Přátelé, rád bych se s vámi podělil o zážitek spojený s letošním prvním závodem Přes dva kopce.
Předně je nutné, abych se vám alespoň lehce definoval. Jsem tvor tuhého kořínku a technického ražění. Dokud něco neudělám, nejdu od toho a zcela dobrovolně se pouštím s nářadím v ruce do jakýchkoliv oprav, úprav a tak.. znáte to.
Počínaje loňským rokem jsem se dal na bajkování. Na každý závod se zcela neskutečně těším, každý volný čas věnuji jízdě na svém novém bajku, jež vlastním od srpna loňského roku. Letošní rok jsem měl naplánovaný snad od 1.1. Kalendář závodů jsem prošel důkladně a kam to šlo jsem již přihlášen. Přecijen ta atmosféra závodů je něco úplně jiného než vyjížďky po práci či se spřátelenými hochy.
První byl dán jasně, 14.4. Přes dva kopce. Su z Prahé, tož jsem to měl za humny. Najeto před závodem cca 600KM, kolo oservisováno na sezónu, rychloupínák sedlofky (zajížděla) vyměněn za objímku se šroubkem, super. Jednoho dne před prvním závodem jsem se rozhodl promazat svojí super vidlu Judy 3. Inu Kdo maže ten jede řekl jsem si a mazal jsem až jsem namazal i destičky. Podařilo se mi i zavzdušnit tu hydru (sic nevím jak bo jsem to neotvíral, ale stalo se…). Opětovně servis. Odvzdušněno, destičky zatim nechány, z 90% nutno vyměnit.
13.3. jsem se již nemohl dočkat, natěšen na závod jsem sebe, přítulku i psa zbalil a šup šup odjezd za našima do obce Miletice (zhruba 30 od Jedomělic). Dorazili jsme pozdě, presenaci nechám na zítra. Času dost, start je přece až v poledne. Druhý den v 9:30 papů a presentace a šup šup, už aby bylo 11:30. Začal jsem vybalovat koleso ze střepu (136L). Nasadit přední, zadní, utáhnout sedlovku..... Zde se blížíme k pointě celého příběhu. Trošku ještě naznačím historii mojich roubles s bike. Loni v září, při přípravě před závodem (cyklobraní) jsem si při mazání řetězu stříknul mazadlo na zadní kotouč. Vzadu už tedy vím jak na to a čim, abych si to nenamazal. Vepředu už to taky vím. Vidli mazat s citem. Při posledním převozu kola do servisu (s tou zavzdušněnou hydrou) jsem úplnou náhodou zjistil, že klikama jde otáčet nějak ztuha (PROČČČČČ??? Samo od sebe???? WTF???!!!) V servisu vše poladili, středový složení povolili (asi se samo zatáhlo provozem) a měl sem vše ready. Takže furt něco dalo by se říct. Trošku mě to u novýho kola překvapuje, ale.....
Abych se vrátil k tý sedlofce. Byla na rámu volně uložená, inu uchopil jsem imbus číslo 4 a otáčel. po 1/4 otáčky se ozvalo KŘUP, následně obrovské DO PRDELEEEEEE!!!!! Ano, správě tušíte, šroubek v objímce prasknul! Nevozim nářadí, šrouby, upínáky, objímky...... CO teď? nestartovat není možnost! Po 5ti minutovém testu jízdy jako na FR (je to ta správná zkratka pro ty děsný kola se sedátkem nízko?) bylo jasný, že to takhle nepůjde. Naši byli na cestě na start. Dostali pokyn co přivést. Bohužel, na venkově ale asi neznají to co mám na kole. Dovezli osičku s kličkou, nikoliv objímku. Táta naštěstí přivezl i základní nářadí. Kleštěma se mi podařilo vyšroubovat urvaný kus šroubku ze závitu v objímce. Následně jsem začal rozebírat palubu ve 136L ve snaze najít potřebný šrouek. 136L obsahuje ale jen samořezné parkery. jeden mi tam celkem fungoval. Nasadil jsem, utáhl s citem. Start. z chvostu to má taky svoje kouzlo. Po pár metech bylo jasný, že to moc držet nebude. dal jsem si 7KM ve stoje v pedálech, a když se trasa zkroutila zpět do Jedomělic, ukončil jsem trápení. Neskutečně jsem nadával, padaly silná slova. Teď ten kořínek… Naházel jsem všechno do vozu a vydal se do Prahy pro náhradní díly. Cíl: Hypershop Letňany. Nadával jsem..... a mocně. Na servis (co to je za objímku), na moji smůlu (loni v létě mi kikslo v chorvatsku auto (prasknul rozvod – oprava na místě 500E) Bláhově jsem se domníval, že kšeft jako je Drapa sport bude mít ve 13:00 mnou požadovanou součástku. Neměli ji, přestože prodávají „kola“ (pseudo šílené splácaniny) s úplně stejnou objímkou, jako sem měl v kapse. Půlhodinová diskuse s pracovníkem tamního servisu nevyústila v nic pozitivního, úplatek nechtěl přijmout (z kola v krabici to fakt vynadav nemůžu pane). Navšívil jsem Tesco. Prodávají krásné stroje Olpran! Mají sundavací objímky s rychloupínákem!