Cesta za slanou vodou

Odkaz na fotovideo. https://youtu.be/_RT2yqBi7Qc

4.července vyrážíme z Ústi nad Labem vlakem do Vyššího Brodu 6hod cesty poté po ose k moři. Budík ve 3:30 prošvihnutej,vztal jsem v 5:30,chudák Kuba kterej se z nádraží musel vrátit domu. Další vlak nám jede v 7:13 se dvěma přestupy. Za nehorázný finanční obnos máme koupený místenky,zavazadla a kola které oficiálně jde dovést pouze do Prahy jelikož z prahy je vlak na kola obsazený. Další vlak s místem pro kola jede asi až za 3hod-pro nás nereálný. Takže sedíme ve vlaku na zemi,kola jsme v Praze nezahodili ale na černocha je máme u sebe. Před paní průvodčí jsem dělal hlupáka s tim že to nechápu kde se stala chyba že máme kola zaplacený pouze z Ústi do Prahy. Haha…jo a k tomu všemu mi popraskal šev na kalhotách vepředu kousek nad nářadím, no začátek dobrej a to jsme zatim furd v ČR. Dva cyklisti vystoupili a tak nás paní průvodčí skásla o další peníze za kola. Po přestupu z Ústí v Praze jedeme dál, budem přestupovat ještě jednou v Rybníce. Vlak v Rybníce z 80.let plný mladých, alkoholem posilněných hlučných vodáků, kde nás pro změnu ani nikdo nekontroloval a nechtěl peníze za kola. Jsme tu Vyšší Brod. Nasedáme na kola začíná to jak jinak k hranicím do kopců. Bylo to výživný a po prvnim dnu máme 160km. Hledáme jídlo. Všude zavřeno dokonce i stánky s hambáčema a jinejma mastnejma dobrotama hlásej konec šichty před 21hod (nemakačenka) až jsme našli nějaký salát ve skleničce tak jsme se zaplacli. No už jen najít spaní. Za noc 36€ – diky nashle.. po hodine ježdění po tmě jsme našli opuštěnou zamčenou chaloupku u jezera v mondsee s balkonkem nad vodou pod širým nebem. Rozkládáme spacák alumatku a rádoby spíme na tvrdé podlaze do 6ti ráno kdy se pakujem a jedem shánět snídani. Půl hoďky do otevření eurosparu čekáme a nakupujem snídani. Druhý den máme opět s dosti kopci dokonce 20% stoupání a 30% klesání ufff. Davame 122km do Panoráma kempu v Zell am see. Zde jsme vykoumali místnost sloužící k uskladnění lyží s tim že nám půjčí matrace – super. Střecha sprcha wc pitná voda, co víc si přát??? Kor když přijíždíme za deště a po chvíli leje vč bouřky. Jen škoda toho světla, které se vždy rozsvítilo při sebemenším pohybu. (čidlo). Středa vyjíždíme něco po osmé. S tím že přejdeme Rakouské alpy Hochalpenstrase s výhledem na Grosglockner a protože je to velestoupání do 2500m tak najedem něco kolem 80ti km v ten den. Nakonec najeto 183km protože jsme k Rakouským alpám v ten den zajeli ještě Italské alpy vuffff. Sjezdy byly tak nekonečně dlouhé že se stavilo třeba 3× aby si odpočinuli jak brzdy tak dlaně. V jednom ze sjezdů mi vlétla vosa pod brýle a píchla do tváře, než jsem byl schopný zastavit z té rychlosti tak mě brněla tvář, až druhý den mi natéká tvář pod okem ale nevypadá to na nic hrozného. Spaní jsme našli až kolem 23 hod jelikož všude v kempech je potřeba stan nebo karavan, bohužel ani jedno jsme neměli. Nenašli jsme nic jako chatky, takže nějaký místní park u řeky a jezírka s mini chatičkou něco jako posed pro myslivce s jednou stranou stavby nezakrytou. Ok druhý večer na dřevě protože alumatka je papír-to si zasloužíme za ty přejetý kopce :-( . Po další bolavý otlačený neustále se budící noci vztáváme v 6 balíme a vyrážíme dál. Čtvrtý den. První teplý jídlo cheesburger a hranolky v taliánskym mekáči, před tim ale jak jinak předcházelo snad hodinové ježdění a hledání místa kde se najíme, aby nás to nestálo litr. Konečně osvěžení a koupání v Italském moři, kaváva a nanuk yessss. Přejíždíme až do Slovinska kde po opětovném ukrutném hledání ubytka se 150ti km to vzdáváme a spíme za 60€ na noc – oooomuuuuj