Zpet do akce po urazu

Tak hned pryč to nebylo. Pár týdnů to trvalo, než jsem se zase rozjel. Zatáčky pomaleji, nejistota… a už to zase zkouším

Tak to určitě ne. Tohle na bajku ucítíš měsíce. Obvykle se říká rok o takovémhle zranění že se ví při nějakých blbých pohybech rok. A je to o věku taky. A každý se hojí jinak.

zlomene zapesti a prsty loni v dubnu a jeste ted to citim a ruka je slabsi. prakticky sezona pryc, dobry pocit jezdeni jsem mel mozna az v zari. Podpora rodiny byla taky zaporna.

Tak já měl tenhle víkend na Kopřivné štěstí: Byla to třetí jízda na nejznámější lajně Spicy Freeride a byla klopená zatáčka a za ní asi 4m dlouhá lavice tak jsem se rozjel klopka mě vynesla na stranu sice to byl nádherný skok až na dopad bez ohranění ale problém byl v tom že místo pokračování po trailu čekal tam na mě strom… pravou botou jsem se zabořil do takové pul metru vysoké stěny z hlíny a řídítkem do stromu ruka sjela předloktí se svezlo po okraji stromu a ramenem na plocho do stromu. Naštěstí jenom odřeniny a naražené rameno a koleno oklepal jsem se čekal jsem to nejhorší ale nakonec nic ani kolu. Poté jsem dal za ten den asi dalších 20 jízd a chvilku to bolelo a pak jsem na to zapomněl a jezdil jsem dál od toho dne jsem na kole nebyl protože se bolest dostavila až další den… Už se cítím celkem fresh tak zítra uvidím a půjdu se projet na domácím písečku kde to znám. Rodina samozřejmě měla kecy ale jelikož se mi nic hrozného nestalo tak pohoda. Přeju ti šťastný návrat na bajk.

No já si tak před 15 lety zlomil pánev při sjezdu schodů (to jsem měl ještě na starém HT MTB vidli Marcocchi s 60 mm zdvihu) a dodneška, i když už mám super bajka, mám ze sjezdu schodů blok, že radši kolo potupně snáším pěšky. Ale jinak na kole jsem začal jezdit hned jak mi doktor povolil chodit opatrně s berlemi, to jsem si berle přivázal pod horní rámovou trubku a takhle jezdil.

Na to je tady jeden expert, když mu pošleš SZ, tak se dozvíš věcí… Onuce se zove.

To si sedne. Ja před měsícem díky rychlému defektu přeletěl přes rodla přímo na ksicht. Helma mě zachranila od nejhoršího ale 15 stehů v obličeji a nějaké trvalé následky budou. Pár stovek kiláků už mám za sebou a postupně se otrkávám. Furt to v hlavě mám, ale s každou vyjížďkou je to o něco lepší. Je dobré mít respekt, ale člověk se nesmí ovládat strachem :-)

Budiž ti útěchou, že můj největší úraz na kole (zlomenina v lokti) byl vlastní zásluhou při cestě do obchodu, a zrovna při jízdě krokem. Teoreticky vím co se stalo, ale i po těch pár letech nad tím kroutím hlavou.

Fyzicky mi to taky vydrželo delší dobu, než jsem čekala, problémy jsem měla při delších jízdách ještě minimálně celý další rok.

Podpora rodiny byla vesměs pozitivní – hned si mě vyfotili na památku a hned se s tím pochlubili po příbuzných a známých. Pravda, po takhle blbém pádu jsem byla potlučená skutečně povedeně. Navíc tu zlomeninu odhalila až druhá návštěva chirurgie o den později.

Uvolni se, časem si to sedne a neřeš, jestli se Ti něco může stát.

Sport jde ruku v ruce se zraněním, je dobré být obezřetný, ale prostě se to stává;).

Za pár měsíců se rozjezdíš a hlava si to nebude pamatovat ;).

Ale 25 let bez zranění, to je slušný… mně to vychází tak ob rok ;).

