Milano - Barcelona: říjen 2017

Letiště Malpensa. Nikdo mi nebyl schopný poradit. co s krabicí od kola, tak jsem ji dal taktně ke koši:) Při montování kola se se mnou dal do řeči ital. Po pár slovech otevřel vcelku malý kufr a v něm měl kolo-skládačku:) Dal mi tip jak se z letiště vymotat a tak jsem vyrazil. Na kole vše, včetně spaní.

Po pár minutách na tříproudovce jsem se dostal konečně k řece Ticcino. Podél řeky vede stezka lemovaná nádhernou přírodou a kouzelnými městečky

Byl říjen a na otevřených pláních nepříjemně foukalo. Italové jsou na to připravení a tak mají u řeky mola, která jsou v závětří pod úrovní terénu. Krásně člověk uschne a přitom se kochá rybama v průzračné vodě.

Nakupování při jízdě single je o nervy. Tady jsem důvěřoval postávajícím lidem okolo a nechal tam i zadní bágl. Kolo zůstalo a při nakládáni nákupu dorazil i kolega k sousednímu kolu. Polák. Byl rád, že vidí čecha, hned mě zval na jointa a panáka:)

Místo na spaní jsem vybral za povodňovým valem. Všude byly čerstvé zákazy vstupu, italsky neumím, tak jsem předpokládál že to je kvůli velké vodě. Bylo sucho,tak jsem neřešil..

Pche prý povodně.. :)

No ráno mě probudil výstřel. Teda nebyl jsem si jistý jestli to byl výstřel. Za chvíli další a pak to kolem mě začalo střílet všude. Docela jsem měl stažený zadek, když jsem zjistil, že tam je lov na kachny:) S křikem že tam jsem ať nestřílí jsem mizel pryč. Všude najednou vojensky oblečení vousatý týpci s bouchačkama co na mě něco nadávali italsky. Zákazy tam kvůli vodě

Pokračuju dál, cestou potkávám sraz veteránů, cca 50 aut. Staré alfy, ferrari atp. Krásné kousky, i ten smrad z nich jsem přešel:)

Mé luxusní lóže v Parco del Beigua. Z druhé strany lavičky, posezení, koše. Žádný ozbrojenci, prostě luxus.

Poslední challenge před mořem byl národní park Beigua. Přímo od moře vyrůstá hora Monte Beigua do výšky 1200m. Tady poprvé vidím moře. Je mi kosa, cca 5 stupňů, poprchává, prsty sotva udrží řidítka. Rychle dolu.

Nádherný sjezd! celých 1200m dolu. Tady cca v 500metrech. Opět teplo, sluníčko, rozhýbávám klouby.

Celle Ligure. Konečně u moře, v teple a suchu. Po 3 dnech peru, paráda.

Doplňuju energii a prohřívám tělo. Turisti jsou pryč a pláže jen pro mě:)

Trochu jsem do toho šlápl a jsem ve Francii. Cesta podél moře je parádní, v říjnou provoz celkem ušel. Potkal jsem francouzsku 150cm s 35kg kolem, vracela s cesty okolo evropy. Jeli jsme spolu půl dne a dávala s to teda brutálně.

Ve francii jsem zakempil v hostelu. Na pokoj mi dali Maročanku. Přijemná holka, programátorka, rodina ji vyslala za lepším životem a po 3 měsících ji tam všichni o..bali tak, že musela spát na hostelu a měla co dělat aby vyšla s penězma. Byla ráda že je s někým normálním, zbytek hostelu byli týpci čekající na lodě, kde se hlásili o kuchaře atp. Večer tam např zhulený a zlitý francouzi vytáhli nůž na japonce, protože se blbě ptal atp:) Hostely jsou sranda.

Když vám na ubytku řeknou, že kolo na pokoj prostě nemůže:) I přes psycho osazenstvo hostelu tam kolo ráno bylo ve stejném stavu.

To už se dozvídám, že budu muset cestu ukončit dřív a tak se rozhodnu projezdit vnitrozemí Provence. To co Provence nemá jsou ale pítka. Ve vnitrozemí je vše zavřené a brutál hic. Přepadávám jediný otevřený obchod, něco jako ikea a zjisťuju, že nejsem sám kdo to má jako útočiště:) Přepadávám automat na vodu..

Vinice a olivovníky.. Tady jsem nezastavil kvůli fotce. Pár metrů zpátky byl malý most v zatáčce. V protisměru jela starší babka v jeepu, sotva viděla přes volat. Nevšimla si mě a najela úplně doleva na mě. Na poslední chvíli jsem to strhl až na zábradlí a přežil.. Nevyfoť tak krásné místo na umření:)

Provence má sice méně pítek ale o to úžasnější přírodu. Kaňony, vodopády..

Přesunul jsem se do oblasti Saint Tropez. Kdo by řekl, že to tam je obsypané větrnými mlýny.

Samozřejmě jsem si sjel podívat se na četnickou stanici, ale molo bylo mnohem hezčí.

Ale to už se vrací do Nice odkud za 2 dny letím zpět. Cesta podél pobřezí ze Saint Tropez opět nádherná, vítr do zad, jelo se skvěle. Vyhlášená pláž poloprázdná, půlka října, cca 22 ve stínu..

Poslední vyjížďka, projíždím hory nad Nice. Je to tam nádherné a hned další rok jsem tam jel znovu. Nevynechávám ani Saint paul de Vence, což je jenda z nejhezčích vesniček v okolí. Mnoho uměleckých krámků a uprostřed ve staré zástavbě schovaný 5* hotel:) Hotel kde bydlí top celebrity při udílení cen v Cannes, určitě nevynechte.

Ale to už mě čeká cesta zpět. Ani už nevím jak dlouho a kolik km. Rozhodně respekt kolu Canyon Endurance CF 7.0. Naprosto s přehledem zvládlo nejednu polňačku, díru v silnici a pohodlně mě dovezlo kam jsem potřeboval. V horách bez bagáže se z něj stala žiletka a doslova jsem lítal:) Letos se budu motat po španělsku. Jediná změna budou 28mm bezduše a ještě trocméně bagáže.