na kopcích je sněhu dost a tak se musím plácat na kole v nížině. Každou vyjížďku nastává situace … krásná cesta pro 3 lidi vedle sebe … tam ale jsou oni „mačkači rukou“. Jdou prostředkem, nevidí, neslyší, občas se zastaví a koukají někam na kopce, nebo se začnou kousat do hlavy. Věk 15 – cca 25 let. Nereagují na nic, pískání brzdy, otázky typu … dovolíte, uhnete mi, promiňte, mohu vás objet … už to mám nacvičené německy, anglicky, česky. Když mne zpozorují je jim to stejně jedno. Okolo nich je vzduchoprázno, okolí nevnímají. Někdy až po dlouhých minutách se mi je nějak podaří objet … většinou jim pak řeknu, že se stejně rozejdou :-). Občas dívka začne brečet, nebo chlapec po mne hází koule :-). Také jsem byl mladý dorostenec, avšak jsem nebyl asi takový romantik, raději jsem souložil, než chodil na procházky :-).
Zajímavé, že kategorie od 30-ti let až důchod chodí pěkně spořádaně u kraje. Těm já velmi děkuji.
Také je na svých cestách potkáváte? :-)