Rok a půl po zlomenině kyčle po hloupém pádu na bajku se pořád bojím ve sjezdech, minulý týden jsem sjezd, který jezdím v pohodě za sucha, v dešti raději sešel, přepadnul mě strach, že si na mokrých šutrech ustelu a zase si něco zlomím. Je to asi normální, zvolna se to ale lepší. Silnice je v pohodě.

cca 10 měsíců po vykloubené ruce při pádu na trailu. Pomalu začínám sjíždět to co předtím, ale když vidím místo kde bych se mohl zaseknout a přeletět tak to vzdám. Hodně pomohl teleskop :-)

Diky pratele, vicemene jste me uklidnili a potesili. Mno, uz jen tri tejdny:)

Aktuálně řeším, něco podobného :-). Dnes po 6ti týdnech od toho co jsem se nepohodl s kolejema a zlomil si krček se chystám znovu sednout na kolo. Na silničku se zatím asi nevyškrábu a s kuframa bych si asi netrofl, tak vytáhnu staré HTčko … už se těším, ale přiznám se, že v hlavě mám trochu blok a respekt, ale jsem přesvědčen, že po pár kilometrech to přejde :-)

Ahoj, každý to má různě. V minulých 4 letech jsem měl venku 3× rameno (napoprvé ještě s dalším zraněním) a skončilo loni na začátku roku operací. Teď jsem ok a jezdím, ale nemám jednoduše chuť moc posouvat limity. I bez toho se občas vyndám :). Hodně dlouho jsem bojoval s vědomím, že jsem kvůli tomu přišel skoro o 3 roky ježdění a o další sport úplně. Taky ten poslední pád mám nějak v hlavě – je to prostě hned a už se s tím nedá nic dělat. Místo toho tam jen potom ležíš a zpytuješ svědomí. Jsou mnohem vážnější úrazy a jejich pořízení je stejně rychlé. Doma jsem pochopitelně dostal vynadáno (zcela oprávněně), za nezodpovědné chování.

Nechci ale aby to celé vyznělo negativně. Jezdím, protože bez toho nemůžu být, jenom víc v klidu a většinou opatrněji. Víc trénuji techniku, bavím se.

Neřeš blbosti a doma hele jestli čeká že budeš sedět na zadku po 25 letech ježdění tak to bude něco v nepořádku ,píšu to ponevač v roce 2018 sem si prodělal taky takovou větší poslední sportovní chřipku u které jsem si rozdrtil celou jednu stranu hrudníku těžkej úraz plic srdce rozštípl pánev a čtyři obratle a pár vnitřních drobností které nestojí ani za zmínku a jediný co doma manželka řekla že je ráda že už sem doma z JIPky ,jinak pofoukej si to a,, žij abys žil "

Nehledě děti potřebují vzor a ne gaučáka s ovladačem v ruce

Před rokem na silniččce s beranama jsem držel berany za madla brzd nahoře a vjel v docela značné rychlosti předním kolem do prohlubně v asfaltu, trochu ta prohlubeň udělala náraz a při tom se mi protočila řidítka dopředu, jak jsem se opíral o madla brzd, a já letěl přes řidítka, padl na pravé rameno, bok a koleno, pěkně na tvrdý asfalt na okraji vozovky, to jsem měl štěstí, že jsem nepadal vlevo, protože tam jel v tu chvíli proti mě autobus, měl jsem tam jen pohmožděniny a krvané odřeniny, koleno je od toho zjizvené dodnes, oblečení roztrhané, na kole byly protočené berany, sedřená omotávka a ohnutá zadní přehazovačka, bylo pojízdné, dojel jsem na kole domů asi 30 km. Ale doma jsem druhý den utáhl představec tak, až prasknul, obejdnal nový, utáhnul zas tak až prasknul, objednal další nový a utáhnul opět zas tak až prasknul, objednal jsem tedy jiný masivnější představec a utáhnul snad dost aby neprasknul, ale stejně se při jízdě bojím do řidítek opřít, aby se to nestalo znova, už těm představcům nevěřím, že jsou dost utažené.

taky několik pádů, snad každé 2 roky jeden. těžké. vyhozené obě dvě klíční kosti. pravá na dvakrát (po půlroce grr). pravou ruku mám trošku slabší – rehabilituji a cvičím. poctivě.

všechny pády hážu za hlavu. prostě pády a bouračky ke kolu patří. jezdi, zlomenou ruku posiluj, a ono se to poddá.

Po prvním horším úrazu jsem měl v hlavě blok docela dlouho… po druhém už to tak dlouho netrvalo… Jezdi, zvykej si, ono to přejde, jakmile si začneš zas víc věřit. Určitá opatrnost, nebo předvídavost asi zůstane v hlavě pořád.