,za hodinu pořád nic. Nastavoval jsem slunci tvář.Opět jsem se začínal kochat. Hlavně pomalinku nikam se nehenat. Nenechej se vyhecovat od blbců na njú super kolech. Cesta bude ješte dlouhá. Cha…Kdeže chmury mé jsou dnes :) jsem neuvěřitelně happy. Chlapci už toho mají plné zuby vše je bolí.Těžknou jim nohy. Nepotrénovali :) studený pot jim stéká po čele.Koutky jim klesaji. Ne! Celá brada. Už se mi nesmějou.Občas zaslechnu nesměle „Dopr.. stejně seš dobrej že jedeš na takový mrše. To tě teda obdivuju.“
Zářím štěstím. Na kopci jsem první.Vítěz. Dnešní den se opravdu vydařil.
A já se ptám. KDE JSOU POHODLNÁ KOLA?! Existují ještě? To moje určitě není. Raději oželím rychlost a výkony a budu jezdit na kole kde mě nic nebolí vydržím na něm klidně i půl dne a budu mít dobrý pocit. Proč jezdite Vy? Když ne pro dobrý pocit.Máte z kola radost?
Závodníky honící se za slávou a lidi dopravující se do práce za výdělkem nepočítám.
PS: Kámoš věděl co má doma za poklad. Snad o tom chtěl přesvědčit ještě nekoho jiného.O tom, že by ho prodal nechce slyšet.Snad mi ho brzy aspoň opět půjčí.