Na co zajímavého jste v lese narazily ?

Tak to mas docela stesti, ze te nekousl. Nechci ani domyslet co by se stalo kdyby to byl jedovatej had.

divočák tak 15cm od předního kola :-) lekl jsem se tak že jsem nebyl schopnej zmačknout brzdy, prostě žádná reakce

já jsem nedávno potkal slepýše křehkého :o)

na pecko pro chudy, hrali ve felde:-)

S hadem hustý, bych si asi rači hodil lano, kdybych na takovouhle bestii narazil, ačkoli zmije u nás potkávám běžně.

Nedávno jsem projížděl lesem a tak 20 metrů přede mnou prosvištěli dva jelenííí…

Jednou v noci mi před kolem asi 150 metrů bežel zajíc a ne a ne uhnout :)) Držel se v kuželu mýho světla a metal si to přede mnou .. docela jsem se lekl, když vyběhl, ale pak jsem se mu asi 10 minut řechtal :D

Třikrát péčko v autě :-))

asi nejzajimavejsi 3 holky kolem 17–19 jen v kalhotkach a pak jakysi par pri sexu v aute

v obou pripadech jsem samozrejme zastavil :)

• holkam sem rek at nerusene pokracujou ze za chvili zas pojedu – hodily nasebe rucniky a pak na me rvali ze jsem uchyl.. :D
• s tim parem v tom aute, sem na toho chlapa zavolal at ji to udela poradne:D ale ten na me vybehl jen v trenkach :D ale mel jsem co delat abychujel :D

oboji na stejnem miste :D a bylo to na trase Drtiče tak timto vas zvu ;-) :D

Přes cestu mi zatím v lese přeběhl zajíc, srna, liška a pes velikosti menšího koně. Naštěstí žádná kolize :-)

Sice už jsem to někam dával, ale aby tu bylo něco neživého – hier

Tak holky do toho:)

K těm šukajícím v autě: kámoš před léty jel oblíbený sjezdík ku Blansku. Na konci zacouvaný auto, z jedné strany nešlo objet z druhé otevřený dveře a „zvuky lásky“ :-). Tak to zastavil chvilku přemejšlel a pak povídá: Promiňte, já vám ty dveře přivřu, jen projedu a hubu od ucha k uchu :-D. Asi pak už ho týpek nepostavil:-)

V době kdy jsem byl adjunktem na Keprníku jsme s chlapama po natláčce seděli na Qvedleně ( chata za Točníkem ), pilo se a jedlo nálada byla dobrá . Jeden z chlapů měl sebou psa, takovej blbej dobrák kříženec mezi labradorem a něčím tmavě hnědé srsti – lovecky neupotřebitelnej :). Byl pozdní podzim a od Červené hory se přes kleč tlačila mlha. Většina chlapů už byla pěkně vožralá. Venku se pomalu setmělo. Já jsem se šel ven… Do starých nízkých pralesních smrků se opíral vítr a ve vzduchu už byl cejtit sníh. Chvilku jsem poslouchal to ticho a pak se vrátil dovnitř. Tam už skoro všichni spali. S jedním kolegou jsme vykládali, když v tom on říká – někdo sem jede z pod Točníku po cestě a skutečně, jsané světlo z míst kde je cesta stoupající od sedélka stoupalo světlo.

V tom pes vyletěl z pelechu pod krbem a začal řvát na dveře jak smyslu zbavenej. marně jsem se ho snažil uklidnit. štěkal jak blázen, škrábal na dveře. Kolega pozoroval z okna verandy kdo to sem jede, když v tom světlo auta zhaslo. Pes šílel ještě více a já ho pustil ven, pes okamžitě zmizel v temnotě hor s hurónským řevem, upaloval někam na Žalostné a vtom BÁC, ze tmy byl den a tak intenzivní světlo s tak ohlušujícím pištěním z nás ještě nikdo nezažil, chlapi skákali z pelechu zakrývajíc uši a nikdo z nás nevěděl co se děje. Vše trvalo tak 15 sekund a najednou jak to přišlo vše utichlo. Stál jsem u dveří jak opařenej, za mnou pět připosranejch chlapů a koukali jsme do té tmy co se vlastně stalo a v tom se ze tmy vyloupl pes s ocasem mezi nohama, zalezl do pelechu a mi na něj koukali jak vrány jak bejval hnědej, tak teď tam ležel šedivej.

