Setkali ste se už s divočákem v lese ???

historie, to je docela běžná zkušenost. Ale běžnější asi srnky. Docela sranda.

Divočák problém není! Je to normální plaché zvíře, navíc i když poletíš na kole hodně rychle, ví o tobě s 99% pravděpodobností dřív, než bys ho snad mohl zaregistrovat ty. Co problém je a to doslova kurevský, je potkat podsvinče, a taková malá téměř jistá sebevražda je dostat se mezi něj a bachyni… To už jde tak trošku o život…

Naprosto totéž platí s medvědem, což se mi osobně povedlo… Pokud je to normální zdravý kus, nehrozí ti žádné nebezpečí. ******* je, když jde o nějakého „popelnicovým lovem“ zparchantělého jedince, kterého stejně ale nakonec zajímá jenom tvůj batoh se žrádlem… Zahodit a zdrhat co to jde!

Už několikrát, dokonce na silničce jsem potkal bachyni s mláďaty, stáli jsme od sebe asi 3m a dívali se na sebe. Pak naštěstí utekla. :-)

Jednou jsem na silničce píchl asi 3km od domu. Už jsem se vracel zpátky. Rozhodl jsem se si to zkrátit přes řepkový pole, tím bych si to zkraátil asi na 1,2km. Prodírám se tou žluotu srajdou a najednou 5m přede mnou bachyně a spousta mladých. Já se silničkou na rameni a 5kg bahna na každé tretře jsem to rychle otočil a vrátil se na původní trasu.

Mnohokrát :) Nikdy jsem je nezajímala, hleděli si svého. Jednou jsem viděla u cesty prasátko v pyžámku. První, co mně napadlo – a ke má maminku?? Tak jsem radši přišlápla a frčela dál :)

Jo, už je to pár let. Jedu si takhle odpočinkovým tempem po lesní cestě a pár metrů přede mnou přeběhne cestu pruhované prasátko. Vzápětí ho následuje druhé. Třetí stojí překvapeně v příkopu a neví co dělat. V první chvíli mně proběhlo hlavou něco jako „Jééé, pruhovaná prasátka“ :-) Pak mě napadlo, že tu nejspíš taky někde bude jejich maminka. Už jsem byl asi dva metry před nimi, když jsem v křoví u cesty koutkem oka zahlédl hodně velký černý stín, který se začal pohybovat. Hrklo ve mně jak ve starých pendlovkách. Vyrazil jsem jak blesk a ani jsem se neotáčel. To jsem udělal až za pořádný kus cesty, ale to už byl celý zvěřinec pryč.

Prasiatka občas stretávam,, ale skôr z väčšej vzdialenosti, cca 10m a nikdy nebol problém, uz som stretol aj svinku s mladými a tiež pohoda. Občas ked idem do lesa na pesaka, tak prekvapime nejakú svinku, ktorá nám vyleti z pod nôh a nikdy nebol problém, dokonca aj ked sme ich hľadali a chodili im cez lehna. Oni sa fakt strašne boja a radšej utecu ako keby sa mali pustat do konfliktu s človekom. A to sú tento rok všetky zvery riadne premnozene

ja ho videl jen jako ilustraci ve treti tride zakladni skoly v ucebnici prvouky.

před 3ma rokama na Chřibské 50 si asi 5km před cílem vběhl kanec 3m před kolo a pak běžel chvíli semnou:-D

Víceméně potkávám divočáka téměř každý rok na biku. Letos jsem potkal na jaře jednoho. Bylo to později odpoledne, ještě nebylo na stromech a keřech listí. Jel jsem v Chřibech po lesní asfaltce a slyšel jsem cosi šustit v křoví. Šlapal jsem dál a uviděl jsem divočáka. On se zarazil, dával se na mě a čekal co budu dělat. Já jsem šlapal dál do kopce a tím to skončilo :). Byl tak 15 metrů ode mne.

