východ slunce na Jizeře

Každej rok si dávám alespoň jeden den východ slunce uprostřed Jizerek. Většinou to nechávám na začátek podzimu, abych měl klid od turistů. A volím všední den. Vždycky si tak připomenu, jakou výhodu má žít v Jablonci. Většina lidí musí kvuli podobnému zážitku jet někam na dovolenou, nebo alespoň vyrazit na víkend. Mně stačí večer sbalit spacák a karimatku, a ráno akorát dorazím do práce o chvilku pozdějc.

Bylo to v úterý asi před dvěma týdny, ale dát fotky sem jsem si vzpoměl až teď.

Večer jsem sbalil spacák a nafukovací karimatku, nacpal to do takovýho válce na řidítka, nasadil světla a vyrazil. Ještě jsem se stavil na pokec s kámošema v pivovaru u přehrady (Volt) a pak už sám stoupal setmělým lesem k Bedřichovu. Dal jsem si dvě piva a tlačenku na Prezidentský. Tam jsem byl od 20 hodin v hospodě jedinej host. To bylo dobrý znamení, že hory jsou fakt liduprázdný. Pak už jsem vyrazil na vrchol Jizery. Po cestě jsem nepotkal ani jednoho turistu, ani myslivce, ani nikde zaparkovaný žádný myslivecký auto. Jediná živá bytost byla jedna jediná srnka kousek od Královky. Ani jsem nikde nezaslechl řvoucí jeleny. Že by už měli po? Kolo jsem přivázal ke smrku kousek od Knajpy a na vrchol se vydal nejkratší cestou průsekem po dávno zrušené turistické značce. Na vrcholu jsem byl ve 23,00. Obloha plná zářících hvězd. V dáli jsem viděl pár světýlek z Jizerky a ze Souše, jinak široko daleko tma, že by se dala krájet. Silnej vítr mne ale brzo zahnal do spacáku, kterej jsem rozbalil na terase srubu horský služby. Vítr byl ale tak silnej, že se spát fakt moc nedalo. Ráno mne čekalo překvapení. Díky tomu, že jsem letos vyrazil později, než předešlé roky, tak slunce vycházelo až za Krkonošema přesně mezi Szrenicou a Vawelem (Sněžné jámy). Bylo to fakt super. Pak se už jen sbalit, sejít ke Knajpě, nasednout na kolo a rychle domů, osprchovat se a do práce. Po cestě jsem už potkával lesáky, myslivce a cestáře, kteří v horách pracují. Tak zas za rok.