booožeeeee!!! Sice luxus vše pěkné včetně snídaně a hlavně poprvé postel která už byla potřeba.Vzhledem k tomu že máme najeto na vic než byl plán něco přez 100km, vyhlašujeme toto místo (adria-ankaran) za cílové. Pátý den přejíždíme na Italské nádraží vzdálené 25km a krátíme si cestu směrem k CR cca o 160km k jezeru worthersee. Sedaci ústrojí a dlaně zatim při další jízdě vypadají zregenerovane, nohy jsou ok pokavaď nepřichází nějaké velké stoupání, to už pak jsou cítit. Jediné co mě trápí jsou bolavé achilovky ale zatim se dá jet. Vystupujeme z vlaku v Udine a máme 3 hoďky čas… dáváme pizzu v místní uličce a hledáme market na doplnění tekutin a nějakých dobrot. Chtěli jsme v Udine strávit 3 hoďky prozkoumáním místa ale všude samej alahovo sluha nebo raper z Ugandy, všichni se válí na zemi, až to vypadá jak uprchlíci. Takže nic a město ani neni ničím pěkné. Zabili jsme hoďku. Teď dvě počkat na nádraží. Jedem a vystupujem ve Villach od kud jedem nakoupit jídlo a začíná lejt. Chvíli čekáme pak nasazujem pláštěnky a jedem v dešti. Déšť přidává na síle schováváme se pod střechu. Když se trochu zmírní vyrážíme dál. Ani nevim kolik bylo v ten den km už se nám ty dny spojujou a pletou. Každopádně jsme dorazili do kempu a tak jako všude zjišťujeme že musíme mít stan nebo karavan. Vytahuju z koutu hlavy německé slovíčka a vysvětluju panu recepčnímu že jsme už pět dní na cestě přez alpy atd atd a že už jsme vyždímaní. A tak se smíří a jde nám ukázat nevyužitou místnost společenskou jestli je to ok…s úsměvem kejvu že luxus a mnohokrát děkuji. Spousta podsedáků z lavic který nám poslouží jako podložka pro měkčí spaní. Sprchy a hajzliky v kempu takového rázu že to ztěžka zažijeme v drahym hotelu v CR. V sobotu neboli den 6. Vyrážíme k jezeru wörthersee které je nádherné. Domlouváme se že tu přespíme a pojedem vlakem domu jelikož jsme neplánovaně jeli denně a to i od 7mi do 23hod, blbě jsme spali tak už síly moc nezbývají a tak nějak nás to psychicky nalomilo k cestě domu vlakem. Jdem zjistit na nádraží ceny a časy. 120€ za vlak pro oba přez Vídeň do prahy je vážně moc a díky horám přímější vlak nejezdí. A tak nespíme u jezera ale jedem šestý den v kuse a to jak jinak než přez kopce 1400m.n.m. au to je bolest a už to nejede ani po rovine, teda mě. No končíme v Trieben se 190ti km. To lidský tělo ale jde vyždímat. Ptáme se po zimer frei. Odkázal nás místní pán na jedno místo. Našli jsme ho. Dobrý den máte volný pokoje? Slečna/pani odpovídá : máte rezervaci? ...... už vite? … jasný jdem opět spát ven, našli jsme malý schovaný fotbalový hřiště s umyvadlem venku. Takže se „koupem“ a lámem to na trávník pod širé nebe. Kdyby chtělo pršet tak se schováme do tribuny. V neděli nám od tud jede vlak v 8:05 přestupujeme v Stainach-Irdning s hodinovou pauzou, jedem dál a přestupujeme v attnang-puchheim, po té v Lins a tim už valíme do Českých Budějovic kde nám to jede hned s dobýhánim. Kupujem lístek i pro kola, průvodčí tvrdí že je to lístek bez kol a že nám je neveme. Po chvilce dohadování nám místenky pro kola prodal na místě, hlavně že musel být důležitý. No nic vítejte v čechách. Hladovim, snad v praze bude při přestupu čas na nějakou živinu.

Huraaaa ve vlaku jede chlápek s vozíkem s jídlem a pitím-máme vyhráno. Následuje přejezd z hlaváku na benešák s cca 30ti min rezervou takže supr. Vystupujem v Ústí nad Labem a došlapávám 8km domu. Podtrženo sečteno : jsme vyždímaní, peněženky taky. Jsme ale i plný zážitků a zkušeností. Byly jsme během pěti dnů díky kolu v pěti zemích ( Čechy ,Rakousko, Německo, Itálie a Slovinsko ) s nastoupanými 8500m najeto 856km max rychlost 90km/hod.