Na kole ne. Jen pod 4kolku se mi v lese přimotalo malé sele, ani na guláš z něj nebylo :)

počítá se i, když jsem viděl rodinku takové sele grilovat?

nebylo to na kole ale na jednom výletě za keškama.Já jako dospělý 17let kluk 14letá holka 9let kluk a 3letá holčička. Prasata zblblá protože bylo období honu tak deset metru před námi prase ják malej tank. a za ním stádečko. no jediné co jem stinhul řici že když zaůtočí ať všichni utíkají. do maskáču jsem šahnul pro nůž a bal se aby to rodinka stihnula naštěstí se jen podíval a utekl ale moc dobře mi po těle nebylo

jo :D

Naposledy minulý týden při bivaku v Českém lese. Poblíž bylo pole a chodily se tam pást, tak jsem se moc nevyspal. Jedny jsem zahnal a za chvíli tam byly další :-)

jednou jsme potkali v lese „divocackou skolku“ – 3 bachyne a cca 20 podsvincat:) Zastavil jsem okamzite, cca 20m od nich a v klidu je nechal at odbehnou sami… pak jsem pokracoval dal… Ale nedejboze abych si jich nevsiml a vletel primo mezi ne…

Divočáka potkávám pravidelně. Kolegyně ho minule škrabala za uchem. Na letišti v Medlánkách.

Jo. Nejhodnotnější jednou zjara na jednom z „mysliveckých“ bonbónkových trailíků u Brna, kde navíc nikdo nechodí. Přijel jsem na něj po spádnici a chtěl jsem odbočit doprava na vrstevnici. Po shlédnutí asi tak 6–7 velkých kusů a 10–15 selátek z pár metrů mi nejdřív zatrnulo a pak jsem hodně rychle vyrazil vlevo. Ty čísla asi nejsou přesně, neměl jsem na počítání dost času. Ale plus minus sedět budou.

a co mi spravia, ked do nich nahodou vrazim?

Jednoho divocaka jsem potkal u Karliku ,nastesti jen prebehl pres udolí a zmizel ,ale jednou jsem v lese mezi cernakem a hostavicema potkal prave bachyni i s mladejma a to sem mel nahnano ,byl jsem tam s 9 mesicním a s triletym synem ,nevim co bych delal ,kdyby jsme se ji nelibili, nastěstí beželi dál. Moc nechapu jak v tom pasu ,kde je to samej pejskar a nebo cyklista muzou v klidu zit.

S divočákem ne, jenom se srnkou :D

Niekolkokrat,ale pohoda,naposledy ich bolo osem a utekali rychlejsie ako ja :-)

Věřte, že setkání s jakýmkoliv zvířetem může mít bolestivé následky. Loni v květnu se mi v pražské Šárce poštěstilo … jedu si tak pěkně po šotolince, lehce zkopečka zhruba třicítkou a najednou mi nečekaně z lesa vběhnou 2 srnky/srnci těsně před kolo. První se lekne, okamžitě zrychlí a ještě mi s menší rezervou stíhá přeběhnout přes cestu. Ten druhý se také lekne, zazmatkuje, nejdřív zastaví a ve chvíli, kdy už víceméně projíždím kolem něho, se rozhodne cestu přeci jen přeběhnout. Při jeho obrovské akceleraci mi vráží do předního kola, rána jako blázen, jdu okamžitě k zemi. Jsem po pádu velmi bolestivě potlučen, ale naštěstí žádná zlomenina. Srnec se taky zvedá a běží hned dál, ale nechává mi v předním kole úžasnou památku :-D http://schumiho.files.wordpress.com/…defekt-1.jpg

http://schumiho.files.wordpress.com/…04/roh11.jpg

K tomuto tématu mě napadá jeden vtípek.

Co dělat, když v lese potkáte medvěda???

Nemusíte dělat nic, medvěd se o všechno postará sám!

zrovna o vikendu sme se jely projet a prespaly asi 20km od Berouna, mnelo prset tak sme si udelaly male acko z celty, vecer nas zbudily divoky prasata co se prochazely podel pristresku a hraly si v potoce…mnel sem nasrano :D a bordel delaly jako blazen, fakt sem nevedel co delat :D

Asi 10 km za značkou Prahy. Málem jsem si cvrnknul. Proběh mi tak 5 metrů před předním kolem.

