Nedělní ranní...

Přesně tak, tento týden jsem v tomto duchu odpovídal miťovi a jeho požadavku na krosku. Napsal jsem mu, kolik by ho to zhruba mohlo stát a poté jsem dodal, že nemusí být smutný z tak vysoké částky, protože na něj stejně během dalších dvou let nebudu mít čas… Na závěr jsem ještě dodal, že mě bude muset hodně přesvědčovat abych do toho šel.

A to mě na tom baví nejvíc :-) Když prostě nic nemusíš a můžeš čekat až přijde někdo, kdo bude chtít něco tak mimořádného, že i pro tebe to bude výzva a posun do dalšího levelu.

Jo, to si vystihl dost přesně. U mě těch důvodů, proč jsem se tím přestal živit, bylo víc. Nicméně zrovna nedávno jsem si říkal, jak je super, že si (už) můžu vybírat, kterou zakázku vezmu a kterou ne. Když tomu totiž věnuješ tolik úsilí ve svůj volný čas a chtě nechtě krom sebe šidíš i rodinu, tak pro to musíš mít prostě důvod. Odměnou jsou pak lidi, kteří si tvého výrobku váží a jsou za něj vděční a to mě těší…

Mum: O tom by mohl povykládat Jarda, ten to zkusil. Já bych měl asi i problém s tím, že koníček by se mi stal prací a časem by mě to mohlo začít lézt krkem. Ono je něco jiného si zajít do dílny, když mám na to chuť a nebo tam muset být každý den.

Aby se tím dalo uživit na úrovni řekněme průměrné mzdy, museli by se najít třeba 3–4 zákazníci do měsíce. A potom ten rám v podstatě během týdne udělat, pro mě zatím naprosto nereálné. Do toho by padly nějaké předělávky/úpravy stávajících rámů. Zde si bohužel majitelé rámů neuvědomují, že cena té úpravy může překročit cenu původního rámu. Zvláště když se tím má člověk uživit. Nyní to můžu brát jako drobný finanční příspěvek na rozšíření nebo obměnu dílny. Ale na uživení to není.

Kamaro, ano, našla jsem si.. díky. Jenom stavbou kol se asi uživit nejde..

Mum: Koníčkem se neživím, to by bylo až moc ideální. Ale řekněme, že ta moje práce není až tak protivná. Dělám to co jsem dělal pro zaměstnavatele, akorát na vlastním hřišti.

Kamaro, vzít takhle život a osud do svých rukou jako ty a začít se živit svým koníčkem, to každý nedokáže. A ty překážky nejsou někde mimo náš dosah, stavíme si je ve svých hlavách sami. Přesto jsou pro většinu lidí nezdolatelné. Máš můj velký respekt.

mum: Už takto nejezdím. Došlo mi, že je škoda jezdit do práce… Jen to teď zpětně nechápu, že jsem někdy něco takového byl schopen dělat. Dnes už by se mi nechtělo.

Vyjet ráno mi nevadí, teda jako kamaro ne, to muselo být z valné části roku za tmy. S úsvitem je to v pohodě, východ slunce v tom ranním tichu (ptáky nepočítám) je zážitek (ale i pospat si umím :-)). Ale nemohla bych vyjet bez snídaně, hrnek čaje a jogurt s mysli musí být.

Nechápu dobu, kdy jsem vyjížděl před pátou hodinou na lačno do práce… V době kdy jsem už těch 30km dojížděl teď ještě ležím pod peřinou. Mám s tím ranním vstáváním poslední dobou problém. Ale zase jsem se naučil spát poctivých 8h, což je oproti 6h paráda. Když sednu do auta, tak automaticky neusínám jako předtím.

Hezký kolo na švih… stejný pocit mám i okolo oběda.Všichni baští a já se courám na kole :-D

To mám rád. Snídaně pak chutná báječně. Palec nahoru. Dneska jsem si ale pospal :-).