kliky,kazeta

Jestli ono tech 90+rpm nebude jen profi mantra, kam se normalni hobik nepodiva, protoze na to proste nema nasezeno, najezdeno a natoceno. Navic tezko pojede na vylete clovek srot, aby poblitej dojel na vrchol hodil velkou a jal se natahovat unik. Tam samozrejme idelani kadence dopomuze k idealnimu vykonu, ale jak pisu hobikovi je to u… Places sice pekne, ale na spatnem hrobe.

Když to tak čtu, nechápu jak jsme mohli před 25 lety jezdit 2×6 52/48 a 13/24. Podle těchto výpočtů jsme museli mít kilowattové nohy :-D

To už jsou solidní intenzity točit v kopci 90–95, to už musí být člověk rozježděnej a mít na to, jinak by se taky mohlo stát, že se nebude potom chtít tři dny na kolo podívat. Silou se dá taky ledacos utáhnout ale co když potom zdřevněj nohy a do cíle daleko:-) jsem po delší době vytáhnul tepák a zjistil jsem že jezdím kopečky instinktivně po aerobní práh, plus mínus, a nohy si najdou rytmus jaký potřebují, wattmetr bude asi pěkný bič co tady tak čtu, nemyslím to posměvačně, jsou tu lidi co jezdí jen tak anebo závodně.

Zásadní problém je, že frekvenčně šlapat se člověk musí cíleně naučit, protože to rozhodně není přirozené. A je to celkem „vopruz“ donutit se po zastavení vždycky nohy roztočit a nepodléhat pokušení dát tam těžší převod, když se přece na ten stávající šlape tak lehce. Frekvenční šlapání je lehce náročnější na techniku, do čtverce se tak šlapat opravdu nedá. Pro neuromotoriku jde o koordinačně náročnější proces. Jeví se mi skoro těžší naučit se dlouhodobě (několik hodin) udržet vyšší kadenci (dejme tomu >90 rpm), než natrénovat sílu.

Hlavně pro naučení se je nezbytné mít dostatečně lehké převody a nebát se je používat.

A pak už nastávají jen samá pozitiva a sociální jistoty (mechanické, fyzikální, fyziologické, pocitové):

1) Rozložení výkonu do cyklů. Při frekvenčním šlapání je fyzický výkon cyklisty rozložen do více cyklů, tedy na jeden cyklus připadá menší vykonaná práce. Samozřejmě, úměra není přímá, protože krom přenosu energie na kliku musí ještě cyklista pohybovat svou končetinou. V tomto ohledu je vlastně pomalé šlapání zdánlivě výhodnější, ale šlachy si myslí něco úplně jiného.

2) Rozpětí použitelných frekvencí. Při vyšších frekvencích je snadno tolerovatelná krátkodobá výchylka směrem dolů (vlivem změn povrchu, větru, sklonu, dopravní situace …) – 10% ze 105 je 15, 10% z 80 je 8. Je tedy jednodušší udržet se v pásmu 10% při frekvenčnějším šlapání.

3) Práce svalu. Zásadně se zkracuje doba trvání svalové kontrakce, výrazněji se projevuje pomocný efekt „svalové pumpy“, obojí napomáhá oddálení nástupu symptomů únavy menšími lokálními kumulacemi laktátu a rychlejším odplavováním již vzniklého.

4) Regulace výkonu kadencí. Jedna ze zásadních výhod, ať už proti powermetru (nemám), tak i jen proti tepáku (mám). Velmi úzce navazuje na bod 2), je prostě kam ustoupit. A naopak není problém se na rovině a mírně zvlněné krajině držet trvale dostatečně vysoko.

5) Lépe zvladatelné a méně bolestivé krátkodobé výlety do vyšších tepových pásem pro nás netrénované. Souvisí nejspíš s rychlejším odplavováním anaerobních metabolitů ze svalů; plynulejší následných průběh projevů umožňuje celému aparátu regulace srdečního tepu a frekvence dýchání včasněji reagovat na nastalé změny, nedochází k tak velkým překmitům.

Možná se v něčem zásadně mýlím, možná dokonce ve všem. Možná je to jen manýra jezdců World Tour, dráhařů a triatletů, kteří se při 180 km výletu na kole po pár kilometrech předešlého vyplavávání se šetří na bezprostředně následující maratonskou procházku.

Jako vylames cokoliv, ale kdyz uz jde do tuhyho tak i kratoucka stojka a je vymalovano. Za 30 se na jih od prahy moc nezlobim… Prezil bych bez ni asi vpohode, ale kdyz ji mam. Hold kdyz ma clovek houbelec najeto… :)

Taky mám Grade s 34–50/11–32 a je to tak akorát tady v Beskydech.

pomalu to ale neda.. :D