Tak jsem dnes narazil na atlasu na clanek o inlinech. Skutecne me zaujalo srovnavani s cyklistikou…
Asfaltové bruslení má nelehký život
PRAHA – Mohutně se rozvíjející sport nemá v Čechách stále pochopení. Naráží dokonce na zákazy, závodníci nemají kde trénovat
7. díl: In-line brusle
Sportu v České republice se narodilo nechtěné dítě. Dravě se vyvíjející in-linové bruslení nemá u nás vůbec lehké dospívání. „Ačkoliv stále vznikají nové plochy, u fotbalových hřišť, v okolích tenisových kurtů na obslužných komunikacích, kde se natahuje nový povrch, není jich pořád dostatek,“ posteskl si sekretář svazu kolečkového bruslení Jindřich Pařík.
„Při úpravě parků se počítá i s jinými uživateli, takže kolikrát uprostřed dráhy vyrostou odpadkové koše, nebo štěrkový pás. Nedávno nám například zakázali trénink na pražské Ladronce.“
Je přitom s podivem, že například vůči cyklistům v konkrétním případě metropolitního břevnovského parku žádný zákaz neplatí.
„Přitom kolo by při kontaktu s chodcem způsobilo mnohem větší zranění, než kdyby narazil bruslař,“ vysvětluje Pařík. „Ten maximálně ublíží sobě samotnému.“
Přes nelehké podmínky progresivního odvětví u nás neustále roste o in-line bruslení zájem. „Pod svazem je registrovaných asi 400 bruslařů a pořád vznikají nové oddíly,“ říká spokojeně sekretář svazu. „Rekreačně se pak sportu věnuje tolik lidí, že by se dali počítat na desítky tisíc. Stačí se jen podívat na statistiky prodeje bruslí u nás a uvidíte, o jaký se jedná boom.“ Snad i proto, že bruslení je podle Paříka nejzdravější sport, jaký zná.
„Na tělo nepůsobí žádné otřesy, netrpí klouby a šlachy jako u běhu,“ vyjmenovává výhody. „Navíc provozovat in-line nestojí tolik jako třeba cyklistika. Brusle hodíte do tašky a není potřeba střešní nosič. Bruslení ani není tak nebezpečné, když je srovnáte s cyklistikou na silnici.“ První použití kolečkových bruslí je spjato s rokem 1743 v Londýně, první patent na brusle pak pochází z roku 1819. Tehdejší brusle byly podobné dnešním, ale těžko se daly ovládat.
