Zlomenina obratle

Ahoj chlape přeju brzké uzdravení! Je to hodně nepříjemná věc… Já mám za sebou zlomeninu hrudního obratle a mám to bez následků (krom toho že když je změna počasí tak to cítím). Určitě to bude dlouhá rehabilitace ale budeš fit.. Já to neléčil operativně ale pouze nehybným ležením a řeknu Ti že jsem po 4 týdnech ležení na zádech pak neuměl jít ani 1metr a učil s sedět… Začátek hnus ale pak bylo zlepšení rychle vidět… chce to nepodceňovat i drobné cvičení…

Držím pěsti..

Ahoj, měl jsem zlomenej myslím konkrétně L1 a nebo th12. Je to cca 9let zpátky. Stalo se mi to pádem když jsem namotal šaltr do drátů (ohlá patka + sjezd s zařazeným velkým pastorkem) a na zádech jsem měl jako na potvoru láhev s pítím. Nemít ji nic by se mi nestalo. Každopádně měl jsem ho zlomenej kompresně (jakoby smáčklý tělo toho obratle.) Ale neoperovali mi to, dostal jsem ortézu a tu jsem nosil tuším 2,5 měsíce.. Na rehabilitaci jsem byl jednou (vykašlal jsem se na to). Každopádně obratel ti sroste pravděpodobně s okolníma protože sis rozdrtil plotýnky. Mě to hybnost nijak neomezuje,zbytek páteře to vykompenzuje. Každopádně na kole jsem nebyl půl roku a záda mě někdy (špatná židle u počítače nebo nezdravotní postel) bolej doteď. Na kole jezdím bez problému a omezení naštěstí. Ale musím jezdit na fullu z ht mě záda fakt bolej. Nicméně doporučuju ti aby si na kole nejezdil dokud ti to nepovolej a dával na sebe ten půlrok aspoň. Kdyby se ti to stalo než ti to sroste znova můžeš ochrnout…

Přeju ti brzký uzdravení ale hlavně že jsi relativně v pohodě, páteř je nebezpečná.. A neboj na kolo určitě budeš moct

brzke uzdravení, nemám zkušenost když to operují, ale já měl zlomené dva th12 a L1(sražka s autem). dostal jsem jen ortézu. po cca 2měsících se dalo tak hodku vydržet na trenažeru:-), po 4 měsících už i venku na silničce. Mtb ale nepřipadalo v úvahu, ta bolest byla nesnesitelná tak, že jsem si pořídíl celoodpružený rám, trošku se to zlepšilo, ale žádný zázrak. to trvalo cca 1–1,5roku od zranění. Nyní(2,4roku) až na pár vyjímek se i mtb dá a asi bych si zas troufl na pevnáka, ale nechce se mi:-) Jo a musím si od té doby dávat větší pozor na plotýnku která je mezi nima, mám jí dost poškozenou a nějaké zvedání břemen nepřipadá v úvahu…

Před 11 roky mi při odbočování z protisměru taky nedal řidič auta přednost a letěl jsem přes něj, přesně jako ty. Měl jsem z toho ale jen kompresivní zlomeninu L1, asi o 1/3 a stačila na to konzervativní léčba. Asi 10 dní jsem se válel na neurochirurgii, pak mě vyhnali a převezli o 500 km dál, abych jim tam nezabíral místo pro opravdové případy. Tam jsem se válel další tři týdny. Pak ještě 2 měsíce doma a měsíc rehabilitace. Pak jsem pomaličku (po 4 měsících) začal na kole. Nejdříve pořádné podhuštěné gumy na bajku a jen asfalt, pak jsem trošku přitvrdil až jsem po pár měsících mohl jezdit i na silničce. Po necelém roce od úrazu už se to celkem dalo, ale standardní dlouhý švih jsem byl schopen dát až po dvou rocích. 6 let od úrazu jsem začal jezdit převážně na bajku a to mě donutilo posílit zádové a břišní svaly tak, že s páteří v současné době potíže prakticky nemám. Pokud se hýbu, tak je to v pohodě. Nejhorší je, když celý den sedím na B-F, to se kolikrát pak nemůžu ani pohnout. Nebo dneska jsem chrněl 10 hodin a to jsem málem ani z postele nemohl slézt. Chce to prostě furt se hýbat. Nejhorší, co se dá páteří provést, je nehybně sedět.

