sorry za tohle tema, vim, ze to nikoho nezajima, ale potrebuji to: jak mam ***** o znovu sednout na kolo kdyz jsem se zjistil, ze jednu velmi dobrou znamou o vikendu srazilo a zabilo auto na silnici, kde jsme spolu casto jezdivali…? Vazne premyslim o tom vsechna kola jeste dneska odvezt nekde do frcu.
(nevim, kdo za to muze a je mi to jedno, ta cesta je pohodova okreska s malym provozem)
smutné :(
co jezdit mimo silnice no
Jo je to velký neštěstí, hlavně pro rodinu a blízké… ale srovnat se s tím budeš muset sám, taky mi odešlo už celkem dost známých nepřirozenou cestou a kdybych to bral jako ty, tak bych se nechodil koupat, nechodil pěšky po městě, nejezdil autem, na lodi… to je vše.
tak tak
Ber to jako motivaci pro to jezdit mimo silnici. Nebo alespoň mimo frekventované tahy. Nebudeš do sebe hnát tolik prachu a nakonec přijdeš i na to, že je to zábavnější.
Myslím, že žijeme ve špatné zemi pro to, abychom jezdili výhradně po silnici.
1+
Přesně tak
Proto jsem se zbavil silnice, a koupil alespon krosku, abych neprisel o berany… Na silnici uz mi to dnes prijde o hubu…
+1
Nekolikrat tydne jezdim pres misto kde jsem mel 2× mnou nezavinenou nehodu s autem. Sice nic zlomeneho apod., ale bolelo to v obou pripadech.. Bojim se, ridice co mi maji dat prednost skoro hypnotizuju, ale vubec mne nenapadlo prestat jezdit.
Vzhledem k tomu kolik duševních polotovarů a fyzicky nezpůsobilých trosek vlastní ŘP jsem prodal silničku. Vím, že to někdy nejde ale pokud mohu vyhnu se frekventované silnici třeba oraništěm. Raději pojedu bordelem než se nechat zabít.
To je vsechno uplne jedno. Zrejme jela na MTB po rovne silnici, kdyz prejizdela mezi 2 lesnimi cestami a ridice oslnilo nizke podzimni slunko, ale to se bezpecne dozvim tak za rok az nekdo z pritomnych bude schopny mluvit. Ja se z toho poseru
vůbec bych se nestyděl pokud to budeš za pár dní až se ti to trochu rozleží tak cítit si promluvit s nějakým psychologem, případně psychiatrem, mohlo by ti to pomoct se s tím trochu rychleji srovnat.
jinak podobnou zkušenost má bohužel čím dál více lidí, ja ještě blbějším způsobem přišel o spolužáka kterému přestalo jet na dálnici auto odstavil ho v odstavném pruhu odnesl trojúhelník do předepsané vzdálenosti, když šel zpět tak kamion předjíždělo osobní auto a nějaký ******* se rozhodl je oba podjet, přes ten kamion ho ani vidět nemohl a sestřelil ho. To že přestaneš jezdit ti kamarádku nevrátí. Kecy tady na foru včetně těch mých taky ne, tak že pokud se s tím nebudeš schopen srovnat sám vyhledal bych odbornou pomoc, ze začátku pokud je to možné bych se asi tomu místu nehody pokud možno vyhnul.
Jinak upřímnou soustrast
…jela na MTB po rovne silnici, kdyz prejizdela mezi 2 lesnimi cestami …
Tolik k řečem o silničce…
Je mi jí líto, člověk prostě musí být pořád ve střehu, a někdy ani to nepomůže.
Jo. Pro sebe tomu říkám „černá loterie“. Člověk dělá všechno pro to, aby nevyhrál, ale na někoho to prostě vyjde. Kdybych nedělal to, při čem se stalo někomu z mého okolí něco špatného (nebo dokonce zemřel, jako tady), nedělal bych za chvíli nic. A třeba bych „vyhrál hlavní cenu“ při úplně nečekané a bizarní situaci, na kterou se prostě připravit nejde.
Mě pred rokem smetlo auto na cyklostezce,zlomenej loket.Takže ted uz jedine teren ale ani tam kolikrat neni zrovna bezpečno.No a po silnici jen minimalne a jeste opatrnost asi tak na 200 % jenže se obavam že ani to nestačí.Stači nestastna nahoda a problem je hned.
Zle veci se stavaji i dobrym lidem. Bohuzel,..
Je vporadku, ze nadtim premyslis. A je zcela vporadku, ze nemuzes nalezt duvody, proc sednout na kolo.
Presto jit jeste dnes prodavat kola by byl omyl.
Dej si pauzu, ukonci treba letosni sezonu.
Uvedomeni si vlastni smrtelnosti je vzdy tezke, zvlaste pokud se jedna o osobu blizkou. A cas na urcitou sebereflexi clovek potrebuje. Trochu skoda, ze vecinou prichazi ve forme „rany palici po hlave“, hold neda se nic delat. Sam musis zvazit, co ma pro tebe v zivote cenu a co jiz ne.
Osobne bych doporucil jezdeni nevzdavat. Pokud nemas jine, napriklad zdravotni duvody, tak je dobre se premoci a jezdit dal. Vyvaruj se hrr jednani, „Ted hned a sam to prolomim“ povecinou nefunguje. Sedni na kolo ve spolecnosti pratel a rodiny a vyrazte na vylet. Pokud jim reknes o sve zkusenosti tak ver, ze ti budou oporou. Casem urcite budes jezdit zase sam. Proste vzdy jednu nohu vpred a ono to pujde…
Strach bohuzel ma hloupou schopnost cloveka paralizovat, ovsem nemel by si ho nechat. Pak by jsi totiz dnes prisel o kolo a kdo vi, zitra mozna i o radost ze zivota..
Pevne verim, ze to zvladnes..
Pokud se vsak i po case nebudes na kole citit. A i ve spolecnosti pratel budes jedinej co zabavu necejti, tak je vhodne vyhledat pomoc odbornika.
Měl jsem něco podobného s kamarádem na mašině…skoro dva roky trvalo, než jsem zase na motorku sedl. Dokonce jsem ji málem třikrát prodal během té doby. Dnes s odstupem času jsem na ní zase spokojenej a šťastnej, že jsem ji neprodal…:-)
Podobne… Ja ji ale prodal a pak zase za rok koupil
