Nehoda/srážka autem

jojo viz Rakousko a případná srážka na sjezdovce a následné tahanice

právník amatér, ty mám nejraději :-D

No tak pokud mu tam vjel z vedlejší a nedal přednost, tak je prostě viník. Není třeba všechno řešit přes právníky.

Máš pravdu, čtu málo pozorně, oni píšou kolik měl řidič, ne cyklista. Beru zpět.

Čistě filmová jsem myslel pro naše prostředí – v ČR se v reálu skutečně Miranda – Escobedo nepoužívá…:-) Jinak se můžeme bavit o okolnostech, kdy lze dle zákona odepřít výpověď u nás, ale rozhodně to není „protože prostě nechci, protože s policajtama se nemluví“ apod…

…podání výpovědi… to je nějaký termín, když chceš jít pracovat jinam? :D)

Policie může tvrdit, že jsi byl poučen, jen pokud to poučení je písemné (což je defakto každé, které je prováděno při nějakém procesním úkonu, který ho vyžaduje a není-li bezodkladný). Neplatí jen pro ústní poučení v situaci, kdy to nesnese odkladu – při zadržení na ulici atd.)

Že by policisté někoho nutili s pistolí nebo pendrekem u hlavy podepsat něco, co podepsat nechce, nebo tomu nerozumí – to tu myslím není už tak od devadesátek – při jakémkoliv úkonu, kdy jseš požádán o podpis, že jsi srozuměn s nějakou formou poučení, to můžeš buď odmítnout, nebo podepsat s dovětkem, že poučení jsi nepochopil, jsi ve stavu, kdy jej nechápeš, nesouhlasíš s ním atd.

Takže tyhle „urban story“, šířené obyvkle někým, kdo do toho procesu moc nevidí a zná jej tak maximálně z doslechu, mne vždy pobaví… :)

A v tomto konkrétním případě je myslím logické a obhajitelné nevypovídat například z důvodu zdravotního stavu – nejsem schopen/necítím se schopný vypovídat, protože mne před pár hodinama přivezl vrtulník (lékař předpokládám stav případně potvrdí)…

Policista si nemůže nijak „výslech“ (je mnoho forem zápisu, které se při různých typech procesu a procesního postavení vyslýchaného jmenují pokaždé jinak), nebo jen podepsání jakéhokoliv poučení v tomto případě „vynutit“, vždy musí reflektovat nějaký následný termín. Tedy ne, že nechci vypovídat, ale nejsem výpovědi schopný a až budu, tak vypovím.

Pak je samozřejmě dobré se dále vůbec seznámit se situací – nikde tady nepadlo, zda je prvotními šetřeními zjistěn nějaký předpokládaný skutkový děj a situace, ze které by mohlo jít odvodit, v jakém postavení vůbec jsem (pokud si fakt nepamatuju ani ň).

A za mne – jedna věc je férově a pravdivě popsat a zjistit, zda jsem za nehodu zodpovědný (že jsem třeba opravdu nedal přednost a je to moje triko), druhá věc je případně správně reagovat a pak vypovídat, pokud bude viníkem ten druhý, ale je to zmetek, tak začne svou vinu popírat, nějakou lží, či upravenou realitou jí rozporovat a následně se podle toho zařídit.

Ve stavu, kdy ležím v nemocnici po těžké nehodě je na tohle vždy celkem dost času to projít a probrat, až se trochu seznámím s tím, co se vlastně stalo (pokud si fakt pamatuju kudlu).

OK modelová situace. Jedeš z vedlejší a nedáš přednost. Odnesou to jenom plechy. Co uděláš.

1. vypíšeš papír pro pojišťovnu a přiznáš voji vinu a policajty nevoláš
2. zavoláš policajty s kterýma nemluvíš, ať si to vyšetří sami
3. nějaká další romantická krávovina co mně zrovna nenapadá

Já věřím tomu, že když sám nejsi hajzl, tak na hajzla nenarazíš a zatím mám pokaždé štěstí na slušné lidi. Ale to, že je někdo hajzl neznamená, že já musím být taky. Já se srovnávám se svým svědomím ne s cizím.