Jednou jsem se s ním potkal na chatě. Bylo to letos na jaře, v době, kdy jsem měl najeto hodně málo (pod 1 000 km). Chtěl jsem využít krás Křivoklátska, akorát jsem to lehce přehnal. Netrénovaný jsem si dal přes 50 km do kopce z kopce celé odpoledne a když jsem vyjížděl poslední kopec (pro ty co znají Pustovětské údolí, čas „krásných“ 50 minut…), tak jsem si oddychl, že jsem na kopci. Nemohl jsem moc dýchat a byl jsem vyčerpaný. No a šourám se po pěšině a slyším šustění, kouknu doleva a tam srnka (tak jsem měl radost, den před tím zajíc a ten den jsem asi 2 hoďky zpátky potkal srnce), jedu dál, zase šustění, tak jsem se s nadšením podíval vpravo a tam divočák. Tak rychle jsem tím závěrečným úsekem ještě nejel, na tacháči něco lehce přes 40… Viděl jsem ho zezadu, takže ani nevím, jestli se na mě pak podíval. Nicméně od té doby tvrdím, že potkat divočáka v lese je nejlepší povzbuzení. :-)

V neděli jsem jel z pivka,po takové JZD asfaltce mezi poli.Byla už tma,najednou slyším mlaskání a funění. Osvítím příkop,tam stádo divočáků právě při večeři. Že by se jim nějak chtělo zdrhnout,to teda ne :-(

Na kole do lesa nejezdím, takže prase jsem nepotkal. Ale loni, pár vesnic nad Štěchovicema jsem na silnic potkal jelena. Zvíře velikosti hubené krávy, s parohy jak menší auto, stálo na krajnici. Zpomaloval jsme, až jsem zastavil snad ani né deset metrů od něho. Úporně jsem přemýšlel, jestli je jelen agresivní zvíře. Na tu vzdálenost a při jeho velikostní převaze, bych neměl šanci. :-))) Naštěstí měl taky strach a tak vyrazil přes cestu. Jak akceleroval, ujely mu kopyta od bláta a flákl sebou uprostřed silnice. Vyskočil a mazal do pole na druhé straně. Pro mě tohle setkání byl dost adrenalin.

No s divočákem ne, ale jednou sem málem sundal srnku. Vyběhla přez cestu za zatáčkou pod kopcem.Uhnul sem se jí asi pulmetrem :) Já skončil ve škarpě a srna na pastvě :D

Jasně před dvěma lety vedle Lipového vrchu u Masarykova okruhu v Brně takhle si šlapu v 23:00h jako vždy na nočním bajkování… tma jako prase nikde ani živáčka. Kolem cesty vysoká tráva.. najednou skončila a něco se škublo 4m ode mě tak otočím hlavu a moje dvě svítilny na přilbě osvítily bachyni s mladýma… tak neváhám, naložím pod kotel a zmizel jsem ve tmě. Jinak srnek jsem takhle v noci potkal 10tky nejblíž mi byla 2m od biku. Podotýkám vždy jsem tam byl sám a tak člověk si dost procvičí odvahu. Ale základem je dobré světlo. Ve dne se mi podařilo vjet třeba do cesty srnce ale to jsem jel jak prase rychle. Ony se totiž mají dost napozoru, kdežto v noci to je jiná liga.

…s divočákem minimálně…, ale dobytka potkáš skoro na každým rohu!!

Jasně. Stádo divočáků, stádo muflonů, srny-ci, laně, jeleni, rys …

Největší strach jsem měl ze stáda divočáků, který měli mlady. To bych předjel i Lence na Alp de Huez :))

A nejvíc vylekanej jsem byl z muflonů, páč jsem vyjel ze zatáčky z kopce asi 40km/h a do očí mi čuměl statný beran :) Zlatý kotoučovky.

6 jich šlo lesním porostem a ani si mě nevšimli :-)