Výhled z obýváku.
Praděd
V údolí pošmournej podzimní mrholivej den.
Vinca mě inspiroval ke vzpomínce na listopadový výlet na Kraličák. Bylo to pěšo, snad nevadí :-).
(vloženo 21.9.16)
Děkuju. Pošlu rád (večer, tady mám jen 1.7 Mpix zmenšeninu).
Tahle fotka vznikla za yvláštních okolností. Šel jsem už docela dlouho mrakama, bylo sychravo, mokro, kolem nuly. Ale náladu jsem měl vynikající, bodejď by ne. Tak jsem si z plných plic v tý hustý šedý mlze s úsměvem na tváři zařval „Kurňa sluníčko, už vylez!“. A za 30 vteřin jsem uviděl tohle… Zůstal jsem tam stát, husí kůže po celym těle a v duchu jsem si dokola opakoval něco mezi „to neni možný“ a „děkuju, děkuju, děkuju“.
Ta čtvrtá je naprostej luxus. Můžeš mi ji poslat v plném rozlišení na mail, pls?
Hoho, díky za pozitivní komentáře :-).
Takovýhle pohledy mě nikdy neomrzí. To člověk jen stojí a žasne.
Nadhera. Podle me je inverze asi nejkrasnejsi typ pocasi, ktery existuje :-)
Nejdřív jsi mne vylekal, a musel jsem se podívat z okna, jestli se od včerejška něco nezměnilo :-)
Super fotky !
ac nerad, tak musim uznat, ze krasny fotky! Jak tu zaznelo, vic fot a davej podobny veci…
Na to bych neměl koule, spaní ve stanu je „zážitek“ i v létě :D. Ale fotky pěkné, ne že ne.
21.9.16 12:37
Luxusní epesní!