Pes do měsíce pošel, no a mi když takhle sedíme večer někde na chatě tak řešíme vždycky co to vlastně tenkrát bylo.

Nehezký zážitek, jednou jsem měl zmiji v předním kole, už nikdy více !!

Tento pátek jsem při projížďce v lese narazili na jedno prase, pěkně si to přešlo přes cestu, počkali jsem a s notnou dávkou respektu pokračovali dále, jenomže za chvíli prošlo jedno prase, druhé prase, to jsem u ztuhli, v závěsu za nimi další svině, za kterou se táhla škola malých prasátek :) Potom jsem už častěji koukali do lesa, než na cestu…

Nedávno jsem jel lesem, všude klid, nikde nikdo. Bylo pod mrakem a už se stmívalo, v lese bahno, nic zvláštního. Míhám prořídlé listnaté lesy. Po pár stech metrech cesta vede do hustého jehličnatého lesa, pokračuju, nic se neděje. Po pár dalších desítkách metrech najednou z ničeho nic zapadám do bahna, možná spíš jílu. Najednou ze stran slyším praskání větví-„srnky, to je v pohodě“, říkám si. Ohlížím se do stran, zleva nic, podívám se dozadu na druhou stranu. V tom najednou vidím několik zapálených(!) svíček a křupání větví neustává, srnky nikde. V životě jsem nebyl vyděšenější, nasedám na kolo a neuvěřitelnou rychlostí jedu dál za koncem lesa. Cestou píchnu, ztratím pumpičku, láhev s pitím-hlava nehlava jedu dál.

Po týdnu jsem se odvážil s 5 dalšími kamarády na objížďku místa za světla. Jednalo se o pohřebiště domácích mazlíčků(5 hrobů, na každém kolem 5 svíček-opět všechny zapáleny). Nejbližší samota je kolem 3 kilometrů, cesta pro auto, či podobnou dopravu žádná-stále nechápu, kdo to zapaluje. A hlavně, věci jsem našel..Víckrát nik­dy

Takže tak:)

:D to jsou storky, ted lidi zacnou hromadne prodavat MTB a budou jezdit na silnickach v parcich mezi 13–16hod :D

no když už jste to načali..

..si jedu v klidu v Č.ráji od obce Kamenice skalním údolím směrem ke hrad Kost. Letní podvečer, na neznačené pěšině nepotkáš ani nohu.

Najednou blízko Černého rybníka pod Kostí se mi začalo zdát že nějak houstne vzduch… A opravdu zničeho nic se v lese začne převalovat divná mlha. Přestal jsem šlapat a snažil jsem se víc koukat kolem sebe. Občas jako bych zahlédl pohyb mezi stromy. V tom vidím v křoví u cesty ležet postavu v bílé košili s šedým obličejem od krve…

Pár rychlých záběrů do pedálů a jsem v záři reflektorů „na place“…po hlasitém STOP!.. asistent vypíná mlhostroj..nechají mě projet. Ještě za sebou slyším „Kua, kdo měl hlídat ten les..?!“..

Scéna to byla děsivá ,ale aspoň mám nějaký ten zážitek z natáčení..:-)

Na parkovišti u hradu bylo asi 80 karavanů.

S

Tak a dneska neusnu:(

Onehdá jsem si to hasil pěšinkou podél řeky, cestička je úzká a kroutí se v křoví, takže není moc vidět dopředu, ale je hladká, takže se dá jet docela rychle.

