100mil z Ramzové do Brna

aka Memoriál Rudy Parische.

Spáchat tuhle věc jsem měl v plánu už delší dobu. Prvotní nutkání sáhnout si na Garmin odznak za 100 mil jsem si splnil na jaře tohoto roku, někdy po odeznění první vlny koronáče. Bylo to super, ale taky trocha bloudění, nějaký záměrný kapsičky a tak. Prostě, chtěl jsem si to zajet ještě jednou, jen tak „napřímo“. A tak jsem tu možnost nabídl kámošovi, jestli se nechce přidat. A chtěl. Dobu jsme to různě plánovali, ale furt nevycházel termín skrzevá různý víkendový aktivity. Pak do toho pro změnu hodil vidle koronáč a plukovník začal utahovat šrouby. A rázem se objevil termín. Takže, slovo dalo slovo, koupily se lupeny a za přísných hygienických podmínek jsme jedno ráno vstali v 6:15 a vyrazili na vlak.

Vlak odjezd 7:15, v 10:33 nás vyplivl na nejvyšší železniční zastávce republiky a mohlo se jet. Jasně, celá cesta je z kopce, ale tak jsem to, při své výkonnosti a kondici, schválně naplánoval. A i tak nám těch 162 km ve finále víc než stačilo. V horách bylo příjemně a i sluníčko vykukovalo. Takže při první pauze u továrny na Kostky (né dlažbu, ale kolobrndy) sundáváme větrovky. Pak už cesta ubíhá velmi příjemně. První pauza někde kolem Leštiny, kdy už nohy (a zadnice) říkají, že chtěj na chvíli jinej pohyb. Ok, 10 min kochačka po dědině a na lom, a jede se dál. Další pauza až v Lošticích na oběd.

V Lošticích chytáme fleka v hospodě na náměstí, kde si dáváme lokální pivečko a meníčko. Lahoda. Oboje. Jak pivo, tak kotleta s tvarůžkovým přelivem. Pak ještě kafe a hurá zpět na trasu. Plni sil volíme těžší a kratší ze 2 variant, a to přes kopec, který vrcholí obcí Hartinkov. Nahoře jedu slušný tepy, páč nemám už co menšího zařadit. Kámošovi na trekingovým kole je hej. Ale nahoře rozmasíruju infarkt a jede se dál. A začíná přituhovat. Po pravici kupa mraků a postupně i nějaký to hřmění. Furt to hlídáme a „modlíme se“, ať se tomu vyhneme. Kolem Jevíčka pár kapek, ale furt dobrý!

Před Boskovicemi míjíme metu 100 km od startu. Super. Dojedeme do centra a začíná slejvák. To už není super. Najdem flek, kde se schováme. Po převlečení koukáme na radar. Hm, tak to vypadá na další 2h, než se mrak odsune. Hm… tak ten čas nemáme, jedem. Jedem. Jde to. Ale po pár desítek metrů, no nohy durch, skoro celej durch. Ale mám fungl novou pláštěnu z Dekáče, tak na tělo je fajn (mám vlastní pařeniště). Takže hrneme až do Rájce. Tam ale déšť nabírá na síle, tak parkujeme pod střechou prodejny s osivy, kde kempujeme tak 30 min, než nám začne být fest kosa. No nic, je třeba jet dál!

Přes Blansko je to maso. Všude mraky vody a provoz jako prase. Kámoše na jednom fleku málem přehlédne řidička… jsem rád, že blikám jak vánoční stromek. Bílovice jen projíždíme. Byl plán dát si na Sokolovně pivko a sváču, ale to byl plán, že? No, příjezd do Brna je už ale super, déšť slábne, až nás na konečný šaliny vítá optimisticky sluníčko. Dojez domů už celkem na pohodku. Před šestou jsem doma, před bytem sundám, co jde, rovnou do kýblu a mažu do horké vany, kde sjíždím statistiky, popíjím čaj s rumem a kochám se druhým odznakem…

Tak, to by bylo. Teď jen vysvětlit tu věc s memoriálem… Někdy v na začátku října jsem se od jednoho místního uživatele dozvěděl, že super chlap, co jsem tu potkal, s kterým jsme nejen tady na BF řešili eRBéčka, dětský kola, vybavení dílny, vyjížďky a další blbosti, tu už není… Docela to se mnou zamávalo. Vlastně mladej borec, co jedno dne byl a jinej nebyl. Krucinál! Díky němu tohle mý RX vypadá, jak vypadá. Díky němu je za stejný prachy na Di2 Ultegře a né 105. Díky němu jsem objevil předtažený pičičundičky od Riesel Design. Prostě mě to vzalo. A celou cestu, zvlášť těch 60km v děšti, kdy jsem koukal na tu kočku na představci, jsem to jel s Rudou. A pro Rudu. Rudo, kamaráde, i díky tobě to maso bylo super. A zas to někdy zopakujem! Zatím si tam nahoře užívej, pořádně trénuj na silničce i na fullovi, a taky s dronem. A jednou, ale nemusí to být nutně brzo, jednou konečně taky vyjedem spolu.

Carpe Diem…dokud žijem…