Jak závodí vaše děti?

Rodice si tim jen leci vlastni komplexy a vlastni neuspechy pres svoje deti. Je to dneska prakticky v kazdem sportu. Kousek od baraku mam fotbalove hriste. Kdyz vidim jak tam ten zklachovalej trener neustale sproste jeci na ty maly decka tak mam chut mu jit rozbit hubu.

Svoje deti toho rozhodne usetrim.

To co popisujete dělají dva druhy rodičů. Buď ty úspěšní… kteří nedokáží kousnout, že jejich potomek není stejně nadaný jako oni. A nebo ti co dokázali.....nic. A léčí si svůj vlastní mindrák. V obou případech tím ty děti neuvěřitelně trpí a v 99% to má za následek, že dítěti ten sport naprosto znechutí.

Nejsou takový všichni. To určitě ne. Ale nesetkal jsem se se sportem kde by se tohle nedělo.

Naštěsí nijak. Moje děti mají kola pro radost.

P.S. starší, dlouhé, ale poučné: https://www.youtube.com/watch?…

To je realita, bohužel. Hlavně na ně netlač, nech tomu volný průběh, ať je to baví. Opravdu závodit můžou daleko později.

Ano je to hodně weird svět, bez ohledu na disciplínu.

Neřvu, nenutím, nezávodí.

Jo a ještě vetší sranda jsou bazary s věcmi pro tyhle děti. Většina bych jich byla z kategorie …inzeráty k smíchu…

https://fb.watch/uW2-ZpYf5C/

Souhlas zažil jsem to v jiném sportovním odvětví. Děti na které se tlačilo dosahovali velmi výborných výsledků v kategoriích do cca 15 let, ale jakmile dostali vlastní hlavu tak se na to vykašlali plus si pokazili vztah s rodiči.

Narozdíl od dětí který závodili na pohodu, kteří sice nedosahovali super výsledků v mládežnických kategoriích (čest vyjímkám). ale u sportu vydrželi a násldně začali vykazovat velmi dobré výsdledky v juniorech plus poté v dospělích kategoriích.

Moc běžné to není, většína rodičů je normální.

A ke čtvrtému bodu: pětileté dítě, které je silné a ušlape větší a těžší 24" kola, by vyhrálo nejspíš i na 20" kole. Celkově ale pro výsledek dětí musí jezdit na co největších a lehkých kolech, po louce jsou větší kola rychlejší a stabilnější. Pro nás doma jsou zásadní výlety a ježdění pro radost, proto máme jen 20" a 24" kola na 115 cm a 132 cm.

Když byli moji kindoši malí, tak jsme na pár závodech byli. Moc je to nenadchlo, tak jsme se na závodění vykašlali a jezdíme na pohodu techničtější lesní pěšiny a je nám fajn. Teď už teda hlavně s holkou (14), klukovi (17) se už s námi jezdit moc nechce.

Možná je to tím, že já nejsem sportovec, sport mě nezajímá, nesleduju ho, ale na kole jezdím téměř každý den. Pro mě kolo není sport, ale součást mě, mého života. Snad to děcka po mě zdědí. ;-)

Ve veku 3 a 5 nejde o zavodeni, ale vyjizdku za parek, tatranku nebo sodovku a tak je potreba to brat. Na kole se zacina doopravdy zavodit v kadetech 15 – 16 roku. A to vsichni treneri co v tom maji jasno vi. Do te doby je kolo jen zabava a radost a posledni co je potreba resit je umisteni na zavodech.

Písal som k tejto téme v jednom vlákne…STRES U DETI

Súhlasím, že vyššie uvedené kastovanie neplatí a ide vo všeobecnosti o prepnutých zakomplexovaných rodičov – teda, je nutné sa zmieriť s faktom, že cca 1% spoločnosti sú blázni (reálne by mali byť nesvojprávni – nevedia udržať emócie, psychicky labilní, bez správne nastavenej empatie – súvis s IQ to vôbec nemá), cca 10% sú ľudia, pri ktorých je nutné zvýšiť opatrnosť (to sú tí, čo ti zrežú prehľadnú zákrutu na aute i keď vidia, že ideš oproti a ani na detektore lži by si im nedokázal, že išli v tvojom pruhu – jednoducho sú o svojej pravde presvedčení. No a zvyšok sme my ostatní, so svojimi náladami i vrtochmi, ktoré sa snažíme držať ako tak pod kontrolou.