Vyřítím se ze zatáčky a co nevidím – kánoe vytažená na břehu a pár metrů přede mnou čůrají dvě vodačky – jedna nalevo těsně vedle pěšiny, druhá těsně napravo, obě zády ke mně. Bleskově jsem vyhodnotil situaci – pokud bych zabrzdil, zastavím přesně na jejich úrovni a to by byla ostuda, takže jsem do toho šlápnul a s hulákáním „pardóóón!!!“ jsem ukrutnou rychlostí proletěl mezi těmi dvěma holými zadečky a uháněl dál po proudu. Zaslechl jsem už jen jejich smích, takže to holky vzaly asi sportovně :)

Si takhle jedu po lese a najednou mi přeskákal přes cestu KLOKAN… :-) fakt, nekecám…

A kluci/muzi muzou odpovidat taky, nebo je dotaz smerovan pouze zenam?

Me, teda pred cestu vletela srnka, tak pul metru pred kolem. Jen prosvistela…ale malem to bylo na hnedo :) ani pribrzdit sem nestacil.

Jsem loni v létě narazil na pý(í)chavky.

S tim exotickym hadem se mi to moc nezda, par let jsem teraristiku delal, i kdyz mozne je vsechno. Vzhledem k tomu, ze tam byla mokrina, tak bych to typoval na uzovku obojkovou, stare kusy dorustaji i 1,5m. A v teto dobe to mohla byt samice plna vajicek. Navic strach ma velke oci…

Když už jsme u toho.. Jedu lesem a uštkne mne nějaký had.Jsem mimo civilizaci, nemám s sebou žádnou první pomoc,nejsem doktor. Co použít místo škrtidla atd.. ? Tohle se může stát každému z nás, lepší je být připraven..

Zhruba před dvěma léty jsme s kolegou po MTB vyjížďce zakotvili u nich na vesnici na fotbalovém hřišti, pokecali a osvěžili se pivkem. Pomalu se začalo smrákat a tak jsem se rozhodl pro cestu domů přes kopec. Nebyl jsem si jistý, jestli trefím a tak mi ještě vysvětlil cestu a já mohl vyrazit. Asi po půl hodince jízdy jsem narazil na lesní rozcestí a říkám si zda jet vpravo či vlevo. Jelikož levá je od srdce, vydal jsem se vlevo, ale po chvilce jsem začal váhat a zapochyboval o pravidlu levé strany. Tak jsem to otočil a vydal se zpět a napojil se na pravou odbočku. Cesta se začala svažovat a za chvíli jsem si to fičel solidní rychlostí. A najednou hle! Na pravé straně vidím světýlko. Štramberská trůba! Takže pravá cesta byla skutečně ta pravá, juchůů! Avšak má radost netrvala dlouho. Když jsem otočil hlavu zpět dopředu, asi metr přede mnou se vyskytla závora a já do ní napálil v plné rychlosti. Jen díky nášlapům, které mě udržely v pedálech jsem neletěl přes řídítka :) Ovšem psychická újma byla dost velká. Zbytek cesty už jsem absolvoval o dost pomalejším tempem.

Tento zážitek mě donutil pořídit si Fenixe a taky poučil, že nejlepší je na bajku dívat se před sebe..

Já chytil do výpletu předního kola ptáčka:( bohužel to nepřežil a ja byl potom trošku špinavej:(

Já jednou nějak nevybral čas a vracel se domů na biku za tmy bez světla. Jel jsem údolím, takže byl nade mnou vidět je šedý pruh oblohy, jinak totální tma. Přisvitnul jsem si alespoň bludičkou z mobilu. Z leva z prava praskání větviček, říkám si o nic nejde, běžný lesní noční život. A z ničeho nic se z boku někdo rozběhl ke mě (v ten moment by se ve mě krve nedořezal) a než jsem stihl cokoli udělat, jen tak tak mě jsem minul srnku. Málem jsem ji osedlal. Teď se nad tím jen pousměju, ale řeknu vám, že tenkrát, jsem si málem nadělal do plíny. :-)

si takhle jednou pekne slapu do kopecka, kolem peknyho lesika a rikam si tyy jo tam peknej vyvracenej strom – ani nevim proc sem se tam koukal, asi nejakej pohyb… Tak sem se koukl znova a rikam si, na vyvracenej strom to nema kmen… Kouknu znova a vono se to hejba… Sem se lekl, az sem malem letel z kola…

Jooo clovek se divi, kdyz jezdi kolem VP… :-D byly tak 3–5metru od hranice lesa a VP :-D

