Zdar, kdo jezdíte tuhle trasu, podařilo se vám někdy spadnout do Vltavy? Mě asi po sedmi letech poprvé. Nejdřív do vody a v ní hlavou na kámen, celý ksicht od krve, ale kolo jsem vůbec nepustil z rukou, jinak bylo utopené. A zjistil jsem, že i u kraje je voda hluboká víc jak dva metry, takže jediná šance, jak se dostat ven bez cizí pomoci a s kolem, které díky hloubce opravdu není kam odložit, je plavat na druhý břeh nebo na nejbližší místo, kde není ten vysoký zděný kamenný násep – což v mém případě bylo na každou stranu aspoň 300 metrů, né-li víc. Plavání s kolem jsem po pár metrech zvládal jen „na mrtvolu“, a to jsem v dobré kondici. Nejdřív jsem chtěl přeplavat na tu druhou stranu, ale málem jsem se utopil, navíc jsem dostal strach jestli nepojede nějaká loď.Kolo jsem odmítal nechat v řece. Takže jsem musel zpátky k náspu, kde se nebylo pořádně čeho chytit a dva kolemjedoucí mě vytáhli ven (ještě jednou díky). Takže bacha na tuhle trasu – zachránit kolo i sebe bez cizí pomoci tu považuju za nadlidský úkol.