Výhon

Po zveřejnění minulé fotky ve mě hlodalo přesvědčení, že najdu cestu na ten zatracený kopec a zdolám ho. Někdo mi tady napsal, že se tam jede po panelové cestě u nějaké fabriky… Fabriku jsem našel (myslím, že tam šije Sýkora cyklodresy – už mi dva týdny dluží odpověď na email a už mi asi ani nemusí odpovídat…), ale moc se mi nezdála, tak jsem dojel až do Blučiny. Silnice byla zatarasená parním válcem a z čerstvého asfaltu se ještě kouřilo. Byl jsem trochu v pokušení vyrobit první jarní brázdu, ale nechal jsem to být a objel jsem to boční uličkou. Někde u návsi jsem narazil na zelenou značku, která vede na Výhon, ale asi po stopadesáti metrech přešla do schodů vysekaných v hliněném svahu. Tudy tedy nee.

Na konec jsem se rozhodl prostě najít nějakou normální cestu, co vede do kopce a po ní jet, což byla odbočka na nejvzdálenějším okraji návsi. Nakonec jsem se ani zde nevyhnul terénní vložce, neb se cesta změnila v rozbitou polňačku. Alespoň jsem si při pomalé jízdě všiml, že mám proseklý přední plášť… Po pár stovkách metrů jsem už uviděl vztyčený falus místní rozhledny a nakonec jsem se dočkal i asfaltu.

Po asfaltce jsem se nakonec vrátil zpět do Blučiny. Těsně nad Blučinou mi v plné rychlosti skočil přímo před kolo blbec srnec, zahrabal kopytama a asfaltu a byl pryč.