… moje situace, stupeň nasranosti a chtíč to mít ještě ten den opravený mi říkal, abych si to prostě vzal. 5 fingers ready, Theif, the Dark project, chíli jsem dělal jak si kolo zkouším, úplnou náhodou mi zůstalo sedátko v ruce, zrovna když kolem šel nějaký chlap. Popovídali sme si jaký to tu prodávají šmejdy a objímka už byla v mojí kapse. Ty zbytky toho PsychoBajku sem tam zahodil a makal ven. Neskutečnou rychlostí jsem se z Lesňan vrátil do obce Miletice a plán byl jasnej. DO JEDOMĚLIC! Sestavil jsem bajk, nasadil nový díl (padnul krásně) a makalsem. Makal sem tak neskutečně! Velvery – Slaný (jestli to někdo znáte) sem dal za 15 minut. Stoupnul jsem si do pedálů, aktivoval LockOut (patrně prvně) a obdivoval funkci SPD pedálů. jel jsem dál Slaným, a v 15:25 jsem byl tam, kde jsem ze závodu odstoupil. u Jedomělic, na příjezdové cestě, u odbočky do louky a lesa. stav tachometru byl 28,5 a já se vydal na trať, když si už všichni váleli šunky v hospodě. Po té silničkářské časovce mě kapku boleli nohy a prvotní stoupání jsem si dal na kašpárka, ale pak už jsem ničeho nelitoval a obdivoval jsem krásu tratě.
Uvědomil jsem si, že bylo dobře že jsem se to nepokusil celé project ve stylu FR. Krásný lesní úseky, sjezd keřem, lesní stoupání… naprosto mě ohromil úsek s červenou hlínou na zemi. paráda...... Ale to jsem ještě neveděl o lesích nad obcí Milý! Nicméně vystoupat před sjezdem do Srbeče, to bylo něco. Tlačil jsem, pod kládam jsem se sehnul. Nahoře jsem zakufroval (bez pořadatelů se to občas stane…) cca 2KM. Po sjezdu do Srbeče mi začalo být celkem fest šatně. Došla mi voda v obou flaškách a poslední jídlo bylo to v 9:30! aktuální čas byl cca 17:00. Po vjezdu do zmíněné obce jsem opět zakufroval. Šipku jsem přehlédl. Nějaký domorodec tam natíral vrata. Natankoval jsem u něj a vypil trojku vody. Začao mi být špatně daleko víc. Našel jsem správnou strasu, sjel do Milý, objel uzavřenou stodolu, do které ukazovala šipka, a zachránila mě hospoda Stará škola. 2 párky 2 hyper sladný koly (Pane, to se dneska pije kola s cukrem?), 2 fidorky. Zdržení 45 minut. Nabilo mě to nehorázně a makal jsem dál. Kameny nad chmelnicí, krása (akorát si to nedovedu představit v nějakym chumlu závodníků). Les, sjezd a poslední kilometry po asfaltu obcema (názvy netušim) byly krásný. Jel jsem sám, vesničani koukali proč jedu sám a tak pozdě. připadal jsem si jako na Tour, kdy dojíždim do Paříže a davy tleskají. Jelo to krásně po tom asfaltu. 5KM do cíle, super! jel jsem dál. Šipka vpravo, stoupání tankodromem. Dalo se to čekat, každý pořadatel si nechává špeky na konec (kdo jel Šela Maraton, ví o čem mluvím – polní cesta pod Helfem a stoupání na Helf). Vše jsem vystoupal a dojel.
Vážení, dojel jsem v cca 19:10.
Nejel jsem vyloženě závodní tempo. Když jede člověk sám, jede na pohodu. Sjezdy jsem nehrotil (olejované přední destičky po zahřátí fakt nefungujou), kufroval jsem a hospodu jsem dal. V cíli jsem byl spokojen, vyčerpán (fest), nasranost ta tam, kolo krásně fakalo, upínák nepovolil (Olpran RULEZZZZ) a ani o milimetr nesjel. Po malé přestávce a zjištění, že pečené sele se koná vevnitř v zahulené hospodě a že už ani neni, jsem se vydal domů. opět cca 30KM po silnici. Doma jsem byl
ve 20:26 a bylo mi dobře.....
Shrnutí té soboty je ale děsivé:
- 110KM
- 136L dostalo sodu (plněj kotel do Lesňan a zpět s nefunkční saharou na chladiči)
- nevim, jestli s tou holkou furt ještě chodim (teda spíš ona semnou… hovořila něco ve smyslu malej Jarda a sebranej traktůrek.....)
- zkušenost do budoucna s nářadím (to neděláš dobře Jaromíre, že nejezdíš na ty závody pořádně vybaven, jednou se ti to vymstí)
28.4. jedu ŠkodaBike. Budu mít dokonce už nový destičky vepředu, snad mě žádnej ******* nečeká. Na závod pojedu sám. Bez pří…jestli teda nějakou mít budu,
bez psa a s nářadim:)
