Saalbach a blízký okolí

Vyrazili jsme takhle na pár dní s dvěma kamarádama směr Saalbach. Měl jsem velký přemejšlení zda rači trail bike nebo gravela, po kritickym zhodnocení svejch a kamarádů schopností jak do kopce, tak z kopce, jsem usoudil že gravel bude lepší a nepletl jsem se. Do kopce to letí, teda, ne že bych nebyl rád za 30 – 36. A ne že bych občas naprázdno necvakal a nezkoušel, jestli tam vzadu přeci jen ještě kolečko neni..:) První den horská etapa – ze Saalbachu nahoru na Schattberg, spadnout do údolí a ještě vedlejší kopeček (Zwölferkogel tušim), i s nějakou trailovou vložkou ze Schattbergu a následně z toho druhýho kopce – úplně jsme po tom netoužili, ale neviděli možnost, jak se rozumně vyhnout pár kilometrů dlouhýmu trailu. Na gravelu na mě sice kuci a holky v integrálkách s páteřákama koukali divně, nicméně musim sebe a hlavně kolo pochválit, až na skoky (který maj ovšem vždy chicken line okolo) vlastně sjedu vše v klidu a nejednou někoho dojedu. Mno, kamarádi na XC celopérech mi nestíhali vůbec, což mě kapičku načechralo:)). Další den kilo kolem Saafeldenu, Zeller See a Kaprunu, další dva dny nějaký ty kopečky okolo.

Vzato kolem a kolem, nic jinýho než gravela člověk nepotřebuje, hehe. Karbon kola držely parádně, řadí to víceméně jak má a žeru ty Tufa – držej až překvapivě hezky a tváří se, že i vydrží.

Ještě poznámku k tomu Saalbachu a okolí – jezděj tam buďto kucí a holky na endurech/sjezďácích stylem lanovku nahoru trailem dolů (nic proti tomu), nebo turisti na elektrech. Potkat někde víc nahoře sportovce na XC kole bez baterky.. mno stalo se to párkrát, ale úplně minimálně. Na gravelu jsem viděl přesně nula lidí, což mi přijde škoda, páč terény tam na to jsou krásný.

A ještě poznámka – tu tlustou prdel mi udělal kámošův telefon, fakt:)

Konec hlášení.