Plna polna. Nocny vlak odchadza 23.47 z Bratislavy do Michaloviec. Poslednych par minut lezania na gauci a idem sa tlacit do velkonocneho rychlika.
Po carovnych 8mich hodinach som v Michalovciach na druhej strane republiky. Keby som siel bicyklom, ani vela casu nestratim :)
40km cez dedinky na vychode a nahanali ma len siesti psy. Ale toto je uz Ukrajina. Po pasovej kontrole vo Velkych Slemencoch sa mi zacali hufne nukat taxikari, vidiac moju batozinu rovno s mikrobusom. Hned za ciarou zacal iny svet. Navrat v case o 20 rokov.
Aj tato zastavka autobusu si pamata este Brezneva. Cesta do Uzhorodu.
Auta na Ukrajine zeru slamu :)
Prvych 15km na Ukrajine za mnou a uz vchadzam do Uzhorodu po nekonecne dlhej ulici plnej vylamanych macacich hlav.
Uzhorod - klasicke mesto, akych je na Slovensku vela.
Kostoly a klastory boli pocas celej cesty krasne upravene na rozdiel od inych verejnych priestorov a budov.
Hotel v Uzhorode. Presne v takejto budove si predstavujem, ze do nej clovek vojde a vnutri sa strati v spleti chodieb a uz ho nikto nikdy nenajde.
Uzhorodska vlakova stanica. Krasna a zrekonstruovana budova, len na nu asi pouzili material z cesty okolo.
Za Uzhorodom zacala tvrda realita ukrajinsky ciest. Asfalt na hlavnych tahoch nie je zly, ale krajnicu tvori len suvisla vrstva blata a strku a tak ma cyklista dve moznosti. Bud sa strcit do pruhu pred kamiony, alebo si dat bahenny kupel.
Po neprijemnom frekventovanom hlavnom tahu dorazam do Mukacheva. Ako inak, cele centrum je vystlane macacimi hlavami, co moj zadok velmi ocenil. Macacie hlavy by mali byt narodnym symbolom Ukrajiny. Spolu s vsade sa pasucimi kravami:)
Za Mukachevom prislo stupanie do Karpat s vyhladmi do malebnych a zabudnutych dediniek.
Pocasie mi pocas tripu velmi neprialo. Bolo ponuro, dazdivo a chladno. Hory v dialke su este zasnezene. Prvy den som zakempil v opustenom drevenom stanku pri ceste. Prsalo a snezilo celu noc. Za mnou 160km, Do Lvova este raz tolko.
Tu krasne vidno tu spominanu krajnicu:)
Po prekonani Karpat, kde som sa s bikom v plnej polnej kvalitne nadrel, prislo klesanie do nekonecnej roviny. Prichadzam do mesta Skole. Po krasnej prirode a relativne dobrom asfalte prislo toto.
Zeby som sa preniesol v case do temneho sovietskeho gulagu?
Ked nie tank T-34, tak aspon pamatnik mieru musi byt.
Ani dalsie mesto v poradi, mesto Stryi nie je menej depresivne. Mozno to bolo tym pocasim, ale celkovo mi tieto turisticky nevychytene, obycajne, zabudnute ukrajinske mesta prisli neskutocne depresivne. Je to akoby nase slovenske a ceske mesta 30 rokov nikto neudrziaval.
Ale predsa. Stromy sa musia natierat na bielo:)
Chlapik mi tahal spicu :)
Mesto Stryi. Nedalo mi to a nasiel som si to mesto na instagrame. A predstavte si, ze na instagrame su z neho velmi pekne fotky. Skuste to :)
Pokracujem dalej na Lvov. Aspon ze vietor sa umudril a fuka do chrbta. Na obrazku realita ukrajinskych ciest. Podobne "opravovne" boli na kazdom kroku.
Rovina, rovina, rovina. Niektore cesty su krasne, nove, siroke a prazdne. Nestretnete na nich poriadne auto, zato v pohode stretnete dvoch chlapikov vykracujucich si stredom s puskami, alebo svorku polodivych tulavych psov, ktore preveria ako rychlo viete vysprintovat :) Celkovo su na Ukrajine dva typy ciest. Bud cerstvo nove, dokonale, alebo bahno.
Podvecer druheho dna je za mnou 320km a prichadzam do Lvova.
Po odstaveni bicykla v ubytku prisla na rad obhliadka mesta. Miestna opera.
Centrum mesta je udrziavane a pekne. V podstate mesto zapadneho typu. Kludne to moze byt akekolvek europske mesto.
Falus. Stoporeny.