Ahoj. Myslím, že sme měli podobnej úraz. Já cca před třemi lety. A asi nám to oboum řešeli stejně. Taky čtyři šrouby. A můžu Tě uklidnit. Je to uplně v pohodě. Na kole sem začal pomalu jezdit asi po čtyřech měsících. Koupil sem si celoodpružené. Jednoznačně doporučuju. Ježdění prvních pár měsíců po úraze bylo dost omezené, ale to bylo vzhledem i k jiným zlomeninám co sem měl. Jestli chceš více info, tak se ozvi na mail. Každopádně Tě můžu uklidnit a věř doktorům. Za rok o úraze nebudeš vědět.

No to jsou blbý úrazy. Já uklouzla po šutru, padla dozadu rovnou na kámen a jen to křuplo :) Urazila jsem si ten trn na jednom z bederních obratlů, sem myslela, že to bude můj konec jak to strašně bolelo. Nemít u sebe mobil tak nevím nevím…nemohla jsem se ani pohnout. Pak ležení 4 týdny a bolet to přestalo tak po 5 týdnech,návrat do jakž takž normálu cca po 3 měsících, sport po půl roce. No a nákup fulla :)

Takže držím palce, ať se zotavíš co nejdříve.

Ahoj, já jsem měl to stejný letos v únoru, ovšem z jinýho sportu.Jezdím jenom MB a sednul jsem na to opatrně zhruba po třech měsícich. Rozdíl je , že do kopce a zvláště z kopce jezdím pomalejc a nějakej těžkej terén, co jsem hravě projížděl, tak teď raději slezu a potlačím., Osobně si myslím, že ty záda na 100 už nikdy nebudou, ale jsou i horší věci . Petr

staří chiropraktici uvádějí dobu léčby asi jeden rok…pak je možný invalidní důchod a případně později i kolečkové křesílko.

Americký systém léčby pro naše podmínky je naprosto nevhodný.

Obvykle se postupně obratel zbortí až na 1/3 své výšky a nastupují bolestí s kompresí nervových vláken a další operace. Z lázní jde obvykle každý hned pod kudlu, protože si o ně žádal brzy. Rehabilitace až po půl roce, pokud je léčba bez komplikací.

Odškodnění min. ve výši 2,5mil po tom, co to zavinil…horší zlomeniny neexistují, než je zlomenina obratle.

já měl kompresivní zlomeninu L1, 1cm odštěpku v páteřním kanálu, jezdím, ale beru zkurve.n. opiáty, bolesti se už nezbavím, ale z kola mě nic nepřinutí sesednout, jinak doporučuju upravit posed, pošmatrat na netu, co se dá, mě hodně pomohlo šoupnout jen sedlo, ale bez prášku nevstanu, 4 šrouby a 2× 20cm výztuha

Ahoj,

Tak se pridavam k tem, co maji zlomeninu obratle, konkretne hrudni th12. Minuly tyden ve Zline preze mne auto odbocilo doprava, kdyz ja jel rovne :D

Legrace je, ze krome toho praskleho obratle jsem nemel ani skrabnuti, helma ani netukla o zem – aspon nemusim shanet novou, ze :D

Mam naordinovane 8 tydnu lezeni + pak korzet. Tyden uz je za mnou, tak jsem zvedavy, jak to pujde dal :)

Nejvic me stve, ze jsem tyden predtim poridil novou kolobrndu mibo mastr a ted se na ni minimalne pul roku nepodivam. Ach jo :)

čaute kluci, přítel měl ve čtvrtek úraz a má zlomený sedmý obratel ( někde v půli zad) . Podle CT tam má i maličký úlomek, ale do míchy naštěstí nezasahuje. Doktor mu řekl, že operace nebude, že si přece nebudou kazit svátky. Museli by mu to prý operovat přes hrudní koš, vnitřnosti a asi by mu ho museli vyměnit celý. Teď leží v nemocnici, píchají mu injekce na ředění krve a od bolesti, ale moc nezabírají, je to peklo. V pondělí by ho prý pustili, když trošku ustoupí bolest. Není to brzo? Budu ráda za každou reakci, díky, foto dodám

Ahoj,

já měl velmi podobně TH12 a trochu L1 z kola před více než 10 lety. Na 10 týdnů jsem měl krunýř, abych se nemohl dostat do těch krajních poloh a obratle k sobě mohly víceméně srůst. Stejnak plotýnky si už rozdrtil a nový mu nenarostou..