Poznám rodiča, ktorého syn v 6tich rokoch vyhrával všetko na úrovni republiky a on reálne pozeral, kde bude olympiáda , keď bude mať jeho potomok 18 – 20 rokov, lebo už ho tam videl. Chodil na každé preteky, všade ho doprevádzal, nechápal, prečo ostatní tak nemakajú. Jeho dieťa vzhliadalo k otcovi ako bohu, snažilo sa splniť všetko o čom tatko snil. V puberte ho dobehol zvyšok rovesníkov, lebo u krpcov je sakra roziel, či začneš trénovať o rok či dva skôr. Pochopil, začal to brať ako hobby – žiadna zatrpknutosť a pri tom chalan bol naozaj talent. Po 10 rokoch tréningu už vypláva na povrch kvalita tréningu, cieľavedomosť i odbornosť trénovania – a tu odpadajú tie naozaj talenty len kvôli tomu, že šampióna robí nielen talent, ale i morálno-vôľové vlastnosti. A toto prepnutý rodič nevie a presne ako bolo písané vyššie, dieťa v mladosti úspešné, sa stáva demotivované a má zhnusený celý ten vrcholový šport – lebo tam sa treba naozaj zaprieť a ísť často cez bolesť a vyčerpanie. Malé deti sa majú tešiť motivovať a defacto ide o „ho*no“. A z môjho pohľadu je najťažšie stanoviť hranicu, dokedy je možné dieťa tlačiť nech sa zakúsne v tréningu práve cez tú bolesť a únavu tak, aby sa mu to nezhnusilo.

A títo premotivovaný rodičia – chápem to ako obraz doby – často prehnané sebavedomie, nereálne ambície , chýbajúca sebareflexia. Na druhej strane, žiaden zo šampiónov nevyhral tým, že sa nechal na štarte žďuchať a predbehnúť sa nejakými borcami z okresného preboru. Stačí ísť na nejaké veľké preteky –cyklo, či bežecké maratóny, behy a uvidíš ako sa „borci“, čo si behajú km za 6 min tlačia k borcom čo behajú tempo 3:20. A keď mu tí povedia, že tam nemá čo robiť, tak on urazený, že či on je menej ako oni. ANO, je. Je rozdiel, ak má niekto úroveň do top 10 alebo skončí 98. či 112. Potom obchádza človek, čo mohol byť na bedni „mantákov“ a skončí pre ich ambície 6. napr… Na cyklomaratónoch to je vidieť pri prvom stúpaní, kde občas i borci z prvej lajny tlačia bajky (kto chodí častejšie a má istú úroveň, tak potvrdí, že občas sa to stane.)… Celkovo to netreba moc prežívať, treba sa baviť a najmä trénovať, ak bude mať dieťa (ktokoľvek) natrénované, výsledky prídu a poradí si so všetkým, aj s nevhodným správaním svojich súperov. Najlepšie je sebavedomie založené na trénovanosti a až potom na následnch výsledkoch.

Opravdu zavodej 3 lety deti na odrazedlech? ????

Jako moje deti jsou celkem soutezivy, ale az takhle?

A republikovy zavody v 6 letech? Proc se to vubec porada?

3 a 5 let. Nezavodil bych, jezdit pro radost, na vylet, zmrzlinu nebo parek v rohliku. Maximalne dat 1–2 lokalni zavody za rok a hotovka, nekdo jede 150km aby tam jeho decko odjelo zavod na odrazedle.Takto male decka si z tech zavodu nic dobreho neodnesou, kdyz vidim jak v tomto veku polovina deti po startu az hystericky place ze jim to nejde a chteji domu. Rodice je zase popohani at to alespon dokonci pri tech zavodech, tak si myslim ze je to smutny pohled.

Všichni rodiče závodících dětí jsou přesvědčeni, že jejich děti jezdí pro radost. Jinak by to přece nedělali, stojí to fůru peněz.

V létě jsem se byl podívat na Český pohár v Harrachově, kategorie „děcka“ … raději jsem odešel. Vydržet ambice rodičů fakt nešlo, nevím čím to je, možná nějaký středočeský syndrom … ? : ) S tímto jsem se nikde nesetkal.

Já to mám tak, že dcera nejedí na kole, věnuje se jinému sportu (na soutěžní úrovni) od cca 6ti let, nikam ji netlačíme. Na soutěžích je to o kolektivu, fandění, nikoliv o komplexu a „řvaní“. Jsem rád že ji to baví a o tom to je. Jezdíme s ní na většinu soutěží, takže pohoda … je to fajn. Nedávno přestoupila do zkušenějšího týmu, uvidíme … ale musím říct „je dobrá“ : )

Jakože nefandit, nezatleskat, nepovzbudit? Jak jinak než nahlas? Není nad to slyšet řehtačky, děcka z týmu nebo nedejbože z týmů jiných jak si navzájem a nahlas fandí nebo rodiče, prarodiče, sourozenci kamarádi. Proč nefandit?

Jinak kdybych si teď mohl vybrat sport pro dítě, kam ho nasměrovat určitě by to nebylo kolo. Nevidím v tom jediné plus co by nenabízely jiné sporty. Tím samozřejmě nemyslím normálně se na kole projet s rodiči, jezdit s kámošema/kama ve vesnici atd.

Občas se na děti musí zvýšit hlas, ale je potřeba je dobře motivovat. Hlavně je to musí bavit a pak už to jde samo