To takhle jednu listopadovou sobotu, kdy se nedalo jít na kolo, jsem si měnila kufry na tretrách a abych je vyzkoušela, usedla jsem na kolo, „garážované“ v ložnici, opřené o zeď. Vtom tam nahlídnul muž a když mě viděl, povídá: „Jezdíš?“…odpovídám:„Jezdím…“ a pak ještě zaslechnu jeho poznámku: „To už je nemoc…“ Asi 10 minut jsem pak seděla chechtajíc se na kole, neschopná čehokoliv…
Jakou veselou historku máte vy?
Neseď pořád u toho bikefóra a běž si leštit kolo, potřebuji na internet. Slová mého miláčka, když déle vysedávám u netu :)
Této situace jsem byl svědkem na tréninku na jedny závody ve sjezdu, kde jsem se byl podívat: Asi sedmiletý kluk se chtěl předvést před svými rodiči, kteří se přišli podívat na to, jak trénuje. Zřejmě trochu zariskoval, protože to trochu přehnal z rychlostí, v prudké zatáčce mu podjelo při brzdění přední kolo a už se válel. Jeho pád vypadal fakt hrozivě, ale nic se mu nestalo (byl jak těžkooděnec). Zatavil se až o strom kousek od své matky. Čekal jsem, co bude. Matka k němu přiběhla a začala mu nadávat něco v tomto smyslu:“Honzíku, kolikrát jsme ti i s taťkou říkali, abys zbytečně nebrzdil tam, kde nemusíš. Kdybys tu zatáčku proletěl, tak by ti to kolo nemuselo ujet a klidně bys tu zatáčku zvládl!!“ Hold není výchova jako výchova. Moje matka by mě asi na místě zabila hned po tom, co by zjistila, že se mi nic nestalo.
Ale mamka mela pravdu. Brrzdeni v prudke zatacce prednim je vicemene blbost. Co neubrzdis pred, pak uz tezko dozenes. Takze radeji poradne zaklopit a doufat ;-)
MAXTORE: super, rozesmalo me to :))
goofy: jojo, me maminka vzdycky rikala: Kone a kola nejsou sport pro zenskou… jinak me vychovava Habib. A slova „moc brzdis“, „jezdis pomalu“ … to slysim na kole a na prkne opravdu so 10minut :)
ale jo… tak ja taky pridam. v posledni dobe me rozesmala jedna divcina, co letos v cervnu koupila kolo, a zacala jezdit a nejak jsme se bavili o jezdeni a tak…(nechytracim, takze jsem spis jen poslouchala monolog alaaa:) „No, ta technika jo, tak tu uz znam. Uplne v pohode. S nama jela kamaradka, vona teda vubec nejezdi, takze proste vubec na tom neumi. A jak ta nestihala. Dokonce i JA jsem na ni musela cekat. Do kopce ji to trvalo a z kopce se bala. Tak jsem ji jako tu techniku rekla ne, kdyz jsem ji videla jak jede z kopce a stoji v pedalech. Ji rikam >> to uz nedelej tohletco, musis poradne sedet a drzet se, kdyz takhle jedes z kopce. Jinak…tseeee… si pekne nameles. << … …a ja,jakozto "ta co je prilis chytra, co furt rozdava rozumy a ona mi ukaze, ze to umim taky a lip“ jsem blahosklonne mlcela a vduchu se smala. bohuzel, tehle divcine bylo vyzvetlovani zbytecne… just by to stejnak udelala „lip“ nez by byla moje rada… a tak jsem to nechala byt. A dodnes si rikam, jestli uz se poucila… mno, ale uz ma i helmu… asi tyden…
ježišimariá..
O podobné mi vyprávěla přítelkyně. Že prý se vyzná v kolech, hrozně chytrá, prodává dokonce v nějakym bikeshopu! no a když jí potkala na spiningu, tak jí koukla na její príma nejlepčí elasťáky s vložkou :) a pod nimi(y) se nádherně rýsovaly kalhotky…
taky to tý svý porát opakuju, lae je to marný, je to marný, je to marný
Jo jo,taky přítelkyni radim ve sjezdech..naposledy,po větě:to sjedeš, to dopadlo takhle: www.bike-forum.cz/…foto_big.php?…
:)
taky si dycky rozbiju hubu… a nejen hubu… kdyz ho poslechnu :)
Tak to je veselé :) Připomíná mi to styl matky mé přítelkyně – ta jí učila lyžovat tak, že jí ve 4řecjh letech postavila na lyže a strčila jí ze svahu-nebohé dítě se zastavilo až pod svahem v potoce.
No jinak takových historek méme s přítelkyní taky hodně, jedna tková veselá se mi stala před týdnem, když jsem jí při návratu z vyjížďky hecnul do spurtu…a pak jí nemoh dojet.. :( to jsem se tedy nasmál ;( nato že jezdí teprv rok… a já… ehm :)
to je smutná historka ta druhá:)
Bohužel :)
Otazka: „Kdes to zase byl?“ Moje odpoved: „Podivat se na kolo“…
Moje zena uz to radeji nekomentuje ;).. vse co delam nakonec konci u kola… ja sel do pokoje pro polstar.. a prisel jsem tam kouknul na kola dofoukal plaste a prisel jsem bez polstare.. sel jsem tam znova mrkl na kola ocistil necistoty a zas bez polstare az na potreti to vyslo ;)
:-DDD
Dodnes si pamatuju, jak jsem učil syna brzdit na torpédu dětského kola. Asi po 10 tém vysvětlení a názorné ukázce, jsem se rozhodl pro radikálnější přístup. Dodnes si pamatuji, jak jsem jej strčil z mírného kopce. Držel se statečně, ale neudržel řidítka. Poznal jak chutná hrubý makadam, ve mně byla malá dušička. Anděl strážný byl blízko, přežil a nějak od té doby zbytečně moc brzdí. Neví někdo jak se to dá odnaučit?
Prejit z torpeda na paky?
Rovnou na kotouče a trochu oleje :-))
:-) Jses koukam otec drson :-) Ja si pamatuju, ze jsem jako mrne mel Pionyra – kolo s torpedem – ale bylo mne velky. Tak jsem si pujcil sousedovic kolecko, co sice bylo naopak maly, ale zase to byl furtoslap. To bylo prekvapeni pri jizde s kopecka! Fakt, dodneska si pamatuju jak jsem nevedel co s nohama :-)))
Tak to bych potřebovala taky poradit :-). Od doby, co jsem navštívila v rychlosti 44km/hod. příkop s kamením po přilbě taky nějak víc brzdím :-)).
