Kavárenská Kanada

Bylo nebylo aneb pohádka o dovolené za humny.

Manželka, téměř profesionální stalkerka, na síti našla Viktora, který dává moc pěkné fotky z České Kanady. Proběhl kontakt, příslib doporučených tras a taky jsme dostali tip na ubytování ve Strmilově (www.hezkachalupa.cz). Vše hladce domluveno a už jen zbývalo se těšit.

Jěstě před odjezdem na mail přistály trasy v gpx i s popisem zastávek na kafe a jídlo, takže hned na Google a zkonrolovat především ty kavárny. A Viktor asi zná, začínám se těšit :-)

V sobotu jsme se nalodili s kolama a plujeme směr Strmilov. Dorazili jsme, ubytování parádní, majitelé milí a Viktor bydlí nedaleko. A hned jsme se potkali, popovídali, zhodnotil nám kola a dostali jsme ještě nějaké rady na cesty.

V neděli ráno nebe modré a my se po snídani vrháme na kola a na první den jsme si vybrali trasu přes Telč a nejvyšší bod Českomoravské vrchoviny – Javořici. Hned od začátku je nám jasné, že to pro rovináře od Labe nebude úplně procházka růžovým sadem, četnost ceduli s 12% stoupáním je až zarážejíci. Je jich trochu méně než těch falešných horizontů nebo jezírek a rybníků podél silnic, ale zase povrch zdejších silnic lze jen a pouze závidět. A tak více naskakují metry výškové než kilometry a my už lehce zchvácení dobýváme Telč. Krásné náměstí, díky termínu před vypuknutí prázdnin liduprázdné, a naše znavená těla se těší na kafe. A bylo výborné. Posilněni vyrážíme vystoupat nejvýše jak to široko daleko jde. Cesta dost připomíná tu na Kleť, i s finálem nad 12%, jen rozhledna chybí. Potom už následuje sjezd a pár desítek brdků a jsme doma. Uff, bude to tu náročné. Po obědě okouknout náměstí, kostel sv.Jiljí a COOP :-) a svalit se na postel k TdF.

82km a 1060 nastoupáno

Pondělí, to bude chtít něco delšího a tak bereme trasu kolem České Kanady. Je docela vedro a ty brdečky se zajídají snad ještě vić než včera. Tady fakt není kousek roviny a jak neznáme sjezdy, tak jedeme dost opatrně a moc to neutíká. A Viktor nás honí po všech cestičkách po okolí. Jako jo, povrch je ultimátní a i když zahnete za prvním JZD na asfaltku, potkáte víc traktorů než děr na asfaltu ;-) jen jsme už docela hotoví. V Rudolci v COOPu doplňujeme pití a točíme k domovu. Oběd a TdF.

93km a 1160m

V úterý se domlouváme na lehce poklidném tempu, trasu vymýšlíme sami zhrzba na dvě hodinky a jedem v poklidu a máme v plánu zastávku u pekaře v Zahrádkách. Mají otevřeno a tak kupujeme 3 rohlíky a dvě buchty za 28Kč. Jako celkem, za všechno 28 :-D Humor? To přejde ;-) A zase ty brdky, no dnes se nikam nehoníme a utíká to tak nějak stejně pomalu. Doma už klasika, oběd a TdF a těšení se na zítra, máme totiž v plánu volno. Nakonec ale po obědě ještě vyrážíme na pěší výlet na Ďáblovu Prdel. Z parkingu, kolem rozhledny, Štrpského plesa a kaskády rybníků až na Prdel. Pěkná vycházka, rozhledna za 50,– a krásný rybníčky, pohoda. Cestou zpět ještě kafe v Kunžaku na náměstí a konečně doma.

52km a 544m na kole, 5.5km a 185m pěšmo

Středa a je tu volný den. Jedeme se zrelaxovat do Jindřichova Hradce do bazénu a projít po městě a na kafe. Bazén prázdný, jako voda tam byla, ale bez lidí. Tak jsme si zaplavčili, zavířili a zakroužili v proudu a okoukli krásy města. Chtěli jsme na kafe, ale v Koloniál café bez dortů, Agnes cafe zavřené a tak jsme to zkusili v Taste coffee. Jako dalo se, ale líp vypadalo než chutnalo. Ale kiš dobrej, to zase jo.