Jinak domů jsem šel v podstatě hned, pak mě to teda dva tejdny bolelo fakt dost. Jak přestaly učínkovat prášky na bolest, probudil jsem se a nemohl ani spát. Pak se to postupně zlepšovalo a po těch 10 tejdnech jsem se mohl aspoň normálně hejbat. Jinak důrazně doporučuju si dalšího aspoň půl roku ale spíš rok neudělat nic ani náznakem podobnýho(= nesportovat). Protože napodruhý je to už na vozejk:(.

No a dneska na rehabilitace nechodím, hybnost mám stejnou jako předtím ale čas od času mě to bolí (špatná postel, dlouho v autě, změna počasí apod.)

Každopádně bych asi fakt zkusil odborníka, mně tvrdili, že kdybych ten korzet neměl (v normální poloze zad se mi ta poškozená část nedotýkala) tak by mi to pořádně nesrostlo. A nebejt známejch, místo korzetu bych měl sádru, která se rozláme do druhýho dne..

hodně štěstí a pak fakt opatrně..

Ahoj, mám taky asi 1,5 měsíce v zádech titanové šrouby (rozbitý TH 12) a při hledání nějakých informací jsem našla tuhle zajímavou diskuzi. Nosím zatím kovový korzet, ale prý už ho budu moci za týden pomalu sundávat a během 14 dnů bych už mohla být bez něj. Taky si už můžu trochu sedat. Byla bych ráda, kdyby ses ozval a napsal mi nějaké svoje zkušenosti a jak jsi na tom teď.

Záda nebolí, jen mě všelijak tlačí, jak v korzetu, tak při povalování v posteli, někdy v nich rýpne, nebo jsem si při domácí drobné práci namohla svaly upínající se k tomu zlomenému obratli či k sousedům a pak jsem byla den mimo provoz, bolelo to při každém pohybu.

Marika

Já měl podobný, salto před autem, na horáku, L1 kompresivní fraktura s progresí úlomku do míšního kanálu. Inu 4 roky je tomu, jezdím zase, ale spíše jako IND ( invalidní důchodce ) Šrouby s tyčema mi tam zůstaly, žel Bohu. Je to tak, že je to kus od kusu, někdo to rozchodí, jiný ne. U mě smůla, jsem na opiátech, denně, bolí jak čert, a hlavně kyčle. L1 nese váhu horní části trupu, pak je nepřiměřeně rozložená, ono i záleží na výšce postavy, já mám 2 metry, tak proto to bolí jako prasátko. Doporučují se cviky na břicho ke zpevnění přirozeného korzetu a už nejlíp nespadnout, což by teoreticky byl pak vozíček. U mě je to půl na půl, někdy vydržím jezdit týden v kuse, jindy se nezvednu na nohy, držím ti pěsti, znám hodně lidí, co z toho vyšli bez ujmy.

Ahoj, nevím jestli tuhle diskuzi ještě někdo aktivně sleduje, ale měl jsem podobný úraz viz výše. Při jízdě na kole mě předjelo auto a najednou prudce zabrzdilo a jak jsem se snažil zastavit kolo na štěrku, tak mě koplo přes řidítka. Kompresivní zlomenina L1. Tři měsíce pasivní léčba v korzetu a nyní rehabilitace. Stále mám ale velké bolesti páteře a nejspodnějších zadních žeber a to zejména při polože v leže a změnách polohy, nebo když musí páteř nějak zapnout. Ve stoje se to docela dá. Taky jsem z toho docela smutnej, 4 měsíce po úraze a jsem tak na 50% poúrazové bolesti :-(