Na namesti bol dav. Pytal som sa na co cakaju. Povedali mi ze je to hotel Hilton a cakaju na Paris Hilton. Kolko cakaju? Ze uz hodiny. Tak som sa nepridal v cakani a isiel som si kupit do potravin pivo a syrove korbaciky :)
U nas mozes na pesiu zonu len ak mas Hummera. Tu staci Moskvic.
Centrum mesta. Prisla ku mne polovojensky oblecena slecna a vravi mi, ze nemam pit na verejnosti pivo. Neviem, ci to bola nejaka forma domobrany, ale posluchol som a pivo zahodil.
Hned vedla sa venovali kulture.
Hlavne namestie. Vidno, ze Lviv bol kedysi polske mesto. Rovnaky styl, hlavne namestie a v strede trznica / radnica. Kto bol v polskych mestach vie.
Rebrik do neba. Inak je v ulickach stareho mesta vela prijemnych a lacnych krcmiciek, pivarni a restauracii.
Skuste niekto nadavat na nasu MHD.
Viera ma na Ukrajine silne miesto. Bolo to vidno v nastevnosti kostolov. Ludia v tomto predvelkonocnom case sa tam schadzali hufne. Ovela viac ako u nas.
A hned pred kostolom elektrickobar.
Opera v Lvove.
Hlavna stanica. Viac krat som tu bol z opacnej strany, vo vlaku cestou do Moskvy. Konecne som to dal aj zo strany mesta. Opravene centrum mesta ustupilo beznej realite, ktoru na tejto fotke pekne vidno.
Zasiel som sa pozriet aj medzi panelaky. Zase retro. Ziadne auta. Volny a neupraveny priestor. Ako na slovenskych sidliskach pred 30 rokmi. Stale by tu bolo kde hrat na ulici futbal alebo nahanacku :)
Treti den a cesta naspat. Bol to najtazsi den v mojej cyklocestovatelskej historii. Od rana prsalo, fukal ladovy protivietor a teploty sa blizili k nule. Fotak som vytiahol len raz, aby som odfotil tento pamatnik na vojnu na vychode krajiny.
Z Lvova som smeroval spat cez Karpaty. Ale nie uz smer Mukachevo, ale popri polskej hranici, cez Uzocky priesmyk. Cesta bola nekonecne rovna, vdaka vetru a dazdu protivna a vecer som bol cely premrznuty a premoceny. Horko tazko som vyhrabal z kapsy par vlkych bankoviek a kupil si v malom obchodiku veceru.
Ubytko 5 hviezdiciek :) Prsalo. Stale prsalo a ako som stupal do hor, menilo sa to na sneh. Bolo mi jasne, ze musim pod strechu. Ale hotel som ziadny nenasiel. Uz pomerne zufaly som nasiel aspon tuto budu - vlakovu zastavku v dedinke Lopusanka.
Tie dva metre sucheho miesta kde nezatekalo boli ako dar. Mohol som sa prehodit do sucheho a vliezt do spacaku. Dokonca mi teta zelezniciarka z toho domceka oproti vzala dnu mokre veci, dala ich na klasicku velku horucu pec a do rana mi ich vysusila.
Posledny den. Vysiel som z budy na finalny prechod hor a poslednych 150 km. Bol som vdacny za tie vysusene veci.
Spociatku to slo dobre. Sice mierne snezilo, ale sneh vas nepremoci a vietor, ten som uz aj prestal vnimat.
Ekosystem :) Ako na just som nasiel par kilometrov za mojou modrou budou aj hotel v jednej dedine.
Ako som stupal vyssie, snehu pribudalo.
Prechadzal som cez mesto Turka.
Turka sa nezaprela a poskytla mi rovnako ponury obraz ako ostatne ukrajinske mesta, s vynimkou Lvova.
Za Turkou to uz slo vyrazne nahor do Uzockeho priesmyku, asi 800 metrov nad morom.
Zacali sa objavovat snehove zaveje a lad na ceste.
Zadne koleso mi presmykovalo, ale este som sa snazil udrzat to.
Nakoniec som musel zosadnut. Lad a na nom naviate centrimetre snehu mi nedali sancu pokracovat na bicykli. Musel som vrchol priesmyku potupne pretlacit.
Bola mi riadna zima. Pocas celeho vyletu boli teploty tak okolo 7 stupnov, ale tu to padlo pod nulu a prsty na rukach mi vyrazne omrzali. Len sum dufal, ze za priesmykom v nizsich polohach to bude lepsie. Na snimke pamatnik obetiam prvej svetovej vojny.
