Kellys Gate 50 29" 2019

Nové kolo (2019) po 23 letech, kdy jsem moc nejezdil, chytlo mě to ale fest. Dávám pár poznatků, kdyby se to někomu hodilo.

Vidlici RS Recon RL 2019 jsem při servisu po 1800 km zvýšil zdvih ze 100 na 120 mm (stačilo vyjmout spacer ze vzduchové komory), aby při mém blbnutí nešla neustále na doraz. Progresi jsem malinko zvýšil vložením vyjmutého sapceru do vzduchové komory, s tokeny Recon bohužel nepočítá. Sundal jsem zamykání z řídítek, nejprve mi jen překáželo, následně se nevešlo na řidítka. Navíc jsem tím ušetřil asi 80 g váhy. Později jsem vyndal pružinu z Motion Control, aby šla vidlice zamykat z korunky.

Vyměnil jsem také původní 720 mm řídítka za 760 mm, protože mi při blbnutí nějaké ty cm chyběly a experimentoval jsem s 60 mm představcem, který ovladatelnosti v terénu prospěl, ale na M rámu s 428 mm reachem to již pro mě se 184 cm bylo příliš krátké ve sjezdech ve stoje. První levná řidítka Sting 760 se mi po pár měsících podařilo zlomit, naštěstí ve chvíli, kdy jsem stál a jen propružil vidlici, i tak jsem si narazil koleno i ruku. Reklamace úspěšná, vyměněno za Truvativ Descendant 760. Nakonec jsem skončil na kompromisním představci 70 mm/ 6° otočeném nahoru, abych dostal nová řidítka se zdvihem 20 mm ještě výš, čímž se velmi zlepšily vlastnosti krátkého kola při sjezdech.

Na řidítka jsem také nasadil vnitřní 10 cm rohy, na které jsem dal zbytky rozdrbaných ESI Extra Chunky gripů, ty mi umožňují nejen změnu úchopu, ale mohu se o ně i opřít předloktím a zlepšit tak svůj aerodynamický odpor a efektivitu šlapání při nudných asfaltových přesunech.

Jako gripy jsem nejprve pořídil ESI Extra Chunky, abych šetřil ruce. Na vyjížďky fajn, ale vůbec se nehodí na trénink techniky, paradoxně pak spíš škodí, jak se do nich prsty boří, namáhá to ruce a nedávají pocit jistoty. Ergon GA-3 s drobnými křidélky se ukázaly jako dobrý univerzál, i přes svůj malý průměr pro mé ruce, rukavice pomohou. S GA-3 mě také úplně přestaly brnět ruce na delších vyjížďkách.

Původní sedlo bylo také spíše mučícím nástrojem a výměna za Specialized Henge Sport 2017 odstranila problémy nejen s otlačeným pozadím, ale také časté brnění nohy. Přitom když jsem na Henge poprvé nasedl, říkal jsem si, že to byl omyl, připadalo mi, že na něm jakoby plavu a pořádně nedržím. Popravdě, ten pocit tam je furt, při pomalé jízdě bez držení řidítek to zhoršuje stabilitu, ale vydržím na něm dřepět celý den bez problému.

Limitem byly i použité záplety s i18 ráfky, které nejsou vhodné pro bezdušový provoz, ani pro pláště širší než 2,25". Nakonec jsem je vyměnil za bytelné DT Swiss H1900 s vnitřní šířkou 30 mm, které jsou daleko tužší a bytelnější při stejné váze a bez duší fungují bezvadně.

Co se obutí týká, experimentoval jsem se Schwalbe Thunder Burt, Racing Ray / Ralph, až jsem si ze zvědavosti jednou pořídil Bontrager SE4 2,4" ve slevě a po tom, co jsem ho dal na předek, jsem si uvědomil, že raději budu o chlup pomalejší výměnou za tu jistotu, kterou trailový SE4 oproti Rayovi nabídl. Na zadním zůstal Ralph, ale v širší verzi 2,35".

Výchozí brzdy MT400 sice brzdí, ale na Alpy a těžké jezdce to není. Vyměnil jsem za BR-M6000 se servo wave pákami a je to o něčem jiném.

V neposlední řadě jsem si také poskládal vlastní kazetu kombinací původní SLX 11–42 a silniční 105 11–32, kdy jsem použil základ SLX s největšími třemi pastorky a zbytek nahradil 8 pastorky ze 105, čímž jsem dosáhl daleko jemnějšího odstupňování. Vzniklou „díru“ na kazetě vykrývají dva převodníky. Nemohu si na to stěžovat, je to výrazně menší kompromis, než velké skoky mezi malými pastorky. Výsledkem je kazeta 11–12–13–14–15–17–19–21–32–37–42 s převodníky 36/26, řazení tedy navazuje 2×8 + 2×3.

Zkrátka si rád hraju a vymýšlím, jak z lejna uplést bič.