Zdravím všechny na B-F. Ač kolem příliš nepolíben narazil jsem na tuto zajímavou diskusi. V době kdy člověk leží v nemocnici s nejistotou mě zkušenosti spolutrpitelů – čtené na mobilu roztřesenou rukou – celkem podržely. Rád bych se proto podělil o svůj „zážitek“, třeba bude pro některé stejnou vzpruhou jako byly příběhy ostatních pro mě. 27.ho února 2016 jsem při vyklízení stodoly u kamaráda špatně šlápnul a propadl se ze 4 m rovnou na pr*el. Naštěstí dole nebyl beton, ale asi čtvrt hodiny čistě uhrabaná a nakypřená hliněná podlaha. První dojmy po úrazu – vyražený dech a bolest, která se ovšem dala celkem vydržet. Do příjezdu ZZS se u mě rozvinul pěkný šok a třes ustal po cca. hodině v nemocnici. Po absolvování RTG a CT jsem se dozvěděl diagnózu – stabilní kompresní zlomenina těla TH12 s snížením o jednu třetinu. Když se podívám zpětně tak nejistota co je se mnou, kdy a jestli se znovu postavím na nohy bylo asi vůbec nejhorší na celém úrazu. Zranění bylo přesně na hranici operativní vs. konzervativní léčba. Nakonec se doktoři rozhodli pro konzervativní postup. Čtyři dny jsem směl jenom ležet a nemohl se posadit natož vylézt z postele. Pro mě celkem hororový zážitek. Bolest zad bych během pobytu v nemocnici přirovnal k pořádně naraženému zadku. Pro mě osobně byl nejhorší psych. stres takže jsem se celou dobu nechal držet pod analgetiky abych byl náležitě „oblblý“. Ne z důvodu bolesti, ale nervů :-( Příjemným překvapením bylo když jsem od rehabilitační sestry vyfasoval jawett korzet a mohl se (ze začátku velmi opatrně) ploužit po nemocnici. Hodně zajímavé je jak člověk za 4 dny ochabne. První den byla vrcholem dobrodružství výprava na toaletu a pro pití. To mě docela stačilo :-) Po 5ti dnech po příjmu jsem byl převezen domů a začal si zvykat na život s korzetem s vyhlídkou minimálně 3 měsíčního partnerství. Šest týdnů jsem režim dodržoval opravdu pečlivě. Nedělal nic bez ortézy, ale dost jsem chodil a různě štrachal po bytě. Taky jsem si pořídil klekačku. Při kontrolním RTG jsem se dozvěděl nemilé zjištění, že obratel „si sedá“ a pokud se proces nezastaví mohu počítat s operací. Dále následoval dotaz: „proč to neoperovali rovnou když mě přivezli do provinční nemocnice?“. Na to jsem se jenom patřičně blbě zatvářil neb já byl při příjmu asi ten poslední kdo mohl mít nějaký názor. Vše mě stálo těžkou opilost daného večera. Mimo jiné jsem mohl trochu uvolnit režim a nechat se např. vozit autem. Po dalších 6ti týdnech znovu RTG a „sedání si“ se naštěstí zastavilo s tím, že definitivní rozhodnutí bude za dalších 6 týdnů. V duchu jsem se smiřoval s operací a dost bázlivě šel na třetí RTG. „Sedání si“ obratle se zastavilo, vše se zhojilo a byl jsem uschopněn do plného provozu. Shodou okolností mě během letošního léta postihla ztráta práce, ale úleva z toho, že záda jsou OK byla i tak nejlepší zprávou léta.

Momentálně je můj stav takový, že úraz mě nijak neomezuje. Samozřejmě kromě totální ztráty fyzičky a nárůstu váhy, kterou zapříčinilo 3 měsíční ležení doma. Z toho se pomalu dostávám. Nicméně kalhoty škrtící v pase se stále vyskytují :-) Záda jsou aktuálně ve stavu, že když se třeba mění počasí atp. není to bolest, ale „vím o nich“. Samozřejmě se chovám celkově opatrněji. Např. když něco zvedám dávám si sakra pozor abych používal nohy a né záda.

Moje doporučení je, pokud vás něco podobného postihne, určitě vyhledat velkou nemocnici kde mohou eventuálně ihned provést operaci bude-li to nutné. Určitě kontaktovat přímo spondylochirurgii. Odpustíte si riziko „sesednutí obratle“ při konzervativní léčbě a neradostné vyhlídky na plánovanou operaci. Ještě určitě zmíním, že v okresní nemocnici nepochybili a jejich diagnóza byla OK. Akorát platí, že čím větší nemocnice tím více odborníků i možností. Samozřejmě platí, že nejlepší řešení je Motol v Praze. Přeju všem aby nic podobného nemuseli zažít….

Zdravím BF. Teď jsem se tedy po přečtení Vašich komentářů orosil. Dnes jsem se dozvěděl, že mám měsíc přechozený prasklý trn obratle L3! Ani nevím jak jsem si to zlomil, pravděpodobně na bikrosce, když jsem dosednul na zadní kolo po utlumení menšího skoku, nebo mohlo jít o únavovou zlomeninu. Nerozumím tomu. Pořádná bolest začala až týden poté, po thajské masáži zad. Bolelo to ale jen v některých polohách a spíš mi to připomínalo něco jako housera, preventivně jsem ale šel k doktorce, která mi dala obstřik a poslala mě na CT a rentgen, Kontrola byla naplánovaná až za 3 týdny! CT ukázalo, že se obratel hojí a je ze 2/3 srostlý (stav před 10 dny). Mezitím jsem trénoval na MTB, jel jsem 35km závod Plzeňské padesátky a trénoval manuály a bunnyhopy. Jsem zvědavý co se dozvím v úterý na ortopedii.

