západ slunce na Holubníku
Přidat foto
Západ slunce z Holubníku.
Tak nakonec jsem v září stihl v Jizerkách ještě jeden krásnej západ slunce.
Předvečer státního státku a nikde nikdo. Od kapličky dál jsem potkal jen jednoho cyklistu a ten se už vracel dolů. Tentokrát jsem byl nahoře přesně na začátek představení. Lehká nízká oblačnost mne nejdřív trochu naštvala, ale pak jsem se díky ní cítil jako v opravdovejch horách. Nebyla totiž vidět jediná stopa lidské civilizace. Ještěd zcela zmizel, a bylo to jak někde v Kanadě. Teda jen pokud se člověk neotočil na druhou stranu, dolů na Frýdlantsko, Hejnice… Ale tam to je jiná země. Tam se vydávám, jen když se mi zasteskne po filmu Mad Max. Lid se tam živí sběrem kovového šrotu a borůvek. Až odvezou do sběru všecko po Němcích, zbydou jim už jen ty borůvky. Tím směrem nemám opravdu při západu slunce odvahu se podívat. Kdo ví, jaké pohanské rituály bych mohl spatřit.
Jeleni řvali a slunce jelo svoje představení. Lesem se neslo jakési tlumené dunění. Buďto mi ty zvuky zůstaly v hlavě ještě z czechteku v roce 1999, nebo divočáci fakt dupou a je jich hodně a hodně.
Cestou zpět jsem pocítil lehký strach, když jsem po cestě do Bedřichova postupně v lese viděl cca 6 mysliveckejch aut. Ale si už měli nějaké školení a už dokážou rozeznat cyklistu od jezevce, a přežil jsem to bez koule v kožichu.
Tentokrát jsem sebou žádný pivo netáhnul, ale zakončil to pivama a tlačenkou na Prezidentský. Na rozdíl od Šámalky, kde mne minule zkasírovali už v půl vosmý to tady bylo tak super, že to ani nemůžu popsat, protože by jste mi nevěřili, že za to nic nemám.
Vlastně to bylo celý super, super, včetně letecký vložky nad Jindřichovem. A toho, že jsem domů dojel na (skoro) prázdným zadním kole.
(vloženo 2.10.16)
