Lyže pro mírně pokročilou lyžařku

Stačilo bývalo napsat: hledám hodné lowend lyže pro přítelkyni, která neumí lyžovat. Ale jinak se zcela správně orientuješ na kategorii dámských lyží, právě takové totiž (mimo top modely) většinou jsou.

Ještě hodně záleží, jestli ke 169 cm má 50 nebo 80 kg, podle toho se volí konstrukce jádra lyže. Pokud má spíš těch 50, tak si klidně vybere podle barvy, uveze ji cokoliv dostatečně dlouhého.

Stejně jako s bicykly, tak i u lyží se kupují s výhodou starší modelové řady, třeba tady je celkem výběr.

Jezdíš někdy do Hradce, když máš uvedeno „kdysi Hradec Králové“ v profilu ? Na výpadovce na Ostravu je Winter sport, koupíš jak jetý tak i nový vybavení. Několikrát jsme tam kupovali a spokojenost.

V podstatě se díváš po správné kategorii (nějaké takové univerzálnější allmountainy). Pod patou ať to má klidně kolem těch 75 mm – pomůže to na rozbité sjezdovce. Délku lyží klidně po nos (tyhle lyže už stejně mají krátké rádiusy a bude aspoň stabilnější). Jádro by bylo fajn dřevěné, ale pokud je děvče muší váha, tak asi klidně i pěnu.

konkrétní lyži ti teď neporadím (musel bych pohledat a na to je venku moc hezky :-)), ale rozhodně bych se porozhlédnul po nějakých výprodejích. Dá se tak sehnat lyže mnohdy i za polovic, když se zadaří. překvapivě mnohdy spíš v kamenných prodejnách.

Jo a asi bych se vyhnul hypersportum. Většinou to tam jsou nějaké očesané kousky mimo řady s nejistými vlastnostmi.

Klidně bych se nebál zahrnout do výběru nějaké freestyleovky, které se v ČR prodávají za pěkné peníze, protože to tady moc lidí nekupuje. Většinou jsou měkčí-pohodlné, karvuje se na nich dobře a v šířce cca 80 mm pod botou si už i pěkně poradí s rozoranými sjezdovkami.

Jdeš na to dobře vědecky! Trochu to pohroť :P

Jako nejdůležitější mi přijde parametr -neumí lyžovat a stejně se chce jen vozit- na ten bych se soustředil a vybral ty lyže, které se jí budou líbit a budou pasovat k outfitu.

Doporučuji vyhlídnout někde na horách půjčovnu která nabízí testovací lyže. Nenechat si od nich nakecat, že ty nejdražší jsou nejlepší. Věnovat tomu 1/2 až celý den a vyzkoušet cca 4–6 párů. Za ten den si řeknou cca 500,– až 1000,– Kč/den a za to dostanete pokaždé připravené lyže, seřízené vázání a v případě koupě u nich to půjčovné odečítají. Z toho vyplyne řešení nebo se něco vyloučí. Záměrně nepíši ani značku ani o stylu lyžování ani o marketingovém dělení lyží. A potom to teprve porovnávat s portmonkou. Vybírat pouze u monitoru, katalogu nebo u regálu v krámě může ten kdo velmi dobře ví co chce. Asi podobně jako nákup nového kola.

Osobně bych se podíval po těchto českých lyžích http://www.lusti.cz/

A ideálně nejdřív někde půjčil a vyzkoušel. Dají se vybrat dle tvrdosti i zaměření. Já jsem s nima naprosto spokojenej. A plno lidí z mého okolí také.

nitrag, poslu ti emailem takové stručné resumé na toto téma od trenérky lyžování, resp. od nedávné reprezentantky. Možná se ti to bude hodit. Nejen mě to usnadnilo výběr.

měkčí točivou lyži, max 150 cm, radius co nejmenší…

mamka se ségrou mají Elanky. Jsou přesně jak píšeš, pomalá jízda, střední oblouk. Jenom sjezdovky. Lyže to jsou měkké, rekreační a ani nestojí moc, navíc jsou v dámském designu (barevné kolečka a barevné čáry) :)

Nevím jestli chceš kupovat nové nebo jeté, ale použitých bych se vůbec nebál.

Kopíruji to sem, snad vám to pomůže. Je to staré devět let, ale myslím, že pro věřejnost se toho až tolik nezměnilo.

Ahoj Tome, píšu něco o lyžích. Vždycky, když se mě někdo zeptá, jaké lyže bych mu doporučila..přesně který typ nebo model, konkrétní značku, odpovídám stejně.

