Grand depart.
Před prvním startem sezóny.
První bedna.
Před startem druhé etapy
Sjezdy jak na Tour.
Další bedna, medaili předává nějaká naše pingpongová olympionička (jméno si nepamatuju).
Před časovkou.
Dojezd časovky.
Silná nervozita před první řádnou terénní etapou.
Tady pozor, v tomto místě je moje dítě nejlepší hned za Pavlem Boudným :-)
Rube, neslezla. Šikula moje
Předávání generací? No asi ne.
Nejlepší závodnice vesnice.
My Vám ty medaile přivezeme!
Máme za sebou celou Tour de Nížina. Ambiciózní etapák zpod Ždánického lesa. Při předsezónním posezení byl jako cíl, stanoven útok na bednu v kategorii v GC. Původně mělo být 5 etap, covid to strouhnul na 4 etapy plus časovka jednotlivců (4 různé dny). První dvě etapy se jeli na asfaltu po vesnici, tam to bylo dobrý, dvakrát cinkl bronz. Po přesunu do terénu se to zhoršilo na 4. a 5. místo. Nicméně byla to smíšená skupina kluci + holky. Takže jsem slzičky krotil prohlášením, aby si z toho nic nedělala, že z holek byla nejlepší. Což teda moc neakceptovala, ego to nepobralo :-) V GC to teda bedna nebyla, nicméně neboť se v GC vyhlašoval nejlepší závodník z pořádající vesnice, tak jsme jeden pohár přece jen domů přinesli. Takže zas pak byly slzičky štěstí, čímž se to tedy povedlo a dojem závodnice z ročníku je nadšený.
Z pohledu „trénera“ jsem rád, že makala a nic neojebala, dávala do toho všechno. Z pohledu rodiče trpím nad neochotou brát „neúspěch“ sportovně.
PS: z některých ambiciózních rodiču mě bylo maličko smutno
(vloženo 6.9.20)
Ježiš, to je hezký! Fakt! Koukla jsem sem až teď, proto ta opožděná reakce… Šikovná holka a šikovnej taťka, takových kdyby bylo víc. A hlavně jak říkáš, bez těch nesmyslných ambicí a hyperega.
A moc jí to sluší v té růžové, berušce :-)
Gratulace k výkonu, umístění a určitě super víkendu.