Tak se přídávám do klubu. :D

Na začátku října jsem při přebíhání mezi budovama školy (jedno cviko v Dejvicích a další za 15min na Karláku :) ) uklouzl na schodech do metra – pohoda, chodim tudyma každej den, metro nejede, nic se mi nemůže stát, čumim po stropě a šlápl jsem do něčeho mastnýho, ujeli mi nohy a plnou parou kecnul na zocelenou prdel, ta to poslala nahoru a zlomil si hrudní obratel TH 7 – axiálně komprení zlomenina se sníženim o 4mm. Hned jsem se postavil a dost brutálně si přitom (pádu) vyrazil dech a až asi po půl minutě se mi povedlo nadechnout (milion lidí a každej hned ochotnej pomoct, žejo), nicméně jsem se nedokázal nadechnout ani zdaleka doplna (asi šokem stažený mezižeberní svaly), spíš skoro vůbec a kromě toho cítil silný zablokování/stažení mezi lopatkama.

Na frajera jsem vlezl do metra a celou cestu domu (P13) se soustředil na rozdejchávání, při výstupu jsem se mohl nadechnout tak na půl maxima. Došel jsem těch pár metrů od metra domu, ale ani po půl hodině se to téměř nezlepšilo a tak jsem volal rychlou. Přijeli a po změření tlaku a napíchnutí prstu (asi okysličení a tep) mě postavili a zkoušeli se mnou hejbat (retardi!), že asi dobrý a tak mě v sedě (retardi!) naložili a svezli do Motola, kde mě nechali.

Na urgentu jsem seděl asi půl hodiny v čekárně, pak mě poslali na RTG, opět asi hodinu v čekárně a až poté mě zavolali a položili v ordinaci na lůžko za závěs (při tom čekání sem se rozdejchal tak na 75%). Pak jsem asi hodinu a půl jen ležel (ale to se věnovali 90ti letý babičce, co ležela asi 3 dny s těžkou kýlou a zlomenym krčkem na zemi v bytě :/ a potom připitýmu chlápkovi s rozdrcenou čelistí při hospodský rvačce :) , takže absolutně no problem). Zavezli mě na CT a po další půlhodině v ordinaci mě konečně odvezli na pokoj, jenže jen na ortopedii – na spondylu neměli volno.

Šlohli mi polštář :) , a protože jsem nikdy neuměl spát na zádech a hrdinně odmítl všechny prášky :) , nespal jsem ani minutu (kromě toho tam i přes nejsilnější prášky sténal chlapík po rekonstrukci kolena a starší pán po operaci kyčle každou chvíli chodil na hajzl), ale ráno už jsem aspoň dejchal úplně normálně, jen mezi lopatkama pořád zatuhlý. Ráno byla zrovna velká vizita resp. 10 vzájemně se bavících doktorů si na 15s stoupne do pokoje a po úsměvu na ty dva zase odchází. :)

Pak mě konečně odvezli na spondylo a po nějaký vnitřní konzultaci mi takovej mladší doktor řekl, o co se jedná, že operace nebude když se to nezhorší, a že mě zítra propustěj do domácího ležení. Ležet jsem mohl s páteří rovně, co nejvíc na zádech (případně se zvednutou postelí o max 45° nebo trochu na bocích co nejvíc rovně), vstávat přetočenim přes břicho, sedět pouze na záchodě, nutný chození s vysokejma berlema a jídlo nebo hygiena ve stoje opřenej o zeď/skříň nebo zakloněnej a lehce přisednutej o stůl. Během prvních pár dnů úplně zmizelo i zatuhnutí mezi lopatkama, takže jsem se cítil vlastně OK.