Ano carving zaplavil dnešní lyžování. Dnes už v obchodech nenajdeš nic jiného, pokud nezavítáš do bazarů, půjčoven a ojetých lyží z dovozu a ani tam už někdy ne. Ty doby co se lyže podobaly běžkám, byly dlouhé, špička zahnutá jak super boty kašparů, jsou ty tam. Ty staré známé měly jednu výhodu, resp. ani to jinak nešlo, jezdilo se stylem smýkání, sunutí a brzdění…a to i v závodním pojetí. Jen ti nejlepší jako třeba Alberto Tomba se dnešnímu pojetí jízdy podobající se carvingu přiblížily. Zvládnul jsi všechny druhy terénů…boule, neupravené sjezdovky, prašan i břečku, měl si jedny univerzálky…takřka na všechno. Ty závodní se mnohdy lišily jen v délce a možná pevnosti, pokud šlo o super-G, sjezd. Další věc byla jak se učilo jezdit. Podle stylu jsi poznal kdo se kde učil, u koho. Školy lyžování se jmenovaly vždy po někom kdo vynalezl nebo preferoval určitý druh, styl,pojetí jízdy..ale! A jsme u carvingu:

Nemohl si nikdy pochopit ani poznat na vlastní kůži čistou jízdu po hraně, z oblouku do oblouku a zásadní věc…“nechat lyže jet„!!! Z jednoho pohledu je carving super věc…snadno se naučíš jezdit…to umožňuje rádius (vykrojení lyže + důležité parametry lyže ve špičce, u prostřed pod botou a patce, a tím výsledný poloměr oblouku). Carvingovou lyži stačí jenom lehce naklonit na hranu do směru jízdy, mít správně těžiště těla, pevný vršek a stát na spodní lyži trochu více než na vnitřní, tyto hodnoty poměru,kolik váhy má být na spodní a vrchní lyži se dost různí, někde se uvádí 50 ku 50%, někdy dokonce u race carverů můžeš více stát na vnitřní lyži, ale pokud chceš zakusit tu podstatu max akcelerace na konci oblouku, tu sílu a neustálé zrychlování…je to blbost. Sama jezdím tak 90/10, někdy 80/20. V každém případě v proměnlivých podmínkách jedné jízdy to stále měníš…v tom je taky to umění…hranice rizika, schopnost reagovat a odhadnout co zvládneš abys nespadl.

Takže ať se nerozepisuji..byl by z toho totiž asi román. Je to téma bezedné.

Ptal ses jak vybrat lyže…

Věda, výzkum, nové materiály a technologie i tento sport posunuly do jiného světa. Ze závodního hlediska se jezdí rychleji, čistěji na hranici fyzikálních zákonů. Ale co běžný člověk, který si jde jen tak občas zalyžovat? Jo všichni mají nebo chtějí carving. Když se podívám na turisty na svahu tak málokterý umí opravdu využít to co ta lyže opravdu umí. Největší problémy dělá přeučit starou českou školu…sportovní jízda, smyk,rytmus, nohy lehce do X atd. S tím měli problémy i závoďáci, někteří to vzdali a ukončili kariéru. Např. Hilda Gerg už jezdí jenom SG a sjezd, v SL to prostě nešlo. Základní změna je, né lyže ovládat do detailu (vést je celým obloukem), ale jen řídit…jak začnu oblouk..lyže sama dokončí. Jen musím na to kondičně a technicky mít abych to utáhl a psychicky si věřit že to opravdu udělá…a jsme zpět u techniky.

Dnes je nabídka tak široká, že z toho musí mít lidi snad depresi jak si vlastně vybrat.

Doporučuji tento systém:

1. nechat si poradit od odborníka,který není ovlivněn „prodat“
2. důležitá je Tvoje výška,váha,žena či muž)
3. kde jezdíš (na sjezdovce, free ride,extreme,boule, hluboký sníh,

ski-alpin, akrobacie, u-rampa atd.)

4. styl jízdy (dynamická,si­lová,nebo se jen vozit, jestli jezdíš radši

kratší oblouky, střední nebo dlouhé-z jednoho kraje sjezdovky na druhý)

5. jaké tratě preferuješ (na sjezdovce – rovné, tvrdé, ledovaté,

prudké,členité, rovinatější, členité, úzké, široké…atd.)

6. tvrdost lyže– měkké, tvrdé, jinak ve špičce a patě…ovlivňuje to

vedení, točení…

Pokud nejsi vyhraněn jen na určitý druh ježdění a chceš si prostě zalyžovat podle chuti…všechno střídat, podle podmínek a hlavně neměnit radikálně styl, moci si zajet po hraně a kdykoliv to kombinovat s brzděním, občas si smýknout…v tom je ta pestrost!!! Nebo zajet na boule či projet lesem…potřebuješ „univerzálku“!