Za priesmykom v dedine Uzhok sa pocasie zlepsilo. Prsalo a fukalo, ale pomaly sa zvysila teplota a zacinal som rozmrzat.
Aj na Ukrajine sa triedi odpad :)
Za priesmykom sla cesta mierne dolu az do Velkeho Berezneho. Kvalita asfaltu bola biedna, ale bolo len kratko po poludni a mne na vecerny vlak do Humenneho chybalo sotva 70km. Sneh ostal v horach a tak sa mi slo dobre.
Firma, pastvina, cintorin? Ktovie. Niekedy nechapem, tak len odfotim.
Za Velkym Bereznym prisiel prechod na Slovensko v dedine Ubla. Za tych 20 minut co som bol pod strieskou hranicneho priechodu sa vyjasnilo a prisla jar.
Uz na Slovensku. Vrstvy cyklobund sli dole a ja som si dal rozluckove pivo. Na slniecku na trave.
Do Humenneho to uz zbehlo lahko. Teplo, slnko a ovela ohladuplnejsi soferi robia divy. Pocas cakania na vlak som do seba nafutroval vsetko, co som na miestnej pumpe pocas velkonocneho pondelka nasiel :) Za mnou 600km, 4 dni a prve ukrajinske dobrodruzstvo. To som este netusil, ze o 3 mesiace budem v tychto miestach zas. Ale o tom nabuduce. https://cyklocesty.sk/lvov-prvy-dotyk-s-ukrajinou/
Na Velku Noc 2018 som sa vybral bicyklovat na Ukrajinu. Maju tam lacne pivo a to ako dovod celkom stacilo. Bola to moja prvotina na Ukrajine a tak som bol sam zvedavy, co ma caka. Ciel bol mesto Lvov.
Blog z mojej cesty najdes na linku tu:
(vloženo 30.5.19)
Díky za parádní reportáž. Hodně pěkná a čtivá. UK jsem byl na horáku vloni, mimo silnice, skoro teda. Lidé milí, pohodoví. Dali jsme Užhorod, Koločava, Mukačevo a Lazeschyna, také Hoverla, část samo pěšky. Sice s cestovkou, ale zážitek. Bukovel je taky dobrý, takový UK Špindl.
waters – z tohto pohladu ano, zarabat tam, a riesit veci so statom musi byt morda.
Mozno sa nejako podobne citi Amik alebo Nemec ked pride na Slovensko a hovori si WTF :)
Cyklocesty: ano z pozice cyklisty tomu rozumím, ale zkouším si představit, když tam jdeš něco vyřídit na úřad nebo třeba k doktorovi a podobně. Už ten obrovský kontrast ve tvém foto reportu Lvov vs. další místa. Ty silnice, které jim tam chybí jsou už možná dávno zaplacené.
Mám kamaráda, který si vzal Ukrajinku, tady má nějaké visáž studio, tam by si to prý vůbec nemohla otevřít. Na Ukrajinu jezdí za příbuznými, tak mi vyprávěl jaká je tam bída. Jaké jsou tam ceny bytů. Kolik tam vozí věcí a nechává jim to tam, protože se tam k tomu nemají šanci dostat a nebo za násobky cen, co jsou tady.
Každopádně je to tam svým způsobem krásné a musí to zanechat obrovský zážitek.
waters – ani s jednym som sa nestretol zatial na Ukrajine. Asi to tam je, ale to je aj u nas:) Ako turista mozem povedat, ze som sa tam necitil ohrozene (s vynimkou absolutne sialenych vodicov), ludia su mili, strava skvela a celkovo mam tu krajinu rad. Je to tam take pokojnejsie, jednoduchsie a svojim sposobom ten neporiadok je ukludnujuci, lebo to asopn nie je take upate ako napriklad na zapade.
Paradni reportaz, ocitl jsem se par desitek let zpet. Si vzpomenu, az budu nadavat na stav ceskych silnic. Diky!
Slušnej výkon! Hezky čtivé komentáře a fotky jsou prostě nářez! Není se co divit, že na Ukrajině se nejvíce daří mafiánům, prostituci, korupci…
Klobouček pane, dík, že jsem na chvíli mohl taky vycestovat za hranice všednosti…
Už to, jak si umíš těchto dálkových výprav užít, je skvělé. A k tomu krásné fotky. No a to trvale pošmourné počasí tomu dává ještě úplně jiné grády. Paráda !
@kotew CZE JIHLAVA – turecko a rumunsko su horsie:) tu to bola vynimka
Parádička, co by mě sralo tak ti toulavý čoklové:-)
30.5.19 16:57
Pěkná reportáž.
Ty kokso, boha jeho, bohový trek