Pražské courání 5.0 (Noční Prahou )

Protože kolo nebudu dávat do galerie, tak v prvním odstavci je jen nějaké blábolení o stavbě kola, což můžete klidně přeskočit.

Sezóna je v plném proudu a já jsem konečně dostavěl kolo k obrazu svému. Trvalo mi to něco přes 3 roky. Což je úžasný pokrok proti tomu, že u Eddíka mi trvalo 3 roky zkrátit sloupek vidlice. Tady jsem na rám naházel karbonové komponenty ze šuplíku, Di2 sadu a kola jsem používal ta, která byla zrovna funkční. Pak jsem začal měnit karbon za titan. Představec jsem dával titanový hned, podložky jsem dokoupil podle potřeby a vyměnil později. Košíky jsem chtěl jiné, bohužel nebyly skladem a já je z nějakého důvodu musel mít okamžitě a tak jsem objednal to, co bylo. Sedlovku mi zabavila žena. Vyšťourávala s ní kočičí hračky za nábytkem. Nechtěl jsem se s ní prát, je sice malá, ale mrštná a nerad bych prohrál a přišel o zbytek respektu, který, jak se domnívám, ke mě ještě má. Když byla s kočkama na chalupě, prohodil jsem nenápadně titan za karbon a kupodivu to prošlo. Stříbrné brzdy jsem sehnal hned, stříbrná kola na bezduše byl docela oříšek, zachránil mě Ričí s jeho Zetou. Bohužel jsem nasadil špatné pláště a než bych je vyměnil, tak jsem je raději rok ojížděl na jiném kole. Mezi tím jsem sjel stříbrné převodníky a tak jsem čekal na nové. Nakonec mi paní v SUV zničila řidítka a mojí oblíbenou koženou omotávku. Na nových řidítkách mám nějakou moderní, je hrozně příjemná, krásně tlumí, za mokra neklouže a to mě štve.

Když je venku hezky, nemá cenu spát, ale je potřeba to využít. Navíc je noční město pro ježdění ideální. Zmatení řidiči ze satelitů se odebrali do svých domečků, postavených na bývalých skládkách, Rohlíci a další rozvážkové služby se pravděpodobně věnují konzumaci drog, aby ráno mohli začít vyvádět ve městě své šílenosti za volanty závodních dodávek a slušní Pražané zapadli do hospod a barů. Po prázdných ulicích se pomalu plouží taxikáři, hledající zákazníky a občas prosviští policejní hlídka. Unavené skupinky opilců, posedávající v různých zákoutích města, už svou energii vyčerpaly a teď jen ze setrvačnosti dopíjejí poslední zbytky levného vína. Cyklista je pro ně vítaným zpestřením a tak zafandí, nebo nabídnou pár loků na posilněnou. Červená barva na semaforech je jen informativní, přikázaný směr jízdy taky, v jednosměrkách se dá v klidu projíždět opačně. Policie s tím nemá problém, občas zahrozí prstem, nebo zahuláká ze staženého okýnka. Pozor je potřeba dávat jen na koleje. Ty se na noc neuklízí a zůstávají na silnicích, kde číhají na vaše přední kolo. V Mnichově jsem sebou takhle prásknul 2 dny po sobě a trafikant, který to bohužel pokaždé viděl, se pak několik let hlasitě dožadoval opakování a historku dával k lepšímu svým zákazníkům. Koleje jsou převážně od tramvají. Opravdu vám jednou tramvaj vyfotím, abyste i na vesnicích věděli o čem píši.

P.S. Článek prošel cenzurou. Vzteklá potvora byla přepsána na malá, ale mrštná. Lépe to prý vystihuje charakter. Zároveň jsem byl ujištěn, že respekt ženy ke mě zůstal nedotčen.