Jak v délce tak vykrojení. Tvůj kamarád ze ski školy asi ví proč takovou podobnou má. Já bych sáhla po něčem podobným jako je naše závodní obřačka (co se týká rozměrů). Jestliže měřím 172cm – obřačku mám dlouhou 182–184cm a jen lehce vykrojenou. Oblouk vede pěkně, není ani dlouhá ani krátká. Když chci šupnu si krátký obloučky nebo dlouhý, táhlý i jízdu rovně ve sjezďáku. Taky se mi na nich nejlíp jezdí mimo tratě, v hlubočáku a všechny blbosti na lyžích až po skokánky někde po cestě k vleku.

Nezapomeň,že rádius, délka a šířka lyže ovlivňují rychlost jízdy. Tzn.že čím kratší a větší vykrojení, tím menší oblouk i rychlost,kterou je schopna jet bez úrazu nebo pádu, nebo čím delší a menší vykrojení, tím mohu jet rychleji a rovněji. Tohle je podloženo různými studiemi, které každý rok mění federace FIS, ustanovení povolených parametrů pro jednotlivé sjezdové disciplíny i kategorie. Když se nad tím zamyslíš, tak je to jednoduché a logické. Na počátku vymýšleli extrémnosti v délkách, vykrojení, podložkách, ale přibylo markantně poranění kolen a začali testovat. Na SL mají ženy povoleny nejdelší 155cm, radius kolem 9–11m, na OS 186cm a rádius 21m, SG délka není vyhraněna (já mám 206cm), jen rádius do 31m a sjezdky rádius do 43m (mám 212cm). Muži a ženy mají povoleny odlišné délky. Na SL lyžích nebo super carvech je super povození, ale na dovolené si na tom moc nezalyžuješ, budeš po 1–3 jízdách úplně mrtvej a co zbytek dovolené? Na víc neumožní jiný způsob jízdy a přestane Tě to bavit. Takže jde o zachování zdraví – krátké, široké lyže jsou při přímé jízdě a velké rychlosti nestabilní, nevedou, špičky se rozkmitají…Ty máš křeče ve stehnech jak udržuješ usilovně nohy u sebe a stačí jenom brnknout špičkou a ta..protože je vykrojená, se Ti zařízne, bez Tvého přičinění zatočí a koleno je na tři kusy.

Co se týká značek:

Sortiment a nabídka je obrovská. V zásadě bych se neorientovala na ty nejvíce nabízené…protože platíš za značku (velké boom Atomic,Rossignol…), nejde o kvalitu, někdy ani není kvalita tak dobrá, protože nejvíce prodávané firmy mají největší obraty..musí vyrobit více a na kvalitu není čas. Dnes už většina značek má „stejný“ způsob výroby, liší se v detailech. Takže prvně musím vědět na co lyže chci, jak mají zhruba vypadat rozměry a pak si vyberu které se mně líbí + cena, že?!

Zapomněla jsem jak poznáš kvalitní lyži:

Dělají se 2 druhy:

1. složení dřevo,titan a něco k tomu tzv. sendviče (než vynalezli pěnu,

karbon…atd. tak se dělaly dřív všechny lyže), značka kvality – líp vedou oblouk, drží na tvrdu,jsou pevný v torzy,jsou pružné, snesou větší váhu, sílu a odstředivé síly, déle vydrží, méně se lámou či prošlápnou), závodníci na ničem jiném nejezdí než na lyžích s dřevěným jádrem, titanem, ručně dělané jednotlivě a pak se párují.

2. veškeré ostatní pěnové, mixované z různých syntetických

materiálů (míň odolné, levnější, pro děti, ženy, rekreační lyžování…)

Možná se divíš že v tak nabitém členění v různých časopisech, testech a kdoví čeho ještě jsem to takhle jednoduše shrnula, ale zdání někdy klame. Ve všem hledej jednoduchost,prak­tičnost,ale hlavně co potřebuješ Ty!

Pokud si dočetl až sem tak super. Možná jsem na něco zapomněla, nebo chceš vědět víc tak se klidně ptej.

Teď mi přišel mail tak ještě dodám že Kastinger jako značka zanikla, už nevím kdy. Dnes jsou vlastně už jenom 2 nebo 3 výrobci, firmy lyží a bot, které pod sebe postupně skupují ty menší, které nemohou konkurovat. Boty Lange, Rossignol se dělají v jedné fabrice…to stejné platí i ostatních značkách. Trend je dělat komplety Lyže-boty-vázání, většinou to všechno dělá jedna firma, jen mění barvy a někdy ponechají typický tvar značky která byla odlišná, něčím již známá…