Znáte to, jedete na delší výjezd o po 80 kilácích v terénu kdy toho máte plné kecky se snažíte dostat domů co nejkratší cestou. Jenže já mám v oblibě ještě jednu věc a nejčastěji se mi to stává když mě chytne pěkný liják, jsem hladový a u sebe už nemám víc neŸ 5 kč. Problém je, že ať se vracím domů odkudkoliv, mám to ze všech stran převýšení takových 300–400 m. Takže po delší vyjížďce se snažím skracovat cestu jak to jde, cesta necesta, les neles, pole nepole, tma jak v pytli a tady přece kdesi před dvěmi lety ta lehce vyjetá polní cesta vedla. Jenže traktory stahující dřevo mění polní cesty 3× do roka. I když znám okolí svého domova jak své boty, vždycky narazím na konec nějaké té slabě vyjeté cesty a pak lítám přes meze, potoky a rače a při nejlepším sem jen dopálený od kopřiv, při nejhorším ve tmě, jak ze zásady mám světlo na kolo už pět let doma v šuplíku (je mu tam dobře je furt jako nové), hážu čuňu přes rygoly které nejdou vidět a koupu se v močálech, které vypadají jako louka s vyšší trávou. Stává se Vám někdy něco podobného?