Moravian Hill (Hell)

Jirka má dobré nápady, ba co víc, umí je ještě vylepšit. Tenhle výlet po Hostýnských vrších měl dlouho uložený. Realizace jiných přání se nám zatím nenaplňuje, takže jsme oprášili tento ležák. Čtvrtek se nám jevil jako den D, aneb normální den, žádné velké přípravy. Měl jsem za sebou docela sodu a řekl jsem si, že tenhle vytrvalostní výlet bude hezké zakončení před dalším závodním blokem.

V rukávě jsme měli teda zpestření v polovině trasy, kterému jsem nedával velkou váhu, ale byla by to zajímavá třešnička na dortu. Kolem 7 ráno se naše výprava rozhodla šlápnout vstříc nekonečným rovinkám a kopcům. Ještě za šera v ranní kose se zahříváme výjezdem a projíždíme krásnou přírodou za zpěvu lesa. Jedeme dobře známým okolím Drásala, Rusavou, atd. Pak už se v tom ztrácím, protože míjíme jednu obec za druhou, Držková, Uherský Brod, Nivnice a prvních 100 kiláčků odsejpá. V Jirkovi neopadává vidina Velké Javořiny a já jsem pro každou výzvu. Protneme hraniční přechod a jedeme teda vrcholovku dne přes sousedy na Slovensku.

Tady se začínám trápit a na Velkou Javořinu už melu z posledního. Malá záchrana byla miniFarma, kde jsme mohli doplnit vodu, které jsem vypil za půlku dne velmi málo (1.5l?), stejně jako jídla, kterým jsem šetřil. Holky z farmy byly na nás milé, s úsměvem a zvířátky kolem. Obrovský zajda, načechrané slépky nebo přerostlá morčátka. Radost pohledět… a hltat vodu. Vrcholu jsme dosáhli krátce po poledni. Náš gastro zážitek jsme začali kapustnicou a malou palačinkou z mikrovlnky. Kolem nás spousta čechů a jak čas běží, tak nasedáme a hulákáme zpátky, kde nás stále čeká porce kilometrů neboli další stovka.

Nedokážu nastartovat a točím z prázdna. Přicházejí další a další táhlé kopce a mě berou mory. Ono se to možná nezdálo, ale rád se vystavuju těmhle stavům, kdy jedeš na morál, v hlavě se děje kdo ví co a pohání tě jen vůle šlapat dál. Vzhledem k vyhlídkám ještě zastavujeme na jedno jídlo a to mě celkem vzpruží, že dokážu jet svižněji. Jenže pak opět dojde voda a další desítky kilometrů jedu na rezervu. Benzínky zavřené, obchody zavřené. Trochu bezmoc se takhle zbytečně ploužit přes Vizovice.

V závěru je restaurace, kde dáváme večeři, s Jirkou jsme se víceméně celý den dělili. Tak padne brokolicová pizza, stejně jako posledních 20 km, kdy na sebe opět navlékáme návleky a vesty. Ráno jsme vyjeli za šera a zimy, stejně jako dojezd do Rajnochovic živí a zdraví. V dobré náladě, vytřepání, zmrzlí, unavení jedem dom. Abychom přemýšleli, co to bude příště. Balím se teď s vidinou vstanout na nejvyšší hoře, ale o tom bude jiná story.. :)

9:40:52 | 226.31 km | 4173 m

Strava