V říjnu, při procházce lesem jsem viděla vycpanýho bílýho jelena, postavili ho hned na kraj široký hladký lesňačky. Natočili ho tak, že koukal mým směrem. Bílá socha. Docela nevkus, pomyslela jsem si, a kráčela dál. Když jsme byli kousek od sebe, ta vycpanina se v klidu otočila a ležérně si odběhla mezi stromy. :-)

není to na kole, ale myslím že to také stojí za to:

Takových třináct, čtrnáct let nazpátek, jsme se s bratrem vypravili na zajímavý „čundr“ na Šumavu. On tenkrát hodně(ostatně dnes ještě víc) pracoval a proto jsme vyrazili jen na jeden den, respektive noc. Chtěli jsme prostě přespat v lese, udělat si maso na kameni, popřemýšlet o životě, poklábosit. Vezla nás tam tenkrát máti autem, která tam jela k nějakým známým. Vysadila nás na silnici, tam kde se dalo zastavit, kousek od přehrady Nýrsko a my vyrazili do kopce mimo cesty zkrz les, s tím že vylezem na kopec, najdem příhodný flek pro přespání, tedy nějaké to suché místo, s potokem opodál a dostatkem příhodného klestí na ohýnek. Pro skauty, ani ty pražské, nic složitého.

Vylezli jsme na hřeben a jak tak procházíme lesem a travou všímáme si podivně světlých bodů na kůře několika stromů. S údivem zjišťujeme, že se jedná o z časopisu relativně čerstvě vytržené obrázky nahatých a hambatých slečen(Leo, Cats atd…). Při bližším ohledání místa přicházíme na to, že obrázky jsou na stromech rozmístěny víceméně v kruhu. Ihned jsme, vzhledem k tomu, že jsme byli uprostřed šumavského lesa, začali vyvíjet teorie o původu a účelu takovéto galerie: prasáci, pasáci, pašeráci bíleho masa nebo buhví co ještě… , každopádně jde o to, že v lese nemusíme bejt absolutně sami.

Tato skutečnost nás přiměla vyhledat útočiště v ostrůvku mladých, asi dvacetiletých smrků, kde jsme si v jejich uschlých spodních větvích vylámali takový malý prostor pro přebytí, vykopali ohnišťátko, udělali spaní a já se vypravil pro vodu. Voda byla opravdu nedaleko. Již se blížil večer, a já, zamilovaný týpek, vědíc, že moje mladá má ráda pěkné samorosty a zajímavé kameny, rozhodl jsem se bloumat po lese, brodit se trávou, přeskakovat potůčky a hledat něco, čím bych jí mohl obdarovat a udělat radost.

Jak tak přeskakuji jeden z potůčků, opírám se o kmen stromu, který při skoku, cítím – povoluje, slyším – křupe, vidím- láme se, v zápětí slyším – bzučí. Okamžitě cítím bodavou bolest a v totálím zmatku a panice prchám hlava nehlava, strhávajíc ze sebe tričko s myšlenkou medvěd jde na med(nekecám, v hlavě vizuálně zcéna z mrazíka + ten med navíc). Mávám kolem sebe trikem, bežím, propadám se do bahna, bežím, ztrácím botu, kam to běžím?, musím se otočit, spíme na druhé straně… běžím, mávám trikem, křičím, vidím ostrůvek se smrky, bežím, křičím vosy, vosy, prodírám se houštím, křičím vosy, vosy. Proderu se k ležení, úplně smyslů zbavený, řvu vosy vosy. Bratr v klidu konstatuje, hele jelena nebo prase jsem čekal, ale vosy?

Jen ze slipů jsem si vyndal šest kousků těch bodavých a vystrašených potvor, kterým jsem zničil domov. Spočítat se to nedalo, ale měl jsem třeba čtyři pigára vedle sebe od jedné mrchy. Počítám, že šlo o desítky bodnutí, hlava mě brněla jak zvon. Blahořečím tomu, že se to stalo v lese na šumavě, že byly čisté, neolezlé od odpadků atd… Bratr vyndal krabicák vína, já ho celý vypil, za chvíli usnul a druhý den se probudil jen s minimálním svěděním a bez otoků. Jen to na kameni upečené maso jsem si nedal.

