Nikde nikdo, jen ticho...
Vodník v Bystré je jak od Lady. Dneska se ale asi mnoha dušiček nedočkal...
Už jakoby ta příroda čekala na sněhovou peřinu. Snad nějaká napadne a vyměníme kolo na pár dnů za běžky...
K Dolnímu Městu. V pozadí Lipnice.
Když člověk zpomalí a zaposlouchá se do ticha rušeného jen vrněním galusek po asfaltu, místa s úžasnou atmosférou jakoby najednou začínají vystupovat na povrch... Jsou v každé zatáčce, na každém metrů cesty, stačí se jen dívat...
Tak jsem dneska vedl na silniční bicykl a vydal se mou milovanou Vysočinou. Byl u nás necelý 1"C, sychravo. Jak jsem ale vyjel, v dáli vykoukly kopečky zalité sluncem. Tak jsem tím směrem vyrazil. No jó, jenže než jsem tam dofrčel, nikde nic, jen mraky. Sluníčko zase o kus vedle. Tak jsme se takhle naháněli s paprsky asi hodinu, až to sluníčko přestalo bavit a schovalo se do nízkých mraků úplně. I tak nádhera. Ticho, klid… Vysočina je dechberoucí, i když je počasí nevlídné – nebo možná o to víc.
(vloženo 29.11.20)