Po 3 a půl týdnech ležení převoz transportní sanitkou na kontrolu do Motola – tam mě hodili na lehátko, na řadu jsem přišel asi za půl hodiny (tzn cca 10:30) – rtg a že prej dobrý, chytlo se to a dál neklesá, ale moc mi toho neřekli. Pak jsem až do 4 hodin (tzn asi 5 hodin) čekal na sanitku zpátky – sestra tam volala 5× a když mě konečně odvážel, tak aspoň 10 těch „taxi-saniťáků“ stálo před nemocnicí na cigáru vedle aut. :/

Potom další 3 nekonečný týdny ležení – nic nebolí, přeleženej, člověk by se nejradši jakkoliv hejbal, na kolo bych jel až bych brečel…, vejška samo na rok přerušená. Nicméně (což mě překvapuje) i přes velký apetit téměř nepřibírám (pořád 73 na 178cm) a ani extrémně neslábnu – dojdu si po bytě v pohodě a ani ty berle bych fyzicky nepotřeboval (ale nožičky samozřejmě „splaskly“). Spát na zádech i přes usilovnou snahu stále nedokážu a ráno se probouzim na nějakym boku, ale tak nějak to střídám a snad se to tim vyrovnává. :)

Tento týden jsem byl znova na kontrole, po 7mi týdnech od úrazu (tentokrát sem v nemocnici celkově pobyl jen necelou hodinu :) ) = zase RTG a pak konzultace v ambulanci – víc ten obratel neklesl, bez náznaků zvětšené kyfózy (hrb) nebo další zvlnění páteře, povolili mi doma chodit bez berlí, na delší dobu vstávat a postupně prodlužovat vycházky ven, můžu si i sedat s důrazem na dobře vzpřímený záda a dokonce i plavat, což je pro začátek rehabilitace skvělý a neskutečně se těšim. Na další kontrolu na začátku ledna (za 6 týdnů) už bez sanitky a pak rehabilitace (cvičení) i návrat do „plnýho provozu“ = včetně kola, což ze začátku pro jistotu omezim pouze na asfalt v rozumných dávkách, ale budu opět v sedle! Pak ještě popíšu jak to šlo.

Zdravím všechny zlomeniny obratlí,

mně se rozdrtila L1 týden před prázdninami (třešňobraní). Z místní nemocnice okamžitě převoz do HK a operace. Na památku 4 šrouby s výztuhou. Na mé otázky, co bude dál nikdo nereagoval. Hrozily reoperací, tu nakonec zrušili, že se uvidí, jak půjde hojení. Postavili mě na nohy po 4 dnech, když mě doktor stále zapomínal napsat do rehabilitačního programu. Poprvé bez bederního pásu, na který zapomněli, ale když jsem zbledla jako stěna, tak pro něj hned běželi. Po týdnu mě chtěli pustit domů, ale já nebyla schopná jít ani do sprchy. Na bolest pomáhalo jen morfium. Převoz na následku, kde mě naučili chodit s trekingovkama, jinak jsem došla jen cca 5 m. Sedět jsem nesměla, ale bez pásu jsem ve sprše kolabovala, tak jsem trpěla i tam v sedě. Po 3 týdnech mě pustili domů, že už se o sebe postarám. Nebyla jsem si schopná navlíknout ani ponožky. Doma jsem každou chvíli ležela, únava a bolesti v sedě i ve stoje provedli své. Obvoďák prohlásil, že pokud mám i po 2 měsíchích problémy, že je to moje vina. Každý mě posílal na rhb, ale tu mi doktorka na rhb nechtěla napsat, až jak dopadne kontrola. Prý si to nevezme na triko. Kontrola proběhla po dlouhých 4 měsících, protože neměli jinak volno. Prý to vypadá dobře. Měla jsem začít pomalu rehabilitovat, tak jsem se objednala na rhb kliniku. V zádech obrovské bolesti, jen se jich někdo dotkl. Po 3 týdnech mě zacvičili na posilovací cviky zad a břicha, ale nedoporučili mi pokračovat v další rhb, ani lázně. Nebyla bych schopná je zvládnout. Podle nich mi tam ty šrouby tlačí na levou stranu svalů. Prý by to chtělo novou prohlídku na neurochíře, ale tu mám až v březnu 2017.

Nevím co dál. Doufala jsem podle diskuze, že touhle dobou už to bude mnohem lepší. Vadí mi i kalhoty nebo guma v pase. Doma už chodím bez bederního pásu, na cestování ho mám stále mít. Autem se jedit sama neodvažuju, protože se ani nepředkloním kvůli rozhlédnutí. Navrhli mi požádat o invalidku, ale s přístupem posudkářů o kladném vyřízení dost pochybuji.

Má někdo půl roku po stejném úrazu podobné potíže s bolestí svalů a páteře?

Předem děkuji za reakce a přeji hezké předvánoční dny.