Máti jsme druhý den nic neříkali…

Pro botu se prý brácha vypravil hodinu po té, co jsem dorazil, lovil jí klackem z bahna a pak běžel nazpátek, že se mu tam zdálo příliš živo.

Také přidám jednu o hadovi.Jeli jsme s ženou z Karlovy studánky po asfaltce na Vidli.Ona je do kopce lepší než já(mladší a hlavně tenčí),ale kolem sebe se moc nedívá.Když jsem uviděl u krajnice krásně stočeného hada,docela jsem se lekl a tak tak,že jsem ho nepřejel.Ještě jsem si stihl uvědomit,že jako Užovka nevypadala a ta klikatá čára na hřbetě,jasně ukazovala na Zmiji(mé první setkání) a vtom se přede mnou zjevil chlap,ještě jsem se zmohl na „bacha je tam zmije“ jenže on odpovědě německy,tak jsem to již neřešil a jen jsem si řekl „že to má blbé“ Nicméně,žádný řev a ani hilfe se za mou neozývalo,tak jsem šlapal dál.Když jsem to potom vyprávěl mojí,tak se tak smála,že si musela odskočit do křoví.

Jednou pri vracečce domu,uz na predmesti ve skarpe,rozmnozujici se bezdomovce :-)ale tenkrat mi do smichu nebylo,malem jsem se pobl..jinak klasika,hadi,srnky,cu­niky.

Obcas sa stava ze cyklista v lese stretne polovnika. Horsie je ked to je v noci a cyklista nevie kolko poharikov si polovnik pred lovom na povzbudenie dal. No a ked sa zacne ozyvat nekontrolovana strelba a projektily lietaju vsade okolo je cas konat. Naruzlivy cyklista ci rybar asi vie o co ide.. Paradox je ze mne sa to stalo uprostred jasneho slnecneho dna ked som si sam vyrazil na maly mtb vylet miesto skoly :) Isiel som prave po hrebenovke Malych Karpat (Bratislava) v oblasti s hustym lesom a nevedel sa dockat vyhladu ktory pri peknom pocasi ponuka kopec, od ktoreho som bol uz len par minut. Skoro mi srdce zastavi, ked odrazu pocujem neuveritelne silnu ranu zo zbrane akoby sa strielalo par desiatok metrov odomna. Uz uz som chcel zakricat ze nech dava pozor. Zaroven som si ale uvedomil, ze nikoho nevidim a ani ziadny pohyb zveri. Bolo mi to cudne tak som isiel dalej ze mozno zistim kto to bol. Idem asi pol minuty a znova… Navodilo to u mna rovnake pocity ako prva rana s tym ze uz som sa zacinal bat – rana mala rovnako ohlucujucu intenzitu, nikde nikoho, ziadna zver. Asi reflexivne som sa na bajku prikrcil co najblizsie k zemi a neviem preco ale stale isiel dalej aj ked som mal neprijemny pocit. Toto sa stalo aj treti krat, ale potom som uz za kratko zistil o co ide :) http://www.youtube.com/watch…

Prcavců v autech na lesních cestách opět přibývá. Mám už vyčíhnutá místa, kde často někdo bývá. Zatím jen mladé páry.

Strašně mě baví je provokovat. Některé tréninky jsou stereotyp, tak se tím bavím ;) Už jenom proto, že slečny se většinou rychle zakryjí a začnou se smát, zato mladí borci s autem od rodičů (některé z nich i znám, to víte, vesnice) kolikrát vyvádějí psí kusy :D

Zatím jsem ale nevymyslel dostatečně okořeněnou hlášku. Většinou stačí zaťukat na sklo a zakřičet: „Kontrolááá“ :D

