Koho poslat na olympiádu na silnici?

Jasně – v cyklistice je to víc o štěstí a o tom, jak se všechno sejde, proto má špička menší pravděpodobnost absolutního úspěchu, naproti tomu má větší šanci širší elita. Ve zmíněném oštěpu je několik favoritek a je dost malá pravděpodobnost, že vyhraje někdo, od koho se to nečeká. Pak samozřejmě záleží, kdo je člověk, o kterym hovoříš – Bára je jednoznačně jednou z ostře sledovaných a medaile se od ní čeká. Jestli jsem správně pochopil tvůj pohled, pak můžu tvrdit, že když by stříbro získal naprostý outsider, který ani neměl být ve finále, tak je to neuvěřitelný úspěch, protože šance je prakticky nulová. Ale to je relativní úspěch – zlato je prostě lepší, i když ho vyhraje favorit. Být v pozici favorita je pak trochu nevděčné, protože když vyhraješ, naplníš očekávání do tebe vkládané a je to supr, když máš stříbro, tak prima, všichni blahopřejí a radují se, ale stejnětak všichni vědí, že to mohlo být zlato a je to kombinace radosti a zklamání – to je ta relativita úspěchu. V absolutním hledisku je to jednoznačně úspěch.

Už je to trochu zamotaný.

Chci říct, že stabilně se umisťovat v cyklistice je samozřejmě mnohem náročnější, protože tam to na špičce skáče – na druhou stranu má šanci na umístění víc závodníků – i ti, co nejsou mezi favoritama, zatímco v například tom oštěpu je naopak strašně náročné se jednou umístit. Tam prostě buď jsi v roli favorita a pravděpodobně se umístíš, nebo nejsi a šance je zanedbatelná.

Taky asi hraje roli to, že v cyklistice se uplatňuje taktika, spolupráce, náhoda (různé defekty)… v oštěpu se závodník může zranit a nebo netrefit do žádného z pokusů. Třeba v bězích je situace ještě stabilnější, než v technických disciplínách. Aby bral medaili někdo, od koho se nečeká finále, je nemyslitelné.