Vysoké kolo.

Obdivuji. Jak šikovnost výrobní, tak šikovnost jízdní. Moc pěkné fotky a hezké povídání o tom. Ať vám to jezdí jak vítr!

pokud by někdo chtěl ještě něco vědět, tak pište a nebo zavolejte –732774389

Díky i za ten komentář. Jak říkám hodil by se k tomu článek. Sice to asi nebude zábavný, jako „vyzkoušeli jsme nový bike park ..“ ale třeba mě by to hodně zaujalo.

Velkej obdiv!

Mojcek: Díky za komentář, taky bych to rád zkusil. Jestli je guma plná, tak je to v podstatě bezdušák a je všechno v pořádku. Takže další bod do hodnocení a máš tam desítku :-)

Pokusím se něco málo k tomu napsat. Tak třeba jízda na tom kole je hodně nepohodlná a já sám ikdyž máme doma tyto kola dvě jí raději nevyhledávám. Sám si troufnu maximálně na projíždku po prázdném parkovišti. Ale třeba starší syn na tom kole hned na poprvé jezdil jako na normálním kole.Zůčastnil se i závodu vysokých kol na 100 km. Myslel si jak má natrénováno a po padesáti km jsem mu málem volal doktora. Křeče úplně všude. Pak se probral a ještě to dojel. Běžně trénoval , tak 50 km a víc. No bylo to málo. Nutno možná podotknout, že první hodinu závodu byl průměr kolem 35 km za hodinu.Jízda na tomto kole se nedá v ničím srovnávat z běžným kolem. Jen při každém šlápnutí do pedálu vám to přetáčí ruky. Možná ještě řeknu , že syn je pravidelně trénovaný sportovec.Mladší syn s tím taky neměl problém, ale ten by na tom vůbec nesportoval, ale dejme tomu jízdu elegance zvládal dobře.Našlo se spousta odvážlivců co to chtělo zkusit ,ale moc jím to nešlo. No a jednou ,když jsme se zbavovali toho našeho železného výtvoru , tak si dojel kupec a vermomoci se natom chtěl naučit jezdit ještě u nás. No nedopadlo to moc dobře. Několikrát šel , přes řídítka a když odjížděl tak byl roztrhanej a doslova z něho tekla krev jako o zabijačce.Měl roztrhaný i boty. Ale mohl si za to sám. Protože byl hrozně divokej a neposlouchal co mu říkáme.Jo a každý to kolo je tak nějak originál stavěné na konkrétní postavu,přesněji délku rozkroku. Syn má 193 cm a já 187 cm a na tom jeho tak tak dostanu na pedály. Na kolo se nasedá a sesedá přes takovou ostruhu co je nad tím zadním kolečkem na rámu.Málo kdo to ví. A hodně o tom každý přemýšlí jak se na to vlastně sedá a naopak.Guma je plná a spojuje se vteřinovým lepidlem.Dělá se o něco kratší než je obvod kola. Udělá se co nejvíce podélný řez a dovnitř se ještě zalepý, nějaký kolíček.Na náš bicykl jsme dávali i tlakovou hadici. Všechny tyto pokusy a zkoušky co jsme doma zkoušeli jsou vhodné k ukázkové jízdě ,ale při sportovní jsou nebezpečné. Tak třeba ta guma , když by se vyzula na předním kole , tak je to v háji.Proto ty profi kola co jsme koupili mají ráfek s drážkou a i když tá guma praskne , tak by měla vydržet v tom ráfku právě v té drážce.

Kousek jsem na vysokem kole jel a pred kazdym, kdo na nem jezdi casteji sklanim hlubokou poklonu.

Šestá fotka je super. Dvě myšlenky:

1. Úchop řidítek jako na dvacetdevítce
2. Představa, že mě tohle dohání a já nemůžu ujet :D

Jinak krásný hobby a klobouček nejen za techniku, ale i ja umění na tom jet!

No teda! By mě třeba zajímalo, jak a čím se takový veliký kolo obouvá… klasika pana Dunlopa, zahradní hadice? ;-)

Paráda. Nějaká osvěta by určitě byla fajn – místo unylých článků na téma jak je pěkně na kole na horách. Vůbec nemám představu jak se takový peklostroj sedlá. Ale svezl bych se, dá se to někde půjčit :-) ?

Sakra, to je head angle :-)

Neskutečná evoluce.

To by se hodilo víc popsat a švihnout to do těch článků tady, co jsou tu teď nově. Fakt to vypadá hodně zajímavě a je to hodně pěkná práce i příběh za tím.

Nedovedu si představit jet jen na tom železným v tom štěrku jak je na třetí fotce od koce :-).

To jsou doslova pekelné věci:) Palec nahoru!