Dobré vlákno! Přidám svůj zážitek a myslím, že to bude zajímat celkem Serju (aspoň se zasměje). Šel jsem jednou odlehlým, zapadlým lesem, mimo běžné cesty „na konci světa“, takovou tou typickou lesáckou cestičkou, která evidentně nebyla moc používaná. Místy jsem z ní slezl a šel přímo lesem, snažil se najít nějaký motiv na focení, prostě chodil nazdařbůh, což bylo cílem putování. Les krásný, naprostý pohodička, za celé odpoledne jsem nikoho nepotkal, nádhera. Pomalu se blížil večer, tak jsem si to stočil směrem k vesnici, kde jsem měl sraz s otcem, který byl u známých a měl mě hodit zase domů. Rychlejší jsem měl jít lesem, než po cestě, která dělá zbytečný zákrut, který cestu jen prodlužuje – člověk si to střihne lesem a napojí se na ni kousek nad vesnicí (asi 2km). Tak jdu z kopce, přemýšlím, že den to byl fajn, ale fotek nula. Až se dostanu k místu, kde se v takové zmoli napojím na tu lesní cestu, pak následuje ještě kousek lesem, louky, křoví a pak už pole a dole vesnice. A v tom dolíku, úplně odlehlé místo, kam jen sem tam někdo přijede (asi lesáci, cesta viditelně málo proježděná), vidím stát auto – kombíka Octavii (napadá mě v první chvíli nějaké „prací“ auto, ale tady?!?) a taky hned k mé hrůze vidím dva chlapy poměrně divokého vzezření, kteří tahají z otevřeného kufru těžký (podle toho, jak se s tím lopotí) černý igelitový pytel!!!!! A třetí maník stojí kousek dál a říká těm dalším něco jako, že vzduch je čistý, že hlídá, ale ať dělají. Byl jsem moc rád, že jsem měl na sobě vojenské maskáče, které si do lesa na takové toulání z praktických důvodů beru, a že stojím ve stínu a skrytý křovím, protože okamžitě jsem se zarazil, zalezl do roští a ani nemuknul. Co by vás tak asi napadlo…tři chlapi, co vypadají, jako by je pustili včera z nedalekého Mírova, odlehlé místo v lese, těžký černý igelitový pytel… Podotknu, že jsem u sebe měl zbraň – to je ta pasáž, co bude možná zajímat Serju. Netahám kvér úplně pořád a rozhodně ne na kolo, ale jinak dost nosím a když jdu sám do nějaké větší „divočiny“, jediný reálnější důvod jsou toulaví psi, s těmi už mám své zkušenosti…Tak jsem ležel schovaný a když jsem si uvědomil, že mám sebou „pepka“, vytáhnul jsem ho opatrně z pouzdra, ale moc jako hrdina jsem si nepřipadal. Jen takový zoufalý pocit, že i kdyby mě našli, tak nemám prázdné ruce. Borci ale táhli pytel na opačnou stranu ode mě, tak jsem si říkal, že na mě těžko přijdou a jen dál ležel a vyvaroval se udělat nějaký pohyb nebo hluk. Nějak už jsem neměl pochyb, co v tom pytli je. Chlapi hodili pytel do takové jámy, prohlubně v křoví o kus dál a šli klidně k autu, ten třetí řekl něco jako “to by bylo, padáme“, sedli do auta a zmizeli. Chvilku jsem ještě čekal a rozdýchával to, pak zalovil v kapse pro mobil, signál jedna čárka . Tak jsem stál s mobilem a říkal si, že volat hned cajty je blbost, že se raději napřed přesvědčím, o co fakt jde. Tak jsem opatrně šel k tomu pytli. Nebylo mi moc dobře, ale než zpustit planý poplach… Opatrně, větvičkou jsem odhrnul ten pytel a reflexivně rovnou přivřel oči – a ona tam byla… STAVEBNÍ SU!!!!!!!! Či jak se tomu marasu říká, otlučené kachle atd. Začal jsem se smát a nadávat si do volů, idiotů, co moc koukají na TV. Nevím, co koho napadlo jeden pitomý pytel tahat do lesa tak daleko po mizerné cestě, nad tím koumám dodnes, asi maníci z vesnice, co to chtěli zašít dál, nevím… Takže sorry za román, ale zážitek na celý život, se kterým se musím pochlubit :D Stalo se to loni v srpnu.