park Kromlau

Park Kromlau, nadchla mně fotka a zrodil se naprosto šílený nápad, dojet tam na biku. Po naklikání přibližné trasy do mapy na mně pc vyhrkl číslo 239 km…říkám si, no to snad ne! Ale touha vše vidět na vlastní oči byla fakt silná, tak jsem si řekla, že snad nejsem takový srábek, abych to nedala, však je to výzva a ty já ráda, že? Netrvalo dlouho a ozval se Ikeya Chéma Zhang, pro něj to bude brnkačka, poradí, pomůže, povzbudí a obecně, ve dvou se to lépe šlape…asi to tak má být, rozhodnuto, jdu do toho :-) Do startu zbýval jeden den, tak se šlo nakupovat, jídlo bude nutné, ale co sebou? V tomto bylo hned jasno, tyčinky, gely a jiné dobroty od The Bikers Garden, tímto moc díky za sponzoring :-) No a teď vše doladit a pořádně se vyspat. Tak zněl plán, no, moc nevyšel, 2 hod. spánku, nebyli nic moc, co naplat, ve 2.30 zvoní budík a mně je jasné, že to bude krušné. Ve 4.00 stojim před Zatáčkou a přemýšlím, co bude. Chéma dorazí, vyrážíme. Sem tam nějaké to focení, sem tam, no dobře, až moc často čůrací pauzy (byla fakt zima), a je tu 100 km, kdy se ozývá první krize, motá se mi hlava jak po dvou pivech…no, vlastně fajn stav a nemusela jsem za to utratit ani korunu:-) Vyřešeno něčím k snědku a před náma ještě nějakých zhruba 20 kiláčků do parku, nejede mi to a musím si hodně připomínat, proč jsem vlastně tady. Je to tu, jsme v parku, nádhera, za to to stálo! A jako bonus kočička, která mně napadla. Snažila se mně umazlit, radši pryč od ní, musela bych si jí vzít domů. Byla úžasná, odměna za dojetí sem, říkala jsem si. Asi po půl hodině vyrážíme zpět. Krize střídá další krizi, sem tam to jde, tak za to beru co se dá, abych ujela co největší vzdálenost, než zase umřu, před sebou zhruba 100 km domů a já přemýšlím, jak to provést, bože, ty km vůbec nepřibývají. Připadám si, jak když v práci člověk čučí na hodiny a jedna minuta je pocitově hodina. Je to hodně podobné, jen to u toho i poněkud bolí, zadnice už značně protestuje, no co, stále mám hlavní slovo já, sedět a šlapat, ignorovat vše negativní. To se mi celkem daří do chvíle, kdy přijde opravdová krize, nejde to, je mi zle, naštěstí Chéma staví u pojízdné pekárny, to bude mé vysvobození. Cpu se houskami a je mi líp. Teď už to půjde, nálada je zase super, bolest pozadí celkem ignoruji, můžeme ukrajovat km domů. A je to, hurá, Žitava. Už nemůžu, žaludek na vodě, oči se zavíraj, kolena bolej, posledních cca 10 km je čistý boj o přežití. Přežila jsem! Dalo to 245 km, v sedle jsem seděla 13 hod 1 min. Byl to super výlet, moc díky za společnost Ikeya Chéma Zhang a zas někdy, třeba ta 300ka.