Po pádu přes řidítka zlomené dva hrudní obratle (TH7 a TH5). U jednoho to bylo zlomené vícekrát, takže sem musel na operaci a na památku mam titanové šrouby. Měl sem trochu štěstí že nic neproniklo do míchy, to by bylo na vozík. Sice se to stalo ve Švýcarsku, ale léčba byla podobná jako se tu popisuje. 2 Týdny v nemocnici, pak rehabilitační středisko a 3 měsíce korzet. Po 2 měsících sem si domluvil přesun do Čech, pak ještě na rehabilitačním oddělení měsíc.

Dnes jsem již téměř rok od zákroku. Po roce se prý pacient považuje za zdravého. Normálně chodím již půl roku do práce a mohu i sportovat, léčbou sem shodil 10 kg. Problémový je trochu běh nebo skákání obecně, musím stále opatrně. Osvědčilo se mi osobně plavání a paradoxně jízda na kole, dobrá je i chůze. Občas cítím lehkou bolest, polehávání a nicnedělání situaci spíš dělá horší. Měl sem štěstí a šrouby mě netlačí. Neurochirurg říkal, že kdyby mě ty šrouby později tlačily, tak by bylo nutné je vyndat. Po operaci mi zůstala část zad v místě řezu necitlivá, bylo mi řečeno že by se nervy mohly obnovit. Těžko říct, ovšem s tím se dá žít.

Nemá prosím někdo zkušenosti s vyjmutím šroubů? Mě bylo v nemocnici řečeno že pokud je všechno v pořádku prý by je tam nechali a zbytečně do zad nezasahovali. Ovšem slyšel sem názor že je šrouby možné nechat vyjmout. Je pravda že ten zákrok je velká věc, ale na druhou stranu člověk neví jak se budou záda v budoucnu chovat nebo pak ve stáří, kdy už v případě problémů může by operace složitá.

Dobrý večer připojuji se k Vaší diskusi s otázkou pokud mohu…Jde o mého 10 letého syna má frakturu obratle L1 týden byl v nemocnici teď ho mám týden doma doporučili nám cvičení na posílení svalů a ještě týden doma pak prý může jít do školy bez tv a sportu je to normální ?Ještě nezkoušel sedět a zatím jen dle rady leží.Přijde mi divné ho za týden postavit nasadit tašku a poslat ho do školy .Moc děkuji za Vaše názory a rady.

Zdarec bando,

rozstrelil jsem se na dropiku na peklaku (Ceska Trebova – ten novy mlyn) se skore: kompresne tlomeny TH12, zlomena klicni kost a rozdcenej kloub v ruce. Klicek (kosti rovnobezne) i zapesti je sesroubovany, pater lecim konzervativne (bez zeleza). Lezim teprve 40 den, ale uz se s korzetem slusne pohybuju, zvladam i prochazky, cvicim co se da a RTG prej v pohode (nic se nepohlo, ale zadny mi neukazali??). Dost pravdepodobne mam zlomeny i zebro, ale pan doktor na moje dotazy odpovedel, ze se na to mrkne, az me najednou propustili kdyz mel zrovna dovcu =D Ale jelikoz uz jich par zlomenych bylo tak vim, ze pokud se to nekam nezapichne, tak s tim stejne nic neudelaji, proto neresim ;)

Mohl by mi prosim nekdo z vlastni zkusenosti doporucit misto na REHABILITACI v Praze (ideal Zizkov)? Rad bych se dostal „do ruky“ odbornikum a ne mlcenlivym chirurgum v Usti nad Orlici a pak na Vinohradech… pro jistotu jeste vyzadam rtg a pokusim se je nejak ukazat v Motole profesoru Štulíkovi jak tu pisete, abych mel jistotu ze to nejak neojebali…

Dik moc za jakykoliv tip ;)

Brzké uzdravení!

Dobrý večer. Prosím. Chodíte sem ještě někdo po úrazu páteře?