Taky si říkám, jestli tohle je následek střetu s cyklistou…

:) zhmotnujes me predstavy

:-D jj

Tak tohle většinou kryje pojištění odpovědnosti, to už snad má dneska každej v rámci pojištění domácnosti. Jen to chce zvednout limity plnění, ale tady asi i ten základ pokryje totálku Rumuna…

Tohle je bohužel pravda (potvrzená čím dál častějš, a od lidí, co v tom přímo dělaj – policajti, pojišťováci, servismani…).

Já bych byl samozřejmě rád, pokud by svět fungoval na základě čestnosti, spravedlnosti a férovosti i jednotlivců, třeba i pri „banálních“ nehodách, kde se ničej jen plechy a škoda není tak vysoká. Jenže bohužel – posledních pár let všichni (co s tím mají co společného) potvrzují, že férově a čestně se dokáže dnes chovat jen minimum lidí (jsou schopni přijmout následek či svojí „vinu“) a postavit se k tomu čelem (vyřídit něco, zaplatit, aktivně se do věci zapojit a přiznat svoji vinu a následně nést následky).

Bohužel trend poslední doby je takovej, že i „slušní lidé“ z pohledu optiky práva (žádne problémy, žádní „vybodovaní“ a problémoví řidiči s mnoha záznamy) se v případě nehody, kde je vinna defakto jasná, snaží dnes v celém procesu svoji vinnu zpochybnit, zlehčit, používat obvyklé obstrukční a zdržovací taktiky a někdy i hrotit situaci tak, že v konečném výsledku to je víc starostí i peněz, než při dobré domluvě a vzájemné „spolupráci“ všech zúčastněných.

Bohužel – setkání s opravdu „slušným“ viníkem nehody, který sklopí uši, řekne si „jsem vocas, posral jsem to, půjdu tomu čelem…“ je dnes spíše raritou, než obvyklostí…

To jsou aspon lhari.

Nekdo mi popisoval situaci, pani pred nim naprala auto na parkovisti. Rika ji – tak jdeme resit.

Podivala se, pokrcila rameny… To je dnes po 3.

A odjela.

Ano, ale ne teď z nemocnice. Na tohle má čas příštího min. půl roku.

A pokud jde o to vytřískat co nejvíc, nejdřív musí být viník nějak určen a pravomocně potrestán ( soud, zastavení trestního stíhání…) . Pokud to bude řešit trestně právní soud, tak ten většinou nemajetkovou újmu neřeší a odkáže tě na občansko právní spor. Majetkovou újmu mu bude plnit jeho pojišťovna.

Co dostane od pojišťovny je pevně dané.

Pokud tímhle rozhodnutím sám sobě přivodí těžký úraz lebky a mozku, tak to není „bez problému“ a „jeho volba“ – operace, která být nemusela, rodinní příslušníci, kteří se musí o takového člověka starat ještě třeba X desítek let, možná i kvůli tomu budou muset změnit nebo rezignovat na zaměstnání, aby se mohli postarat, vynaložené náklady na péči, zátěž i pro soc. systém.

Nepočítám emocionální újmu a trauma rodinných příslušníků jak v případě smrti, tak těžkého postižení.

Tedy v mém chápání, nechci-li své blízké vystavit takovému scénáři a těžkým životním rozhodnutím, tak pro to při tom ježdění na kole (na silnici samo o sobě je to bohužel tady u nás už tak dost velký risk) musím udělat max. pro to, aby případná kolize dopadla pokud možno bez následků.

Dodám svou vlastní zkušenost s přilbou: 40 km/h v mírném sjezdu, nečekaně srna zleva. Náraz do boku zvířete a přemet. Dopad na záda a zátylek, reflex.vesta a přilba to pobraly. Nemít přilbu, byl by to čistý pád na týlní kost na asfalt a o možných následcích moc nepochybuji.

V pořádku, jsme dospělí. To že tomu nerozumím neznamená že bych na tom chtěl něco měnit a někomu něco nařizovat. Když už teda něco tak třeba pětadvacet na holou rodičům za technický stav kol dětí.