Tak jsem si tak říkal, když jsem teď prošel okolo silničky a pohladil ji po horní trubce, jaký má většina lidí ke kolu vztah, tak mě to přivedlo na následující otázku:
Jak to máte s kolem? Je to pro Vás něco živého s duší, se kterým vedete vnitřní monolog, dělíte se s ním o útrapy, bolí Vás jeho šrámy, prožíváte s ním radost, poděkujete mu po nebezpečné situaci, že Vás podrželo? Nebo je něco podobně neracionálního mimo Vaše chápání? Vždyť to je přece kus železa, hlíny nebo karbonu s gumou a dalšími výrobky…Věříte výhradně ve vlastní schopnosti, maximálně pod Vámi něco může rupnout únavou materiálu, nebo se něco prostě zruší a zase se nahradí…?