Čtvrtek a změna počasí, přesně podle předpovědi. Zataženo, chladno, ale chceme zkusit trasu v Kanadě přes hrad Landštejn. Jedeme do Kunžaku a začínáme stoupat vstříc Kanadě. A hned začíná mrholit a následně pršet, zkušíme to dál k Bystřici, ale zlepšení v nedohlednu a začínáme být durch i přes pláštěnky, tak to točíme zpět k domovu. Za Kunžakem ale už je sucho, trochu pofukuje a tak i celkem osycháme, tak jedeme ještě do Horních Dubenek kouknout na Bistrot de Pape. Viktor i domácí o tom básní, Lukáš Hejlík o tom natočil report a navíc od 1.července by mělo být otevřeno od 10hod, tak to zkusíme. Na místě to voní na celou vesnici, pan majitel u silnice trhá bylinky, tak chvilku konverzujeme a zkusíme se po obědě zastavit aspoň na kafe. Takže domu, vymydlit a na kafe. Sice jsou všude rezervace, ale nakonec se na kafe a něco sladkého vmáčkneme. Kafe dobré, ze směsi ze strmilovské pražírny ale ta vitrína s dobrotama :-O dávám si poprvé v životě Pavlovu a teda fakt dobrota. Povinná výměna v polovině taky fajn, ale borůvkový koláč na Pavlovu neměl. Takže den zachráněný :-D Ještě cestou zpět procházka okolo Velkého pařezitého rybníku a hurá domu.

72km a 888m

Pátek a počasí pořád stejné. Teda skoro, trošku lepší. Tak zkusíme tu včerejší trasu. Za Kunžakem stoupáme a místo deště jenommží. Tak jedem no. Nemám to rád a brblám, ale jedem. U Bystřice zase prší ale jedem dál na Landštejn, snad to bude lepší. A jako jo, místo deště jenom mží, mlha a výhledy nic moc. Ale Landštejn je hned u cesty tak vidět je. A ten sjezd, hmm, ten by byl za sucha ;-) Ve Slavonicích je prý pěkné náměstí, ale v tom počasí na něj nemám náladu a velím odjezd směr Rudolec a údajně nejkrásnější stoupání v Kanadě z Nového Světa na Zvůli. A jelikož Zvůli známe od Vltavy tak se těšíme. No je to skoro stejně dlouhé jen malililinkato prudší. Ale jako jo, pěkný, řadíme nejlehčí (pokolikáté za dovolenou už ani nejde spočítat) a šlapem. Potom už jen sjezd, Kunžak a Strmilov, to už je pohoda. Doma se usušit, vyfénovat hlavy a protože v Nové Bystřici jsme vynechali kavárnu z Viktorova listu, tak sedáme do auta a jedeme to napravit. Jako autem ta cesta nevypadá tak náročně ;-) Kavárna krásná, spojená s květinářstvím, takže to tam vonělo. Kafe od LaBoheme chutnalo, zákusek v ceně 9 buchet ze Zahrádek jsme vynechali :-)

76km a 1088m

Sobota a to už je den odjezdu. Máme v itineráři trasu do Třeboně přes Červenou Lhotu, tak si jí akorát pokrátíme o cestu do Jindřichova Hradce, balíme auto a přesouváme se tam. Jedeme na Červenou Lhotu, terén jen mírně zvlněný a to nám voní domovem. To my rádi :-D Zámek krásný, jen se opravuje hráz a tak je vypuštěno, ale to mu vůbec nic neubírá. Chvilku se kocháme a jedem dál. Směr rybník Rožmberk. Jedeme lesníma asfaltkama, vzpomínáme na výlet na Ještěd s Ječňákem a návrat lesem a blížíme se k rybníku. V týdnu se lesama přehnala bouřka a dost stromů polámala, tak je na cestě trochu bordelu, ale stromy přes cestu žádné, vzorně odstraněno, takže k hrázi rybníka dojíždíme v pohodě. Tady už jsme blízko Třeboně a je první prázdninový víkend a tak je už vidět hodně cyklistů. Nebo elektromotorkářů. Každý jak umí. Fotíme rybník a mažeme do třeboně na kafe. Aroma coffee. Jedním slovem výborný. Kafe, obsluha a nakonec i ta zrnka co vezeme domu. Potom přes město do Stráže nad Nežárkou a asi nejjezdivější silnicí do Jindřicháče. Dneska super počasí, trasa i kafe. A hurá domu.

89km a 507m

A co na závěr? Díky Viktorovi za trasy a tipy na cestách, povrch silnic bezkonkurenční a provoz minimální. Takže dovolenou jsme si užili mírou vrchovatou a můžeme víc než doporučit.

Celkem najeto 460km a 5300 nastoupaných metrů, vypito mnoho kafí a zdoláno nepočítaně brdků.