Na sněžnicích z Branné do Koutů přes Vozku (1377m).

Z Branné od nádraží jsme šli přes Aloisov a Aloisovské louky kolem kapličky s jelenem na kopec Troják (1044 m).

Na Trojáku stojí Durasova chata (bývalá Schlegelbaude) pojmenovaná po prvorepublikové lesnické kapacitě Jindřichu Durasovi.

Hašova chata (kdysi Fridahütte) připomíná dalšího uznávaného lesního odborníka, profesora Rudolfa Hašu.

Pod Vozkou. Vzadu náhorní planina Polom (1127 m).

Ve vrcholových partiích Vozky (1377 m) se nachází několik menších skalek.

Legenda hovoří, že hlavní skála na vrcholu je zkamenělý povoz i s vozkou. Vozka, nešťastník, prý ve stavu nejvyšší nouze podkládal kola vozu zapadající v bažině bochníky chleba, což neměl dělat, neboť následně zkameněl i s povozem.

Vozka (1377 m)

Z Vozky jsme kousek ťapali po hřebeni směr Spálený vrch.

Asi po půl kilometru jsme udělali vlevo v bok a seběhli průsekem do údolí k potoku Hučivá Desná

Ve vhodném místě jsme Hučivou Desnou překročili a vyšplhali se na zelenou turistickou značku

Pohodlná vyšlapaná zelená sněžnicová magistrála do Sedla pod Vřesovkou

Kousek od Sedla pod Vřesovkou.

Stoupání na hřbet Červené hory. Počasí bylo velmi proměnlivé. Chvíli svítilo slunce, pak zase oblohu zahalily oblaky.

Dole v Jeseníku byla opalovačka.

Od Kamenného okna na vrchol Červené hory moc lidí nechodí. Žlutá značka bývá od místa, kde se odděluje zelená až po Bílý sloup v zimě velmi často neprošlapaná.

Úplný vrchol Červené hory bývá dostupný běžnému smrtelníkovi jen v zimě. Jindy ho chrání před zvídavci hustá kosodřevina.

Kousek před Bílým sloupem jsme se spustili do sedélka k chatě Černohorka (býv. Schwarze Köppelbaude)

Černohorka (1130 m).

Od Černohorky jsme šlapali k rozcestníku Pod Bílým sloupem a pak po hřebeni přes Šindelnou horu až do Koutů na vlak.