Páteční stovka

V pátek bylo krásně, do práce se mi nechtělo a tak jsem jel dávat krev.

Vloni jsem vymýšlel trasu, ale kvůli počasí už to nevyšlo, takže konečně letos vysvitlo slunce.

Místo silničky na horáku, ráno skoro jak do práce a s mírnými kompikacemi při papírování při odběru (po úrazu je vždy problém) jsem před devátou mohl vyrazit z Karláku na výlet.

Chtěl jsem navštívit Mouchu, ale mají od desíti – více jak půl hodiny se mi nechtělo čekat. Stezka na Zbraslav podle vody dost plná, což je trochu překvapivé v pracovní den dopoledne. Dost tam opruzují inlajnisti, na jejich rozmachování to je úzké, jedna mi dala málem hůlkou – mávala s nimi kolem sebe jak blbka. Dvě maminy s kočárky a čokly vše vedle sebe – taky k nasrání, pak už je množství lidí zatlačilo spořádaně za sebe. Myslím, že to mělo být štěrkové a byl by klid. Za Zbraslaví už v poho, provoz minimální, do Vraného stále po asfaltu. Pak už do kepečků a po cestách v lese.

Až do Jílového nebyla otevřená hospoda, takže jsem musel zajet do města na gulášovku a točeného Bráníka. Pak zase do kopce na rozhlednu Pepř – vysílač – a lesem a polem do Štiřínské stodoly. Zrovna tam přesouvali svatbu na focení, tak tam už bylo prázdno. No ještě jsem to dal přes Popovice.

Doma ve čtyři na pohodu, najeto 101km.