Oživím vlákno a připojím se k místnímu klubu zlomených páteří – jak už jsem naťukl jinde, před třemi týdny do mě cestou do práce lehce drkla dodávka a já se poroučel na asfalt. Protože jsem hroznej tvrďák a hrdina (čti nezodpovědnej blb), dospěl jsem na místě po lehkém protažení a prohmatání k závěru, že to snad bude dobrý a nebudeme s tím nikoho otravovat, vynadal šoférovi, kterej z toho byl v první chvíli asi víc vystreslej než já, srovnal pravou páku na řídítkách a pokračoval v krasojízdě. Po příjezdu na barák první kontrola na světle – krvavý koleno zakrátko splasklo, jak se má naředěná krev postupně rozlila pod kůži, jinak jen lehké odřeniny na stehně a boku, a protože mě záda v kříži bolí každou chvíli, očekával jsem naivně, že i tohle za pár dní přejde jako vždycky. Hlavní pro mě v tu chvíli bylo, že nemočím krev. Odpolední cesta z práce nebyla úplně top, ale když člověk zrovna nevymetl nějakej výmol, vlastně to na tom kole i šlo. Byl jsem zvědav, co nastane druhý den ráno, protože jsem čekal, že se to rozleží a bude to mnohem horší, ale ono kupodivu ne. Ovšem ono to jaksi za pár dní nepřešlo, takže jsem po deseti dnech relativně normálního (se zaťatými zuby a bederním pásem) fungování (včetně ládování kýblů s uhlím do kotle a špacírů po lese, akorát od kola jsem si dal pauzu, v čemž mě naštěstí podpořilo uchcané větrné počasí) navštívil vědu lékařskou, a tam mi vyjevili sladké tajemství – klínovitá komprese L1 o cca 1/3. Naštěstí bez posunu, bez úlomků, míšní kanál volný. Postavení vyhovující pro konzervativní léčbu, takže teď funguju v režimu „ležák s mírnými úlevami“ – klidový režim, nesedět, nestát, bez rotací a předklonů, chůze pouze na hajzlík s podpažními berlemi (zaplaťpánbůh aspoň za to). Dnes první kontrola s rentgenem, dle doktora „se to nezhoršuje, takže pokračujeme v dosavadním režimu“ a za tři týdny další kontrola…

Poslední let po tlamě byl zakončen kompresní zlomeninou obratle L1. Na „pohodu“ jsem ještě dojel domů. Pak jsem se odvezl do nemocnice, RTG, odeslán domů s tím, že se bude v pondělí konzultovat. V pondělí telefon, dostavte se na CT. Dojedu autem, dojdu asi kilometr, čekám. Odevzdám zprávu a jsem uložen na pojízdné lůžko a hoďku počkám na CT. CT potvrdilo zlomeninu, doktor říká korzet. Málem jsem začal skákat radostí :D Následuje debata se sestrami jakou mám velikost, trvám na M, nafasuju S :) Můžu chodit a chvíli si sednout u jídla a WC. Cvičení povoleno. Záda boleli asi tři dny, poté zmizely jelita na zádech a boleli již jen žebra. Žebra byli zvalchované zepředu, až na záda vpravo. A boleli jako čert při každém pohybu, vstát jsem dokázal jen na jednu stranu.

Z předchozího úrazu jsem věděl co můžu cvičit. Nechal jsem tělo devět dní klidu a následně začal cvičit. Mám doma dvoukilové závaží na ruce i na nohy, gumy, činky. Postupně jsem přidával opakování, až na tři hodiny ve dvou fázích. Fyzicky jsem se cítil dobře, ale psychicky to bylo náročné.

Kontrola po čtyřech týdnech(RTG), jiná doktorka. Ta mne úplně rozložila vyprávěním o možných komplikacích… Mimo žeber jsem neměl problém, tak jsem se snažil cvičit a psychicky přežít…

Kontrola po šesti týdnech u praktika, místo ukončení neschopenky opět strašení. Domluvili jsme se na kontrole za týden, pak jsem ho ukecal a šel do práce. Chápu, že aby něco srostlo potřebuje to čas. Na RTG byl obratel srostlý, ale jedou podle tabulek.. Nikoho ani jednou nezajímalo jak se dostanu do nemocnice a zpět, když nemůžu vlastně sedět :) Prní doktor říkal korzet na pět týdnů.

Po sedmi týdnech korzet do kouta a cvičit, začal jsem lehce jezdit na trenažeru. Po osmi týdnech první fitko, zkusil jsem dřepy s prázdnou tyčí a v pohodě jsem udělal patnáct opakování. Procvičil co doma moc nejde.

V dalších týdnech postupné navyšování zátěže v posilovně, na kole co nejpomaleji. Po dvanácti týdnech je jediné omezení zkrácení svalů, snažím se denně protahovat a cvičit. Silově jsem na tom nejlépe za poslední roky, snažím se nervat maximální váhy. Vytrvalost chce čas, některé dny je to super a jiný je tepovka v úplně mimo. Dívám se na to optimisticky, jsem na tom stejně blbě jako předchozí dva roky :) Můžu chodit, jezdit na kole, nic mne nebolí.