Kolem Sedlické přehrady

Mostek přes Želivku, u Kordovska. Před lety na zimu záhadně mizel, pak pár let celoročně. Letos v zimě opět záhadně zmizel, což mne v prosinci docela překvapilo a musel jsem šplhat z tohoto "kaňonu" cestou po harvestoru kolmo vzhůru...

Letos na Vysočině to jaro ne a ne přijít. Kvetoucí hloh v dáli budiž toho důkazem. Jsou sice místy žlutá moře pampelišek (pro botaniky smetánek:-)), ale ve stinných místech pořád vládne paní Zima. Nepamatuji touto dobou takto pravidelně studený vítr, jako letos. Oblékání na kolo je toto jaro o to dobrodružnější.

Před několika lety opravená budova Sedlické hydroelektrárny.

A hurá od elektrárny do kopce, podél Želivky směrem k obci Želiv (tam vaří premonstráti pivo, asi z pelyňku:-))

Z kopce nad Haštalem pohled směr Křelovice (tam bývaly kalby...). Uprostřed se leskne vodní nádrž Trnávka.

Vesnička Haštal. Jméno nese po opatovi Želivského kláštera.

Vysočina je krásná.. i přes všechnu tu mechanizaci v lesích.

Kur(v)ovec, ten se má... Podél Hejlovky, od lávky směrem na Kojčice po červené.

Tady bývala cesta. Asi 10 minut mi trvalo překonat - s kolem přes rameno - 50 metrů. Asi třikrát jsem se vracel:-(

Od Šlejferků směrem na Vadčice. Obrňte se trpělivostí, kde byla polňačka nebo snesitelné rygoly, je teď oranice nebo ztuhlé rygoly od harvestorů. Ostrůvek jara uprostřed mizejícího lesa jsem musel vyfotit. Kdo ví, bude-li tam ještě, až tudy pojedu příště

Masakr lesa přináší i zajímavé pohledy.. Asi 500m před napojením na silnici spojující Kojčice a Vadčice.

Mrňata zdárně rostou:-) Až přestanou vyžadovat mléko od maminek, pojedou sekat naši zahradu. Šimonice

Cestou domů od Smrdova jsem pozdravil kravky a už se těšil na plzni