Hodně přes dvacet let jsem vozil pouze Grip Shift. Tím pádem ho mám celkem dost namemorovaný a napevno vypálený do ROM části v mozku – tu, která ovládá při jízdě na kole řazení. Nicméně na začátku této sezóny jsem musel ze zdravotních důvodů jít do gripů Ergon GS1. (Mimochodem úžasná věc, křeče malíčků či jiných prstů jsou pryč!). Ze začátku jsem zkoušel původní řazení zkombinovat se zkrácenou verzí gripů (GS1 Dual Twist-Shift) ale byly to naprosto vyhozený peníze, prostě to nefungovalo. Blbě se to drželo a blbě se mi i řadilo – prostě obojí špatně.
Takže jsem šel do gripů GS1 plné délky a řazení z Grip Shift překopal na páčkové (Sram X5). Nu, a tu je jádro problému. Když pominu, že při první vyjížďce jsem si připadal jako když jsem kdysi dávno poprvé vyměnil pedály za SPD, tak přesto že už jsem namotal od začátku sezóny pár tisíc Km, pořád si na to nemůžu zvyknout.
Jde především o to, že když mám dost času, tak si uvědomím jak zařadit (tedy jestli dlouhou páčkou jít nahoru, či krátkou dolů), ale pokud se např. chvíli kochám a najednou je za zatáčkou v lese výjezd, tak si to prostě občas absolutně neuvědomím a místo mačkání páček prvních 500 milisekund zkouším kroutit gripama. ;-) Až pak mě to docvakne, ale to ještě si musím vzpomenout jak řadit na pile a jak na měniči (což je prostě naopak – když chci lehčí převod, tak na měniči musím nahoru – velkou páčkou a na pile dolů – malou páčkou) – no, ale to je už často příliš pozdě…
Ne nedělám si srandu a nesmějte se pánovi v letech. Jen by mě zajímalo, jestli nemá někdo nějaký nápad nebo snad dokonce postup, jak se přeučit na páčky po desetiletích strávených na Grip Shiftu. (Připodobním – kamarád, co má jako koníčka americká auta mě kdysi učil jezdit s automatem – a to tak, že mi levou nohu přivázal provázkem ke konstrukci sedačky! Poté, co jsem si mnohokráte trhl levou nohou při příjezdu na křižovatku či obezně u brždění/zastavování kdy automaticky šla levá noha po spojce jsem se během necelého týdne naučil prostě nechat levou nohu být.)
Nenapadá někoho jak na to? V mém věku už totiž začíná bohužel platit přísloví „Starého psa novým kouskům nenaučíš“. Dřív jsem se tomuto přísloví jen smál řka, že zvládnu vždy vše, ale teď vidím, že tyto rčení tu nejsou jen tak pro nic za nic.
