Santa Cruz Highball CC Custom-built

Celý příběh začíná v červnu 2020, kdy mě stav Cube a zkušenosti z testování začaly přivádět k vážným úvahám, co dál s MTB. V té době jsem měl vyhlédnutého Canyona Exceed. Pořád jsem ale čekal, jestli se neobjeví nějaká akce. Do toho přišel Decathlon s limitovanou edicí Rockrider XC 940 Ltd v perfektní výbavě – karbonová kola Reynolds, vidlice SID, pohon Sram X01. Srovnatelné s Canyonem, ale ještě o 15 tisíc levnější. Canyon byl ale k odeslání až za měsíc a já byl bohužel nedočkavý. Vzal jsem Rockridera.

Nejprve jsem byl nadšený, kolo po drobných úpravách letělo. Až do té chvíle. Klacek prorazil spodní rámovou trubku. Jednoznačně jsem toho názoru, že na levném rámu se s gramy šetřit nemá, zejména v místě, kde má být rám nejodolnější. Chlapcům do Francie palec dolů. I když jsem jim psal, nad absencí materiálu se nepozastavili, prošlo jim to certifikátem a tím to pro ně končí. Ale teď zpět k příběhu. V srpnu, kdy rám Rockrider byl opraven, zpevněn a hledal nového majitele, jsem začal hledat pořádný rám.

Asi rok jsem sledoval značku Santa Cruz. V recenzích na jejich hardtail Highball jsem vždy četl chválu na geometrii. Líbil se mi vzhled, hezké pastelové barvy a celkově uhlazené. Navíc má závitovou středovou osu, což oceňuji u servisu. S pressfitem nemám zkušenosti a moc se mi do toho ani nechce. Snil jsem, že jednou si pořídím jejich raketu. Sen se ale stal skutečností dříve, než jsem čekal. Dalším podnětem podnětem pro pořízení byl rozměr sedlové trubky 27,2 mm, stejný, který má rám Rockrider a který má i sedlovka Kindshock, jež jsem nemusel měnit.

Během srpna jsem rám Santa Cruz poptával v ČR a díval se i v zahraničí, zejména v Německu, kde je trh přeci jen větší a oproti ČR na něm lze najít skladové kusy. Nakonec jsem sehnal ve výprodeji ročník 2020 (v ČR už není k dispozici a produkty SC jsou zde prakticky jen na objednání). Měli už jen šedý s modrým nápisem.

Po týdnu přijíždí PPL a já jsem natěšený jak malý kluk, i když jsem spocený během bitvy s angínou. Během dopování antibiotiky si říkal, že není kam spěchat, v klidu si budu stavět a za týden oslavím porážku angíny první vyjížďkou. Je pátek, 5. den antibiotik a na homeoffice se na mě čerstvé novorozeně (zatím to dvoukolé :)) pořád šklebí. Je mi už dobře a tak si říkám, že krátká vyjížďka do Prokopáku, to se dááá. :))

Po práci beru šedého krasavce ven. Hbitostí srovnatelný s Rockriderem, není divu, komponenty jsem si nechal z něj. Jen mi přijde malinko tužší, subjektivně tedy živější. :) Po měsíci se v klidu pouštím do terénu – schody, skalky, trail Kozičky a Stydlá voda. Jede rychle, občas i hodně, když se chce. V porovnání s Rockriderem je dospělejší. Obě kola jsou rychlá, Santa se ale v rychlosti cítí více svůj, pořád chce zrychlovat. Jakoby mi říkal: „Hele, pusť to a zabrzdi až dole, já se o zbytek postarám.“ Santa mi oproti Rockrideru přijde i jistější v zatáčkách, kdy lépe drží úhel náklonu. Do kopce jsem se kvůli antibiotikům nehnal, ale jede minimálně stejně jako Rockrider. Uvidíme, co přinese pořádná vyjížďka a první závod.